Hornorakouské Quacky

To se nám stalo zrovna nedávno. Výstavu volného textilního umění v Neuhausu a textilního muzea v Haslachu an der Mur jsme doplnili průzkumem místních skalek. V pátek mělo být sucho, v sobotu pršet celý den a v neděli deště doznívat, a tak jsme se nejdřív vydali v pátek na skály Mönch jihovýchodně od Freistadtu, sobotní déšť chtěli přečkat na výstavě a neděli věnovat dalším oblastem. Jak to nakonec dopadlo uvidíte. 

Mönch

Klettergarten Mönch je poblíž zříceniny hradu Prandegg. Jde o žulu, časté je spárové lezení. Skály jsou převážně ve stínu, vhodné měsíce k návštěvě jsou od dubna do září, nevhodné do deště. Celkem je tu 8 sektorů s výškou od 8 do 22 metrů a celkem 141 cest od 4 do 10 UIAA, nejvíc je cest za 6+. Oblast je sportovně vynýtovaná, pěkné cesty označené hvězdičkami.
Möncha nám doporučil Honza (díky). Zpočátku jsem ji nemohl nikde najít, protože se měla jmenovat Münch a to na mapách nebylo. Nakonec jsem ji našel na australských průvodcovských stránkách The Crag a zjistil, že se píše Mönch. Skály jsme bez problémů našli, zorientovali se v sektoru Parlament úplně dole vlevo a stačili vylézt čtyři cesty, než přišla buřina. Při útěku do auta jsme ocenili blízkost parkoviště. Klasifikace mi přišla adekvátní tak akorát a jestli pojedu kolem a budu mít čas, jistě ještě zaskočím.

Příjezd: Od Budějovic přes Kaplice a Dolní Dvořiště po silnici 310 na Freistadt. Kousek po S10, v Galgenau odbočíme na silnici 125. Z ní na L1474 přes Winberg, Kefermarkt a nakonec ostře doprava serpentinami ke zřícenině Prandegg. Ještě před ní je po levé straně parkoviště nanejvýš tak pro 6 aut vedle strže s potokem. Přes něj vede lanový mostek himálajského typu a po nějakých 50 metrech jsme u první skály.

Průvodce: The Crag, stránky umožňují vyjet si průvodčíka v PDF.

Mönch, sektor Parlament, nad ním Rampa, foto: Petr Jandík

Mönch, Parlament, cesta Rot, 4, foto: Petr Jandík

Mönch, sektor Parlament, foto: Petr Jandík

Mönch, Parlament, cesta Grün 5+, foto: Petr jandík

Etzlberger

Skály v úbočí kopce, na kterém stojí stejnojmenná hospoda - penzion. Žula je podobná Jickovicím. The Crag popisuje 7 lezeckých skal a 68 cest od 4 do 10 UIAA. Při vrcholu kopce jsou bouldery, níž ve svahu dvě lezecké skály. Nejvíce cest je na Stauseefels, 20 kousků, hlavně v sektoru Krásný jih (Schöne Süd) o výšce 19 m. Všechno sportovně vynýtované.

Na tyhle skalky jsme se šli podívat v pátek už za počínajícího soumraku, když nás bouřka vyhnala z Möncha. Bouldery nahoře vypadají hezky. Pak jsme našli Größer a Kleiner Lehnerfelsen, to vypadalo těžce a ohlazeně. Nakonec jsem se do žádné cesty nepustil. Jednak už se začalo stmívat, jednak opět začínalo kapat, no a kromě toho jsem si v autě zapomněl lezečky :-).

Tak jsme to prošli, našli působiště místního trhače nýtů, a přes jeden boulder už za šera šli zase k autu. Skály jsou kousek severozápadně od Lince. The Crag tam uvádí ještě další oblasti v okolí, které by se daly prozkoumat, ale to už nechám na jihočeské sekci. Na výjezdu z Gramastettenu je na T křižovatce parkoviště v malém bývalém lomu, kde se dá celkem slušně přespat v autě a to jsme taky udělali.

Příjezd: Přes Dolní Dvořiště a Vyšší Brod do Rakous, tam po silnici 128 do Gramastettenu a po místních silnicích na kopec k hotelu Etzelberger v Limbergu. Tam zaparkovat a po louce až k cestě do lesa a přijedeme k boulderové oblasti Lehner Boulder. Mapy.cz ji mají vyznačenou jako lezecký terén. Pod bouldery ve svahu jsou věže Großer a Kleiner Lehnerfelsen. Pokud půjdete podle mapy.cz, nechoďte cestou označenou jako „Zustieg Lehnerfelser”, protože byste museli dvakrát přelézat plot lesní školky. Lepší je jít horem přes pole k lesu a pak s kopce. Největší skála oblasti, Stauseefels, je až dole pod kopcem na druhé straně na hranici lesa a je lepší tam jít odspodu. Je taky vyznačená na mapy.cz.

Průvodce: The Crag

Lehner boulders, foto: Petr Jandík

Grosser Lehnerfelsen, foto: Petr Jandík

Etzlberger, jedna ze skalek, foto: Petr Jandík

Testovací místečko trhačů, foto: Petr Jandík

Neuhauskante - Aschach

Neuhaus an der Donau je malebný zámeček nad Dunajem. V sobotu se slibované deště od rána nedostavily. Na ostrém slunci nebylo na displeji telefonu skoro vidět, jak Yrna ukazuje, že tu prší, a ani se přitom nezačervená. Plán je plán a tak  jsme vyrazili splnit hlavní cíl výletu, výstavu volného textilního umění ve staré části zámečku. Odpoledne jsme pak nechali auto u zámku a vyrazili hledat skálu Neuhauskante, která měla být podle Google map ve svahu pod zámkem. Když už se nám to zdálo dlouhé, kontrolou podle mapy.cz jsme zjistil, že konstelace lesních cest je úplně jiná, než má Google a že musíme sejít nějakých 130 výškových metrů dolů až na cykloasfaltku na břehu Dunaje. Na jejím konci jsme našli naši kýženou patnáctimetrovou skálu. Vylezli jsme pět hezkých sportovně vynýtovaných cest z těch devatenácti, co skála nabízí a opět začalo pršet. Odešli jsme pro změnu po víceméně vrstevnicové cestě Felsensteig po proudu Dunaje kolem Řetězové věže do přístavu Untermühl a pak nezbylo než po modré do kopce na zámek k autu. Ve svahu u Dunaje má The Crag postupně od Untermühlu uvedené skály Locker vom Hocker (3 cesty), bezvýznamnou Wegwandl (1 cesta), Neuhauskante (19 cest). Po asfaltce se dále dojde k dalším pěti skalám, z nichž asi stojí za prozkoumání Warzenschwein s devíti cestami. Všechno je sportovně vynýtované.

Příjezd: Přes Dolní Dvořiště a Vyšší Brod do Rakous, tam po silnici 128 do Waldingu, tam na B127 severozápdně, na kruháči doleva na L1516 a po místních silnicích směr Neuhaus an der Donau a Untermühl, tam zaparkovat u přístavu. Po cestě Felsensteig asi kilometr k Neuhauskante u ústí potoka Falkenbach. Nedaleko je kotviště, tak by se dalo z Untermühlu taky popojet lodí. Naproti přes řeku je u Dunaje kemp.

Průvodce: The Crag

Neuhaus an der Donau, starý zámek s výstavou, foto: Petr Jandík

Neuhaus, nový zámek, foto: Petr Jandík

Výstava v Neuhausu, foto: Eva Jandíková

Neuhauskante, pravá část, foto: Petr Jandík

Svižný nástup do 4+, foto: Eva Jandíková

Neuhauskante, foto: Eva Jandíková

 
Locker vom Hocker, foto: Petr Jandík

Rozhled na "krásný modrý Dunaj" z Řetězové věže, foto: Petr Jandík

Waxenberg

Nedaleko od Neuhausu je Waxenberg s romantickou hradní zříceninou. Opět jsme se tam dostali až odpoledne, po textilním muzeu v Haslachu. V průvodci The Crag není napsáno kudy ke skále a protože byla na mapě hned u hradu, šli jsme přes něj. Ukázalo se ale, že rozumný sestup pod stěny z hradu není. Tak jsme se museli vrátit k hospůdce V zatáčce, kde se i parkuje, a po cestě Hubertusweg jít pod hrad, kde je jasně vyšlapaná cesta pod skály. Klettergatren Waxenberg má 53 sportovně vynýtovaných cest na šesti skalách. Největší je Münchhausen, která je hnedka první na cestě. Vpravo je nápisem na skále označená hvězdičková cesta Märchenprinz za 4. Jen jsem si nandal sedák a navázal se, začalo kapat. To snad ne! Za nějakou dobu zase přestalo, tak jsem ji přece jen rychle vyběhl. Když začala lézt Eva, déšť se vrátil. Ještě chvíli jsme prohlíželi v dešti sousední skálu, udivující borháky mezi čerstvými mechy. Za půl hodiny pršet přestalo, ale všechno mokré. Z Waxenbergu jsme tedy absolvovali jen aperitiv.

Příjezd: Do městečka Waxenberg, zaparkovat v zatáčce pod hradem. Po vrstevnicové cestě označené jako Hubertusweg, začínající hned pod hospodou, pod hrad a markantní vyšlapanou cestou pod první skálu Münchhausen. Přístup je pěkně vidět na mapy.cz turistické

Průvodce: The Crag

Waxenberg, dvouhvězdičkový sokolík, foto: Petr Jandík

Waxenberg, Märchenprinz 4, foto: Petr jandík

Waxenberg, i těmi mechy vedou cesty, foto: Petr Jandík

Tak to by bylo menu z několika možností Horního Rakouska. The Crag jich uvádí ještě mnohem víc, většinou jen s minimálním popisem. Žádná z navštívených oblastí není taková, aby to stálo za to tam jet jen kvůli tomu. Jsou to věci místního významu a hodí se jen tak cestou kolem, ale stojí za to o nich vědět.