Teď už vlastně není kam couvnout. Né, že bychom chtěly couvat nějak cíleně, ale Lucce se podařilo na skialpech spadnout tak šikovně, že si zlomila hlavici lýtkové kosti, utrhla postranní i křížový vaz a meniskus. Mně zas pocuchala nervy, že odjet nezvládne. Nejdřív první operace, pak druhá, aby mohla vyrazit odkládá plastiku křížáku a doufáme, že měsíc a půl do odletu, který jí zbývá bude stačit, aby aspoň došla pod ledovec.
Ledovec Matanuska byl naším prvním navštíveným ledovcem a na nějakou dobu i zůstal. Hned na úvod nešťastně upadnu a další den už se nemůžu postavit na nohu. Takže nás čeká pár dnů nelezení, rybaření, kempování a prozkoumávání Aljašské přírody.
Mark, který nás většinu doby doprovází, se živí opravováním lodí a jednu teď právě dokončil. Ideální příležitost vyrazit na dobrodružství za ledovými krami a podívat se na aljašský svět z vodní hladiny, což je opravdu úžasný zážitek.
Zatímco většině z nás se tají dech při pohledu na otáčející a bortící se mas ledu, Lucka odhodlaně bere cepíny, mačky a jde si na pár ker rovnou vylézt. Lano není třeba. Je větší pravděpodobnost, že přežije pád do ledové vody bez lana, než kdyby se kra otočila nebo zbortila a byla k ní přivázaná. Ledové kry si žijí vlastním životem a brzy poznáváme, že není radno si s nimi zahrávat. Na místě přes noc kempujeme. Máme tedy možnost pozorovat, jak se kry, po kterých Lucka ještě před pár hodinami lezla, bortí a ztrácí v hlubinách ledové vody. Je to úchvatná, ale zároveň děsivá podívaná.
Z ledovce Knik glacier odplouváme druhý den ráno nejen s úžasnými zážitky, ale také s nově nabytým respektem.
Po dobrodružství na lodi pokračuje naše pouť na další ledovec. Tentokrát je to Byron glacier, kde máme v plánu lezení na ledovci a v ledové jeskyni, na kterou cestou narážíme. Jeskyně je krásná, jediný problém je, že je na její lezení poměrně teplo. I když je nebe bez mráčku, v jeskyni neustále silně „prší". Tedy to, že je teplo tvrdí Lucka. Mně i přes několik vrstev oblečení drkotají zuby zimou řádně po celou expedici. Zatímco Lucka připravuje cestu já zkouším natočit pár záběrů z drona. S ním se mi daří hned při druhém vzletu nabourat do skály, takže záběry budou jistě úžasné. :-)
Pomalu se blíží konec naší výpravy. Ještě se vydáváme do NP Denali v naději, že potkáme alespoň jednoho medvěda. Na medvědy máme evidentně smůlu, zato ale vidíme vlka a spoustu losů.
Pak už je čas zamířit na letiště a vyrazit chtě nechtě domů. Už teď se těším, kam vyrazíme příště. Můj odletový splín, že končí mých nejhezčích 19 dnů v životě zpestřuji, když před vstupem do letadla opět nemůžu najít svůj pas.
Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme
K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!
Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat