Il Bersaglio

Kombinace počtu hvězdiček oblasti s počtem pro mne s Evou lezitelných cest nastavila filtr, ve kterém uvízlo několik tipů, ze kterých vám dnes představím Il Bersaglio vysoko ve stěnách nad údolím vedoucím od Sarche směrem k Madonně di Campiglio.

Ranzo z parkoviště, foto: Eva Jandíková

Parametry oblasti v průvodci jsou příjemné: Orientace na jih, velmi dobře jištěná, dobré parkoviště, dostup 15 minut, kolmá, 7 pětek, 12x 6a. Nikdy jsme tam nebyli, tak šupky dupky. Do Navigona strkám Ranzo. Ejhle, z našeho parkoviště u Sarche vzdušnou časou 3 kilometry, po silnici 18. Ze Sarche se jede na sever směr Trento. Ve Vezzanu se uhne doleva a po něco serpentinách se vjede na úžasnou silničku vytesanou do kolmé stěny. Každou chvíli je vyhýbací rozšíření, v zatáčkách zrcadla a údolí Sarca hluboko pod námi. Pak už silnice nestoupá, ale o to víc se kroutí, až dojedeme do Ranza.

U kříže začíná cesta ke skalám, foto: Petr Jandík

Městečko s uličkami, z nichž leckteré s větším autem ani neprojedete, ale hlavní je dvouproudová.
Hledání parkoviště nakresleného v tištěném průvodci se nedaří. Tam, co má být, je jen zídka, kde by se dalo zaparkovat jízdní kolo, ale ne Multivan. Po několika okruzích Ranzem nalézáme dost velké štěrkové parkoviště o kus jinde. Začíná se smrákat a dneska už lezení nedáme.

Asi půl kilometru před Ranzem je docela příhodná silniční odpočívka, která není do kopce a jeví se jako vhodné stanoviště pro naši postel na kolečkách. Provoz je malý a nic nás neruší. Ráno jedeme na objevené parkoviště a jdeme hledat skály. Po vozové, kameny dlážděné cestě ke kapličce zdobené asi místním umělcem, trefíme snadno.

Cedule před kapličkou říká, že orso znamená italsky medvěd, a že se vydáváme do medvědí oblasti. Pravidla v italštině a angličtině radí, že máme v lese dělat hluk a kdybychom se potkali s medvědem nablízko, být pasivní a pomalu vycouvat zpátky.

Za hlasitého hovoru a pískání sestupujeme cestou dál. Za zatáčkou odbočujeme mírně do kopce a kolem kultivované louky. Kolem nás stále listnatý les. Pak narazíme na konstrukci, která připomíná špatně udělaný turistický stoleček s lavičkou, ale cedulka na stromě říká, že jde o lovecké stanoviště.

Průhled lesem ukazuje v dáli terč, to bude asi ta plechová cedulka, co o ní hovoří popis přístupu. U ní začínáme být zmatení. GPSka ukazuje, že máme být u skal, ale kromě naprosto nelezeckých šutrů v lese tu nic není. Jdeme dál přes suťovisko a pořád nic nevidět. Už to chci zabalit, ale Eva jde ještě o dvestě metrů dál a hlásí objev oblasti. No konečně. Souřadnice z aplikace ukazovaly o nějakých 150 m vedle.

Je pátek poledne a jsme tu zatím sami. U většiny cest jsou na skále napsané názvy a můžeme určit, že jsme v sektoru A. Skála je skoro kolmá a málo olezená, co víc si přát? Moc se mi líbí třetí cesta zprava, Top Gam 5c. Pěkné sokolíčky se ukazují o trochu těžší, než vypadaly zdola, ale je to krásný začátek. Stahuju lano ať si to Eva vyvede taky.

Nástupový koutek Topo Gam, foto: Eva Jandíková

Pokukuju po vedlejší Santany za 6a. U druhého nýtu má mágem označený velký lokr, ale zdá se, že půjde oblézt. Povzbuzen úspěchem na 5c ji jdu zkusit. Funění je víc než na první cestě, ale je to krásná věc a daří se taky na OS. Sebevědomí úspěchem opět o trochu povyrostlo a úspěšně dávám i Mica Male, taky 6a. Ta je místy trošku zarostlá a ne až tak pěkná, jako Santany. Eva je obě leze s havířem a ráda by zase něco lehčího a taky jsou zbylá 6a-čka obsazená mezitím došedší partou Italů a Němců. 

Vysílám Evu do toho 5b s názvem Giorni Ardenti. Nějak se tam dlouho kroutí, ale dává na OS. Co to tam tam sakra dělala? Aha… nojo… ono to zase je trochu těžší, než to vypadalo. Tam, co se kroutila, se kroutím taky. Spouští mne na zem. Když tu náhle co se děje? Divný šumot houštím spěje! Zapomněli jsme dělat hluk a jde sem medvěd? Ten zbytek stehenní kosti pod nástupem…

Pozůstatek něčí hostiny..., foto: Petr Jandík

Křoví se rozhrnuje a není to medvěd, ale naši soukmenovci v Nového Města nad Metují, které jsme viděli ráno projíždět kolem našeho parkoviště a kteří teď konečně našli kýžené skály. Jdou po krátké prohlídce dolů na sektor A, takže jsme opět sami.

Jako další věc mne láká Ladri di Stelle, která má na cedulce namalováno pět hvězdiček. Trošku bouldrový nástup, hodnocení malinko přísnější, ale jde to na OS.  

Celá cesta, foto: Petr Jandík

 Další je vedlejší La Cava, 5b+ má nástup jen malinko lehčí a musí se zabrat za menší lišty. Prostředek je lehčí a konec opět houstne. Taky pěkná věc, ale kvůli lehce zarostlému prostředku hvězdička a půl stupně z klasifikace dolů.

Mrkvová lžíce , foto: Eva Jandíková

Mrkvovou lžící dáváme obídek, krůtí maso s vejci a zbývá nám energie na dvě cesty. Uprostřed skály je Cheliabinsk, 5c a La Costola. Obě jsou těsně vedle sebe a v konci se vlastně na Costole berou pravou rukou chyty, co se v Čeljabinsku braly levou. Ale taky pěkné lezení u obou.

Balíme, zapínám logování tras GPSkou, ať víme jak to mělo být, protože nevím jak vy, ale já trefuju správnou cestu vždycky až na odchodu. Na parkovišti potkáváme zase ty Novoměšťáky. Na nového průvodce jsou rozezlení, protože si nepřečetli popis a jeli jen podle tlačítka Navigovat v aplikaci Vertical-life. Protože ale tam nebyly souřadnice parkoviště, ale tak asi rozcestí mezi sektorem A a B, hodilo je to na nejbližší silnici vedoucí nahoře, ze které se ke skalám ale nedá dostat. Nadávají na průvodce tak silně, že se ani neodvážím prozradit že knihy Vertical Life u nás distribuuju a spolupracuju na překladu aplikace.

Giorni Ardenti, 5b, chyty nejsou tak dobrý, jak to vypadá zdola, foto: Petr Jandík

Po návratu do Prahy jsem všechny trable ohlásil a v aplikaci Vertical-life je už jak správná mapka, tak souřadnice správného parkoviště, takže trabl co měli kolegové, se už nikomu dalšímu nestane. V knize je to ale pořád poněkud nepřesně, takže pokud tam pojedete, podívejte se spíš do aplikace, než do knihy. Tam není namalované správné parkoviště a navíc jsou skály umístěné vedle sebe, ale ony jsou ve skutečnosti pod sebou.

Když použijete Google mapu na konci článku, nemůžete minout. Il Bersaglio stojí za návštěvu jednak kvůli té unikátní silnici, kterou se tam jede, jednak kvůli zatím neolezenému vápenci a pěkným cestách v kolmicích. Cestu si naplánujte na 20 minut až půl hoďky, těch napsaných 15 minut asi dal někdo, koho honil místní medvěd. Voda se dá nabrat ve vesnici na hlavním průjezdu - kašna s kohoutkem a přespat se dá decentně v autě nebo vedle něj na malém parkovišti asi půl kiláku od Ranza cestou zpátky do doliny, ale na větší táboření to samozřejmě není. V Ranzu je taky krámek COOP se smíšeným zbožím pří hlavním průjezdu.

Statistika a fakta

Il Bersaglio má cesty 2 x 5b, 5 x 5c, 12 x 6a, 7x 6b, 5x 6c a 3x 7a. Těžké cesty jsou sousředěné na levém - vyvýšeném kraji sektoru B, jedno 7a je v Áčku.

Sektor A je níž, víceméně ve výšce cestičky přes otevřené suťovisko. Má převahu šestek. Sektor B je schovaný v lese zhruba na Áčkem a je tu více pětek i sedmiček. Ani jeden sektor není vidět z dálky, oba jsopu schované v listnatém lese. Obě skály jsou orientované ca jih s mírným příklonem k západu. Vhodné měsíce k návštěvě jsou březen až květen, září až listopad. Název "Terč" je odvozen od blízkoho střeleckého okrsku. Cesty nabízejí solidní skálu a z vrchu je pěkný výhled do hluboko položeného údolí nad stěnou Limaro. V nedalekém sousedství jsou oblasti Ranzo (6b až 8b, 30 m) a Il Vaticano (6c až 7c, 30 m) a nad příjezdovou silnicí je ještě Herr Wall (6b až 7c, 25 m) . 

Parkování a přístup ke skalám: