Podmíněný trest za projetí konce lana

Událost se stala 28. 06. 2016 v době okolo 20:20 hodin, tedy asi tak hodinu před západem slunce (viz zde). Podle textu uvedeném v soudním rozhodnutí se blížila bouřka a spouštění probíhalo pod tlakem. Soudní rozhodnutí psali lidé, kteří horolezectví nerozumějí, takže jsou v textu různé zmateně zaměňované pojmy. Pokusím se dát dohromady, jak se ta věc mohla pravděpodobně stát. 

Prvolezec, dolezl cestu a chtěl být spuštěn. Bylo nutné se převázat. Prvolezec použil nejbezpečnější způsob převázání - odsedl si, protáhl smyčku svého lana slaňovacím bodem, udělal na smyčce vůdcovský uzel, cvakl ho do sedáku, odvázal svůj konec lan a nechal se spouštět.

Převazování u vratného bodu, foto: Pit Schubert - Bezpečnost na skále, sněhu a ledu, faksimile z knihy.

Tento způsob má výhodu, že lano nemůže spadnout, lezec je lanem stále jištěn a dělá jen jeden uzel. Nevýhodou je, že je potřeba mít dva až tři metry lana navíc. Pokud lano vychází délkou na spuštění z cesty tak akorát, při použití tohoto způsobu převázání budou chybět ty dva až tři metry. Pokud spouštějící lezec není navázaný na svůj konec lana, ani není konec přivázaný k plachtě, nebo není na jeho konci uzel, dopadne to zákonitě právě tak, jako v Prokopském údolí. Jistič při spouštění prvolezce většinou sleduje spouštěného lezce, na konec nekouká a může být hotovo. Je to ještě pravděpodobnější, když se lezci neznají a nevědí, jaké má kdo zvyklosti a když třeba přichází bouřka, tma nebo je časový stres.

Takováhle věc se nestala poprvé, případ z roku 2000 z Frankenjury popisuje Pit Schubert v knize Bezpečnost na skále, sněhu a ledu díl II na straně 183. Zde se stejná nehoda stala na kurzu instruktorů na Roter Fels. To je vysoká skála s cestami dlouhými 30 metrů. Tady byla délka používaného lana tak akorát na spuštění, 60m. Několik prvolezců cestu vyvedlo a bylo v pořádku spuštěno, ale u jednoho bylo lano najednou o dva metry kratší a konec projel jistícímu a spouštějícímu lezci osmou. Prvolezec spadl dva metry na polici a pak ještě 5 metrů po předskalí.

Nehodu v Prokopáku vyšetřovala policie a došla k závěru, že byl úraz způsoben nedbalostí jističe.Případ došel k soudu a skončil podmínečným odsouzením na 6 měsíců se zkušební dobou 1 rok. Všeobecná zdravotní pojišťovna se se připojila a vysoudila náhradu škody přes 100 tisík korun.

Berme tento nešťastný případ jako varování pro každého z nás. Mít konec lana vždy navázaný na sedák jističe je dost jednoduchý recept, jak uchránit před průšvihem všechny zúčastněné. Pokud ne toto, pak alespoň konec přivázat vždy k plachtě, nebo na konci udělat uzel.