Igor Novák byl nepominutelná postava pražského horolezectví pocházející z HO Slavoj Vyšehrad. Zaměstnáním byl ajťák, jeho firma AIT se věnovala počítačem podporovanému softwarovému inženýrství. Z jeho horolezecké kariéry je nejviditelnější účast na expedicích Makalu, kde se dostal na jižní vrchol vysoký 8010 m a Lhoce Šar, kde dosáhl 4. tábora. Výrobě prvovýstupů se příliš nevěnoval, ale v databázi ČHS najdeme s jeho jménem 13 prvovýstupů v našich skalách, převážně na Srbsku a na Mařence.
Když někdy koncem 70. let minulého století, v době tuhé normalizace vyšel mětským výborem horolezeckého svazu ČSTV vydaný průvodce okolím Prahy, zaujala mne tam na Srbsku na Blážině stěně cesta Angely Davisové, pod kterou byl podepsaný právě Igor.
Angela Davisová byla americká komunistka, u nád protěžovaná tehdejším režimem a pojmenovat po ní cestu mi přišlo zvláštní, protože horolezci se až na výjimky s bolševikem moc nekamarádili. Když jsem pak cestu později lezl, začalo mi v hlavě vrtat podezření, ža za názvem cesty nebudou "pokrokové" názory autora. Tam je totiž takový útvar, připomínající mírně rozkročené nohy a v jeho vrcholu, v černém vápenci, je taková svislá lehce navlhlá spárečka na tři prsty, kterou je třeba vzít jakoby na spoďáka, nastoupat, a udělat úkrok doprava. Klíčové místo. Když jsem se pak s Igorem znal, ptal jsem se ho na důvod toho názvu. Ani mne nepřekvapilo, když řekl: "No černá pí*a".
Absolvovali jsme spolu zájezd do Paklenice i několik trenérských kurzů. Rád na něj vzpomínám. Nezkazil žádnou legraci a dalo se s ním příjemně popovídat o čemkoliv. Bohužel jsme si spolu nikdy nezalezli a to už se nedá dohonit.
Horolezecká encyklopedie o něm uvádí:
Významný horolezec, trenér, cvičitel, reprezentant, člen trenérské rady. Hlavní aktivita v 60. a 70. letech 20 století v Alpách, na Kavzaze, Pamiru, účastník expedice Makalu a Lhoce Šar. V reprezentaci 1971 až 1979. Činný v Metodické komisi ČHS, posléze zástupce ČHS v UIAA, dlouholetý předseda HK Vyšehrad
Tatry: 350 výstupů, 90 v zimě, 5 prvovýstupů.
Alpy: S těna Eigeru Heckmairovou cestou (1971), S. stěna Aigulle Verte, 1. opakování pilíře Bergland na Les Droites (1974), V. stěna Matterhornu (1978), Walkerův pilíř Grandes Jorasses (1978), S stěna Les Courtes (1982)
Kavkaz: V stěna Šcheldy a traverz Ušby (1971)
Fanské hory: Z stěna Bodchony, JZ stěna Jagnobské stěny (1981)
Pamir: Štít Dzeržinského a Pik Lenina (1975), Pik Korženěvské (1977), Quolai Ismail Somoni (Pik komunismu) (1983)
Peru: Chipocalqui (1980)
Himálaj: Makalu 1976 (J vrchol 8010m) a Lhoce Šar 1984 (4. tábor)
Zájezd na Matterhorn a do Bergellu z archivu Standy Vaňka:
Igor ve fotoarchivu Petra Schnabla:
Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme
K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!
Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat