Je libo Houstičku?

Poprvé jsem se tam vypravil víceméně na blind v rámci cyklobrouzdání Kokořínskem s dcerou někdy před více než deseti lety. Chodili jsme lesem sem, tam, hledali, nikde nic až jsme natrefili na človíčka tlačícího kolo do kopce. Vydali jsme se k němu pro radu a ejhle, byl to místní významný prvovýstupce Jarda Chrtek, který si zajel z Mnichova na víkend do rodných skal. Železitými plackami vybavené skály nám ukázal. Zatímco si Jarda sóloval sedmičky a céčka, vylezli jsme něco lehkého a jeli domů.

Dobrý dojem zůstal a když se teď vyvrbila horká neděle, vyrazili jsme to se ženou zkontrolovat. Teď už není žádný problém skály najít a Jardu Chrtka k tomu nepotřebujete. Máme totiž mapy.cz s polohami skal od horosvazu. Na mapě je krásně vidět, jak zeleně značená naučná stezka vede kolem všech skal Dolní Housky. Zaparkujete u hostince Pod Houskou, což je taky Obecní úřad v jednom a vydáte se po zelené značce do kopce a pokud vás nezastaví borůvky, kterých je tam teď spousta, dojdete k místu, kde se zelená značka stáčí prudce doprava po stupních se zábradlím, aby vás dovedla k první dvojici železem zdobených stěn.

Vpravo vidíte větší masiv Železná stěna, vlevo menší věž Soběrad.

Soběrad a Železné stěna, foto: Petr Jandík

Zarostlou Jarní bych moc nedoporučil, foto: Eva Jandíková

Na Železnou stěnu vede celkem osm cest, z nichž bych doporučil Pilíř (dárková VII, v knížce VI) s kruhem, nebo Železnou košili (VI) bez kruhu, kde u obou zádolamový balvan na nástupu polechtá nervy, než cvaknete v Plíři kruh, nebo dáte první smyci v Košili.

Nad kruhem Pilíře, foto: Eva Jandíková

Pak tu máme Děravou cestu (IV) bez kruhu, případně Babí léto (VII) s kruhem. Sestup je pěšky doprava a po stupních zelené značky pod stěnu. Knížka je pod vrcholovým převisem, lezete kolem ní cesty Pilíř, Drátěná košile nebo Babí léto, s jištěním se tam dá sestoupit z vrcholu. Stěna je po většinu dne ve stínu. Brzy ráno ji stíní řídký les a sousedící Soběrad, po poledni se stíní sama.

babí léto, Drátěna košile a Pilíř, foto: Petr Jandík

Společný nákres Železné stěny a Soběrada, foto: Petr Jandík

Soběrad ze Železné stěny, foto: Petr Jandík

Na Soběrada bych doporučil pěknou, ale na pětku trochu ostřejší Medovinu (V) s kruhem a jedním tutovým uzlem na jeho cvakání. Hodně se také leze Balkónová cesta (IV). Sestup je slaněním na jihovýchod, knížka na vrcholu. Západní stěna je ve stínu dopoledne, v pozdějším odpoledni ji stíní Železná stěna.

Medovina, foto: Eva Jandíková

Medovina, foto: Petr Jandík

Knížka na Soberadovi, foto: Petr Jandík

Když se vyblbnete tady, můžete pokračovat po zelené dál do kopce. Značka vás přivede ke zbytku hřebene, ze kterého spadá na sever stinná Malá železná stěna.

Cca dvanáctimetrová lehce převislá stěna nese tři cesty. Zleva trojku bez kruhu, uprostřed pětku, vpravo šestku. Za rohem v západní stěně je ještě Cesta za hranou (IV). Vyrazil jsem do té pětky, kroužek má dost vysoko. Poté, co jsem zjistil, že díra vpravo pod kruhem není madlo, jak jsem doufal, jsem zase slezl a nechal to na příště.

 Malá železná stěna, cesta středem, foto: Petr Jandík

Na dohled od Malé železné stěny je poslední dvojice skal v Dolní Housce - Běch a Slavibor.

Běch vpravo, Slavibor vlevo, foto: Petr Jandík

Na většího Běcha je na výběr jedenáct cest. Oblíbená je Cesta strejců (VI) víceméně ve spádnici pod slaněním, těžší Cesta středem (VIII), Jonácká (VIIc), kvůli způsobu prvovýstupu zvaná též Prasácká a trojková Jižní hrana.

Vrchol Běcha, foto: Petr Jandík

Z vrcholu je pěkný rozhled do údolí, slaňuje se do náhorní stěny. Náhorní železitá stěna je ve stínu v brzkém dopoledni a po poledni. Údolní stěna je pro solivost a lámavost méně lákavá.

Nákres Běcha v knížce, foto: Petr Jandík

Protější věž Slavibor  má nejtěžší cestu za VI, Trávovinu, která má hvězdičku spolu s Pšovskou cestou. Na náhorní straně najdete jednu z původně dvou cedulí varujících před hýbajícím se vrcholem. Cedule je tam už cca 15 let a místní tvrdí, že to není tak hrozné, a že z toho už několikrát bez problému slanili. Tak to zvažte sami, jestli Slavibora prubnete.

Varovná cedule, foto: Petr Jandík

Do Dolní Housky se dostanete autem či jiným silničním dopravním prostředkem, navigace vám řekne kudy. Před hostincem je taky stanice autobusu. Pro úplnost je třeba ještě znínit masiv Modrá laguna, krterý je v údolí u silnice