Skialpinistické toulky II. – Tödi

Tödi, foto: Jirka V.

1. den: Rabius - Camona Punteglias

Poznámka: v sezóně nutno objednat nocleh na chatě

Kousek od Fuorcla Posta Biala, foto: Jirka V.

V pátek po práci, okolo desáté večer, dorážíme do Rabia. Jen s námahou hledáme cestu na Cuolms mezi jednotlivými statky.  Auto skučí serpentínami úzké asfaltky, která je i po delším slunečném počasí v horní části přeťata sněhovými jazyky. Konečně jsme na parkovišti, 600 metrů nad vesnicí. Zalézáme do spacáků a při sledování hvězd přemítáme, zda je vše v batozích pro následujících pět až šest dní.

Ráno je studené, jíme jen z přesvědčení a vše zapíjíme ledovým džusem, jehož doušky nás dokonale probouzí. Opouštíme parkoviště s otázkou v jakém stavu najdeme auto a silnici za týden. Stoupáme loukami s občasným sněhem, lyže nazouváme o dvě stě metrů výš, batoh nás táhne do doliny, je nabalen pamlsky a jídlem na dva dny. Míjíme Alp Dado Sut a Dado Sura a hledíme vzhůru hledajíce sedlo. Konečně je vidět a tím se zlepšuje i naše nálada. Ze sedla Fuorcla  Posta Biala je již vidět chalupa, podle našich informací bez správce. Odměnou za dřinu je krásný svah a sjezd 500 metrů cca 35 stupňů.

Radostný sjezd k Camoně Punteglias, foto: Jirka V.

Před chalupou je živo, hrneme se dovnitř, abychom si zabrali volné postele, volání kohosi z chaty nejprve ignorujeme - chalupa je přeci v tuto dobu bez správce. K našemu překvapení, to tak není a chatař nás přibíjí otázkou, zda máme zamluvená místa, neb chata je úplně plná. Chvíli se mu snažíme vysvětlit, že ve dvou švýcarských! průvodcích je chalupa uváděna coby nehlídaná. Odpověď je - "Ven, do údolí". Lenka rudne, představa šesti set výškových metrů na sedlo ji rozehřívá (přímo dolů se nadá kvuli skalnímu prahu), snaží se správci vysvětlit, že máme zamluveny další noclehy na trase - odpověď je tatáž, snažíme si vyloudit nocleh v jídelně - "Tam spí pes" odsekne chatař. Lenka zbledne vzteky a slzy se valí proudem, rozhodujeme se vycouvat z chaty a přespat třeba i na zápraží. Venku panuje jaro, slunce pálí a mi se zaléváme čajem a nabíráme teplo na noc od rozpáleného kamení. Oba ponořeni do sebe s otázkou jak toto všechno skončí. Slunce opisuje svou dráhu na západ a přibývá chladu. Ostatní se stahují do chalupy, kameny chaldnou, správce několikrát projde okolo bezeslova - není, nejsme. V pět hodin přijde, bez návaznosti na předšlý vzpěněný rozhovor, s usměvem oznámí, že dva až tři lidé se zatím nedostavili a že pravděpodobně budou dvě místa pro nás. Slunce zapadlo, chlad se rozhostil a teplo zažhne až správcova odpověď, že místa definitívně jsou. Večeře zahladí předešlou anabázi, připravíme vše na další den a spát.

2. den: Camona Punteglias - Fridolinshütten

Poznámka: nutno zjistit podmínky v ledopádu, nejlépe dotazem na chalupě.

Ráno je studené, všichni se hrnou o překot ven a ješte zbytečne brzo - ve tři. My se lenivě batolíme na snídani, abychom okolo páté vyrazili.

Brzké ráno vysoko nad chatou, foto: Jirka V.

Za svítání jsme na sedle, zamrzl mi Camelback, a záda jsou studená. Musí být pořádná zima, neb kalhoty a bunda jsou jak pancíř. Lenka dochází a diví se mému sakrování. Camelback nebyl zamrzlý, ale škubáním za hadičku jsem si dva litry isostaru vylil do batohu, na zada, zadek a kalhoty. Oloupu sladké krystalky a vyrážím dál sjezdem na ledovec Gliems. Ostrým stoupáním se dostáváme pod sedlo, na posledních 50 metrů sundáváme lyže a jdeme pěšky s cepíny.

V levo vrchol Tödi a ledovec Bifertenfirn ze sedla, foto: Jirka V.

Za sedlem je jíž vidět ledovec Bifertenfirn vedoucí na Tödi a vláčky lidiček s lokomotivou vůdcem, táhnoucích se z údolí na druhé straně. Vrchol je zážitkem - panarama 360 stupňů. Vzhledem k množství lidí volíme rychlý sestup. Sníh je krustovatý, ale přesto carvingové lyže jedou jak v prašanu. Pro sestup volíme cestu přímo ledopádem, ač většina s vůdci jede vlevo kuloárem Schneerus. Ledopád je spíše psychicky namáhavý než technický, chyba by se zle nevyplatila a pohled na seraky nad hlavou nepotěší.

Ledopád, který vede sjezd, foto: Jirka V. 

V ledopádu, foto: Jirka V.

Mimo jednoho místa je ledopad sjízdný, jen vyjímečně vykukuje čirý led. Na chalupě jsem první, fouká silný vítr a ja peru sladké spodní prádlo. Je po víkendu a tak je klid. Chatařku a ostatní bavíme včerejší veselou příhodou, všichni si též myslí, že Camona Punteglias je bez správce.

Celkový pohled na ledopád, foto: Jirka V. Celkový pohled na ledopád, foto: Jirka V.

Stav ledovce 2021, trasa obchází ledovec vlevo nad skalnatým prahem, zdoj Gipfelbuch

3. den: Fridolinshütten - Planurahütte

Ráno je klidné, nikdo neprudí a jsme jediní, kteří vyráží směr Planurahütte. Dvě stě metrů na sedlo nás příjemně rozehřeje. Ze sedla vidíme chalupu - je pěkně daleko, vidíme celý sestupný traverz a následné dva ledovcové výšvihy.

Planurahütte od Clariden, foto: Jirka V.

Na chalupu dorážíme okolo poledne, překvapujeme chatařku naší přítomností, odhazujeme batohy a vyrážíme přes plato na Clariden. Na obloze krouží několik letadélek, k našemu překvapení na nás udělá jedno nálet a přistane na platu, vedle nás, aby následně vzlétlo a vše opakovalo několikrát za sebou. Sjezd z Claridenu je krásný, nálézáme nezkrustovatělá místa s prašanem.

Kousek pod vrcholem Clariden, foto: Jirka V.

U chaty se potkáváme s pilotem, kteří si odkočil na jedno, ale jinak jsme dlouho sami. K večeři pak doráží ještě trojice, idealní komorní společnost na dlouhé povídání. Také se dozvídáme, že plato slouží jako výcvikové ledovcové letiště švýcarské armady.

4. den: Planurahütte - Camona Cavardiras

Poznámka: v levé části ledovce Oberer Hüfifirn, přibližně 300 od Fuorcly, je kuloár, cca 40°, kterým se dá dostat pohodlněji na ledovec Cavrien

Clariden a cvičná přistávací louka, foto: Jirka V.

Po ránu se hned přenášíme z kolébavých snů do houpavých oblouků v pannenském sněhu, sjíždíme cca 300 výškových metrů a nalepujeme pásy. Ve stoupání míjíme dvě velké tlamajzny, které překračujeme po laviništi. Z plata ledovce Oberer Hüfifirn se otvírá úchvatné panaroma Schärhornu, Chammlibergu a Claridenu. Severozápadní stěna Schärhornu nás hned zaujme, další důvod proč se sem vrátit. Hledíme k Fuorcele da Cavrien a vůbec, se nám nechce lezt mixový terén, v mapě nalézáme ještě jeden průstup na ledovec Cavrien. Chvíli postáváme nahoře, dolu není vidět, jedem, lyže drnčí v severním koloaru, ale čekat na firn nelze. Sjíždíme celou délku ledovce - tisíc metrů. U Alpe Cavrien Sura - 1 814 m nandaváme pásy a okukujeme jižní rozměklý a lavinózní svah. Jsme rádi, když jsme nahoře, teď nás čeká dlouhé údolí na chalupu. Chalupa Cavardiras je bez správce, ale perfektně zařízená.

Prázdná Camona Cavardiras, foto: Jirka V.

Dorážíme jako první a tešíme se ze samoty. Ta však netrvá dlouho, přiřítí se smečka mladých Švýcarů, která vše následně roztočí, lis na plechovky nezahálí a čaj voní nejen po bylinkách. V chatě je útulno, dostatek dřeva ohřívá i nocležnu nad kuchyní.

Již zateplená Camona Cavardiras, foto: Jirka V.

Tip:
Chalupa Cavardiras je snadno dostupná z lanovky ze střediska Disentis-Munstér. Mimo Oberalpstocku má pěkný svah i Pitz Cavardiras a Pitz Run. Oba leží přímo před chalupou.

5. den: Camona Cavardiras - Etzlihütte

Den začíná topením, do chladna a šera se nám nechce. Jen pomalu se suneme přes Brunnifirn. Na Oberalpstocku nás vítá ostrý vítr a v dálce je vidět fronta.

Pohled na Oberalpstock, foto: Jirka V.

Doufáme, že dnes ještě počasí vydrží. Sjíždíme více jak tisíc metrú do údolí Strem. Nandaváme pásy ve výšce cca 2 195 m a stoupáme do sedla. Na sedle již prosvítá tráva, na kterou se sbíhají kamzíci.

Jaro v Chrüzlipass a Oberalpstock v pozadí, foto: Jirka V.

Sluce se halí do oparu driftujících krystalků sněhu a za kopci vykukují mraky. Plánovanou zastávku krátíme na minimum a sjíždíme k chalupě. Posledních pár metrů nahoru k chalupě se už příliš nechce. Chalupa je prázdná, chatř zanechal jen vzkaz přijdu hned.

Cesta do civilizace, foto: Jirka V.

Obsluhujeme se sami pivem a limem. Chatař doráží a ještě dva nocležníci. Večeře je lahůdková, chatař byl v dolině a přinesl čerstvý salát. Sedíme a klabosíme do noci, venku zuří vítr a sněží, není kam spěchat. Ráno se stačí přehoupnout přes sedlo a jsme v našem údolí. A plánovaný výlet na Piz Guiv necháváme na příště.

6. den: Etzlihütte - Rueras

Slunce nesvítí, fouká vítr, sněží a je mlha, jediné co hřeje je snídaně v žaludku. Stoupáme na sedlo po tvrdém firnovém svahu, směr nám ukazují dráty elektrického vedení. Na sedle se alespoň částečně trhá mlha, a tak se dá vcelku dobře sjíždět. S ubývajícími metry stoupá teplota a ubývá sněhu. Na lyžích se dostáváme až do osady Mila, posledních 200 výškových metrů jdeme pěšky. Zastávka vlaku je vidět již zdálky, čekáme na vlak a vychutnáváme vůně přicházejícího jara. Vláček nás pak veze údolím zpět do Rabia. Na závěr si ješte dávám poklusem 500 výškových metrů k autu.

Informace

Výbava

Jako na ledovec

• Standardní skialpinistická výbava: lyže, pásy, sonda, pípák, lopata
• Plus cepín, lano, mačky, alespoň tři vývrtky a prusíky
• Při špatném počasí se hodí kompas a výškoměr
• Vložka do spacáku na chalupy

Období

Optimální je první půlka dubna. Je méně lidí a více sněhu, sníh bývá již transformován. Vyhněte se velikonocím

Ubytování

• Camona Punteglias    + 41 (0)81 943 19 36
• Fridolinshütten    + 41 (0)55 643 34 34
• Planurahütte    + 41 (0)41 885 16 65
• Etzlihütte    + 41 (0)41 820 22 88

Cena chat je 50 až 60 SFR pro členy Alpenvereinu.

Ledovec Bifertenfirn, foto Jirka V,

Tip

Cena vlaku je cca 15 SFR za osobu.

Průvodce a mapy

Průvodce:
    Graubünden Süd, Vital Eggenberger, Schweizer Alpen-Club (SAC)
    Die schönsten Skitouren der Schweiz; Scanavino/Gansser/Auf der Maur, SAC-Verlag-2003

Mapy:

    Měřítko 1: 50 000 Landeskarte der Schweiz mit Skirouten: 246 S Klausenpass
    Měřítko 1: 50 000 Landeskarte der Schweiz mit Skirouten: 256 S Disentis/Munstér