Sherpafest 2019

Gabriela Vrablíková, foto: Petr Jandík

Blok 1: Gabriela Vrablíková

První česká lezkyně, která má vylezeno 9a na skalkách, hovořila o cestách, které přelezla během letošního roku. Jednou jela do Labáku a čtyřikrát spadla v VIIIb. Pak zkusila Xb Nebezpečné stoupání a vylezla ho na flash. Tak došla k tomu, že to není o fyzické přípravě, ale o hlavě. Pak zkusila Šílený tanec, XIa. Vylezla ho během dvou dnů a tak se dostala k THC XIb. Tam už zpočátku nemohla udělat kroky a byl tlak. Do Labáku jezdila za každého počasí, vždycky na den, protože po jednom dni si vždycky prolezla prsty.

Prsty po jednom dni projektování, foto repro: Petr Jandík

Výstup THC dokumentovali dronem tak, že její trenér a jistič stál dole ve stráni, vedle sebe měl položený ovladač dronu. Když padala, trenér to viděl na mobilu a zareagoval. THC nakonec dala v kuse.

Zásadní krok v THC, foto repro: Petr Jandík

Projektování, tedy nácvik těžkých cest se jí líbí. Na jaře se obrátila do Jury. Když jela na Battle Cat 11-/11, fyzicky se cítila špatně, ale  nakonec se výstup podařil. 

Pak se došlo k nácviku 9a. Visení v laně, jistič pomáhá z 90%. pak z 80%, 20% atd. Chyty si odměřila krejčovským metrem a postavila si na boulderovce kopii boulderu na cestě a po tréninku cestu nakonec vylezla - šlo o cestu Sever the Wicked Hand 9a, opět na Hängender Stein, od Markuse Bocka. 

Co ovlivňuje výkon, foto repro: Petr Jandík

Podobně jako Adam Ondra si Gabriela vizualizuje cestu, představuje si pohyby. Nejlepší regenerace je na 5 minut do vany se studenou vodou. K maximálnímu výkonu je potřeba nastavení hlavy. Stanovte si cíl a sledujte ho. Talent je jedna složka. To neovlivníte, ale můžete ovlivnit to ostatní. Fyzická připravenost, natrénovanost a kondice dává 50% maximální kapacity. Optimálním nastavením hlavy se můžete dostat na 100%, ale když je hlava špatná, pochybujete o sobě, nechcete to zkoušet, dostanete se i pod těch 50%.

Další část přednášky byla o dalším cíli, a sice cestě Silbergeier. K tomu ji inspirovalo video Niny Caprez. Praktická realizace prvního pokusu o tuto dvěstěmetrovou vícedélku připomínala historky o Patovi a Matovi, jak jedou do hor. Není divu, do té doby měla Gabriela vylezenou jen jednu vícedélku. I když popis cesty výslovně zmiňuje jen dvě lana a 9 expresek, nakoupili si na cestu spoooustu materiálu. Desítka kilometrů po horských cestách se zákazem vjezdu rychlostí 8 km/h, dva dny hledání nástupu, jumarování s názvuky metodického hororu 150 m po fixech pod nástup, první délka vylezená za 8 hodin. 8b+ v horách je něco úplně jiného, než v Labáku nebo v Juře.

První pokus se nezdařil, ale při cílevědomosti Gabriely Vrablíkové se dá předpokládat, že metodické nedostatky jumarování a jiné překážky brzy odstraní a časem cestu vyleze. Ostatně mnohé z hvězd našeho lezení mají ve svých začátcích i horší zážitky.

Závěr byl věnován diskuzi o tréninku, která byla přínosná hlavně pro ty z diváků, kteří se snaží posunout svou výkonnost někam dál.

Světlým bodem prvního bloku byl film Pathan Project o skupině horolezců kolem Nicolase Favreseho, který přinesl, jak je u této party zvykem, neotřelý a zajímavý pohled na expedici do čerstvě otevřené části Pakistánu s pozoruhodným filmovým jazykem, kdy vás celou dobu kratičkými prostřihy na nemocniční prostředí napínají, co se asi stalo. Pathan Project rozhodně stojí za zhlédnutí.

Špek kontroluje obrázky, foto:Petr Jandík

Blok 2: Špek

Od bloku 2 nahradil prozatímního moderátora Mára Holeček. Nejprve pokřtili Mára, Špek a Standa Mitáč pískovcový kalendář e-montany. Piva litého na kalendář bylo Márovi líto, a tak zachytával kapky, aby nebyby nazmar. 

Křest kalendáře a chytání piva, foto repro: Petr Jandík

 Název přednášky „Bylo mi poděšením a Poď dolů debile” je odvozen od názvů Špekových cest.

Špekova lezečka na jednoprdy, foto:  Petr Jandík

Má i jiné zajímavé názvy. Chroustalovy klíče je širočina lezená na klíč a kruh je až nad ní, aby bylo vidět, že je to vylezený.

Špekův deníček, foto repro: Petr Jandík

Špek si všechno dění ve skalách píše do sešitoknihy, kterou dolepuje a má tam kompletně všechno. Proč leze: Do práce a z práce chodí kolem skal, tak co má dělat. 
Neodolatelné historky z Vysokých Tater, třeba o bivakování v lese pod fólií o velikosti 1m2 v dešti.

V Šilhánově Cestě hříchu na Jeptišku, foto repro: Petr Jandík

Trend byl lézt RP. Špek a spol. brali RP, jakože to je lezení od štandu ke štandu. Protože jim nestačilo lano na celou cestu, jak došlo lano, jeho bývalá žena ohlásila konec a začala lézt, takže lezli třeba spáry širočiny současně, aby to jako bylo RP. Procvakával kruhy a čekal, jestli jeho žena spadne. Nikdy nespadla.

Chtěl si vylézt Bílou růži na Koberce v Ádru. To je IXa, jedna z nejtěžších spár u nás. To už s ním žena lézt nechtěla. Tak to lezl sám jištěný zdola. Nevěděl na kterou stranu se slaňuje. Aby nepřišel o karabiny, nacvičil si dolézt ke kruhu, jednou rukou se držet, druhou se odvázat, provléct lano kruhem a zase se přivázat, jak za časů Olivera Perryho-Smithe. Nedával smyčky, protože by tam zůstaly. Lano mu došlo dva metry nad třetím kruhem. Tam je to už sice dobrý, ale on to nevěděl…

Prvovýstup Divokej Chvajec, foto repro: Petr Jandík

Nemá smysl vypisovat celý proud historek. Publikum se skvostně bavilo. Nejlíp. když si poslechnete záznam.

Půllitr za přednášku, foto repro: Petr Jandík

Povedený druhý blok završila krátká přednáška Máry Holečka o prvovýstupu na Chamlang a premiéra filmu o tomtéž, UFO. Kromě záběrů již známých z Háčkových přednášek tam hovoří o cestě třeba Reinhold Messner, jsou tam rodinné záběry obou aktérů, jako je Háčkovo novorozeně, nebo rozsypávání popela Márova zemřelého otce. Šíře záběru je velká a UFO tím trochu ztrácí spád. Poslední film bloku byl dokument z dílny e-montany o cestě Egyptská hrana na Sfingu ve Skaláku, za účasti jednoho z prvovýstupců, již defvadesátiletého Jiřího Čihulky.  

Jiří Čihulka, foto: Petr Jandík

Planovaná premiéra Onsajtu s Dougem Scottem se nekonala, protože nebyl ještě dokončen.

Huascarán v roce 1970 a 2019, foto repro: Petr Jandík

Blok 3: Radek Groh

Radek Groh se v hlavní přednášce věnoval nejprve připomenutí expedice Peru 70, jejíž účastníci zahynuli v důsledku laviny z Huascaránu vyvolané zemětřesením, spolu s obyvateli celého údolí. Přiblížil jednotlivé členy a průběh expedice. Ve druhé části pak hovořil o prvovýstupu s Márou Holečkem který proběhl v rámci širší expedice s cílem natočit dokument. 

Mára při prvovýstupu, foto repro: Petr Jandík

Radek dostává Šerpovici, foto: Petr Jandík

Série Reel Rock přinesla film o Nině Williams, která se věnuje přelézání High Ballů, tedy vysokých boulderů. Z mnoha záběrů doslova mrazilo, ale dopadlo to dobře (zatím).

United States of Joe’s je inspirativní příběh o tom, jak se místní komunita v Joe’s Valley nejprve děsila dredatých tetovaných a otrhaných indiviuí s bouldermatkami na zádech, pobíhajících kolem místních šutrů, až jednoho z boulderistů napadlo pomoct s úklidem města. Došlo ke kontaktu a komunikaci s místními a došlo to tak daleko, že si někteří z nich vyzkoušeli boulderování. Jejich městečko teď žije ze služeb boulderistům a na původně nevítané návštěvníky už hledí zcela jinak.

Jeden z povedených bivaků Jáchyma Srba, foto repro: Petr Jandík

Blok 4: Jáchym Srb

Přednáška Jáchyma Srba byla velmi svěžím překvapením. Jeho povídání o špatných bivacích bylo plné humoru i překvapivých souvislostí. Na záčátku uvedl graf spojující intenzitu zážitků s množstvím jejich fotodokumentace, ze které vyplynulo, že zatímco u standardních horolezců s intenzitou průšvihu četnost a kvalita fotodokumentace exponenciálně klesá, u nositelů zlatých motyček naopak stoupá.

Jáchym byl členem týmu mladých sokolíků, čili mladých lezců s vysokou výkonností na skalách a překližce, získávajících zkušenosti v horách.

Probral bivaky i lezení v Tatrách  a v Bergellu. Tam s obzvláště výživnou historkou, jak si musel rozřezat na proužky goretexový (!) žďárák a svázat provaz, kterým si k sobě vytáhl lano, aby mohl slanit 15 m k parťákovi, který v mlze slanil stranou a stáhl lano, když netrefili správný směr slaňování z Pic Badile.

Goretexový žďárák nařezaný na proužky, foto: Petr Jandík

Další pěkné historky byly z Jordánska i z ledovce pod Grand Capucinem. Třeba jak Jáchyma koukajícího do stěn nad Wadi Rum oslovil neznámý Beduin a když se domluvili, zavolal Izraelce, co měl na Jebel Rum rozdělanou nejtěžší cestu. Ten někde v kavárně nakreslil topo na ubrousek, ofotil ho a poslal WhatsAppem. No a kluci pak cestu podle toho topa vylezli, samozřejmě s bivakem, jinak by se o tom na přednášce nemluvilo. 

Wadi Rum: Chceš tu nejtěžší cestu? Poradím ti, foto repro: Petr Jandík

Na závěr něco z jiného soudku - bivakováíní na střeše Geotheho institutu za komínem v portaledgi půjčené od Máry Holečka v rámci experimentu konceptuálního umění Davida Fröhlicha. 

Pražský hrad kamerou Jakuba Fröhlicha, foto repro: Petr Jandík

Přednáška byla svěží, humorná a Jáchym se dočkal velkého potlesku. Poslechěte si záznam.

Jáchym Srb s Šerpovicí, foto: Petr Jandík

Následoval film The Nose Speed Record opět ze série Reel Rock, kdy si Alex Honnold a Tommy Caldwell snaží vzít zpátky rychlostní rekord výstupu cestou The Nose, který jim sebrali dva neznámí týpci od místních záchranářů. Film nepostrádá vtipné momenty, hecování a může zaujmout i ty, kdo se v rychlostním lezení úplně neshlíží.

Suma sumárum se letošní Sherpafest opět vydařil. Sláva pořadatelům a zase napřesrok. Hurá! 

Pořadatelé se spešl pivem, foto: Petr Jandík