Moje první stovka v Sasku

Direkte Wetskante VIIIb na Falkenstein

Obrovské věže, obrovské cesty, nekonečný potenciál, všechny charaktery lezení, zachovaná tradice, neskutečná výkonnost. Kamenujte mě, ale všechno je tam tak nějak o kousek lepší, než na našem písečku, včetně té výkonnosti. V průvodcích je více než sto kousků za XIIa až XIIc. Pravda, prakticky od jednoho lezce a bůhvíjaké linky to nejsou… 

Alter Weg IV, Kleine Herkulessäule

Ale není to jen o číslech. Samozřejmě, že v Ádru se lezou těžší a morálovější spáry a v Teplicích ty nejfantastičtější a nejtechničtější hrany, ale ti DeDeRóňáci tam mají tak nějak všechno a ještě si stále drží morálový aspekt, který se u nás nějak vytrácí. A že bez mága? No chvilku si na to lezec zvyká, ale pocit z nejčistšího možného OS, z prostoru ve stěně, kde linka magnézia neukazuje, kudy přesně lézt a který chyt nejlépe bere, je prostě to nej. Jen ty a skála. A tím by to vlastně mohlo celé skončit, vše bylo napsáno.

A přece z toho prvotního nadšení zkusím vykřesat něco víc. Konkrétně nějaká ta subjektivní NEJ s vědomím, že znám sotva desetinu tohoto skalního blázince.

Alter Weg V, Chinesischer Turm

Nejlepší cesta
Za vůbec nejlepší cestu, kterou jsem v Sasku viděl a přelezl, považuju „Vertreibung der letzten Idealisten“ (Xc, Nonnengärtner, Affensteine). Cesta narovnává prakticky ideálním směrem „Wand der Abendröte“, Arnodlovu devítku. Má na šedesáti metrech hladké zdi 11 kruhů a je prostě…kvůli tomuhle má smysl lézt a trénovat trochu víc! Kdybychom hledali obtížnostně níže, cílil bych na údolku na Teufelsturm (VIIIb), ještě níže bychom si mohli odskočit do poněkud stranou zastrčené krásky ve famózním koutu „Finneweg“ (VIIa, Grosser Gratturm, Schmilka). Ále… To nejlepší máme (vždy) ještě před sebou!

VIIIa ve Schmilce

Westwand VIIIb Meurerturm

Největší vražda
Pár vykřičníkových věcí už jsem vylezl, jeden vykřičník v cestě dokonce umazal, když jsem do klíčového místa nahulákal smyčku, která nejde vyndat (Mörbitzweg na Hallenstein), ale největší hrůza pro mě byla „Rostkante“ na Hauptwiesenstein (Bielatal). První světová 7 UIAA byla původně přelezena před sto lety s jištěním přes strom, který tu dnes není. A první kruh je proklatě vysoko. Pád přitom absolutně nemyslitelný. Dole špičaté bloky. Fakt hnus. Cestu jsem obléhal přes originál i všechny její varianty (dokonce už zbaběle uvažoval o lanu shora), ale nakonec mě k prvnímu kruhu pustila sousední desítka. Až když jsem si zkusil, o čem je kus pod kruhem, jsem se pustil i do originálu. Teď si toho fakt hodně považuju, ale dost dlouho jsem chodil a nadával. Ten strom tam prostě chybí a prvovýstupce (nelze než smeknout) to měl zkrátka trochu bezpečnější.

Lolaturm, Z stěna

Nejtěžší přelez
Numericky je to Cesta Star Wars Xc OS (Nebelturm, Schmilka), ale to je v převisu po chytech. Každá (třeba „jen“) desítka v kolmáči má hodně jiný nádech a bude mi dlouho trvat, než se prokoušu do umění Jardy Maršíka. A třeba časem i zkusím dát do něčeho víc než dva pokusy.

Kruh v nedohlednu na Falkensteinu

Nejlepší stěna
Za mě zeď jménem „(Direkte) Südwand“ na Falkenstein (VIIIb). Tohle je fakt OS, jak se patří. Klíč šedesátimetrové zdi (s nějakými těmi pár dalšími desítkami metrů lehčího lezení na vršek) je vlastně v celém úseku od čtvrtého k pátému kruhu (počítáme-li kruh od varianty dole). Hledáte, vibrujete, ladíte. Lezení na tření v kolmém s dobrýma nohama a hotovo je až nějakých šest metrů nad kruhem. Určitě to chce chladnější počasí.

Gondakante VIIIa Rauschenstein

Nejlepší hrana
Tak hrany jsou krásné vždy, že. Vzduch, technika, jasná linka. Možná i proto vynechám všechny ty děsivé prásky a zavzpomínám na jednu ze svých prvních cest, kterou si přeleze i saský začátečník jako já: „Gondakante VIIIa“ na Rauschenstein. K prvnímu je to docela kus, ale nasypete spoustu smyček, stejně tak nahoře, a tak vás nejspíše potrápí až výlez do závěrečné neberoucí spárky (vpravo jde obhoz přes lištu). No a pak ještě třeba „Emporkante V“ na Hirschgrundnadel (Rathen), „SW-Kante VIIb“ na Dürrebielewand (Bielatal), „NW-Kante VIIIc“ na Grosse Hunskirche (Papststein) a mnoho dalších.

Nejlepší spára
V tomhle odvětví mám ještě co poznávat. Tuhle jsem zapytlil na pohled pěknou převislou širočinu a pak zjistil, že se tam staví. V Ádru by to samozřejmě někdo přelezl volně. Ale i Sasíci spáry mají, jen jsem ještě ty největší nelezl. A tak se moje skromné zážitky z opravdových spárových linek vtěsnají do Meisterwegu „Neue N-Verschneidung“ na Klimmerstein (Schmilka). VIIIa to má za pět metrů solivé divnověci na pomezí prstovky a hodně úzké žáby. Jakmile se dostanete do vlastního koutu, je posekáno. Takže když nemáte spolulezce jako já, vesele zase půlku cesty sestoupíte.

Westkante na Falkensteinu

Největší horko
Bylo, nebylo, poctivých 30°C ve stínu. Nadšeného začátečníka rozhodně něco takového neodradí. Nalezli jsme do plotnového „Aehliwegu“ za VIIb (nebo VIIa se stavěním na nástupu) a byl to opravdu tuhý boj. Oblé chyty klouzaly, díry nebraly. Štand u kruhu (v deseti metrech) s občerstvovačkou v podobě zaslání lahve vody. Dva metry nad kruhem konec stínu a hurá jižní stěnou po obřích železitých deskách nahoru. S mírně popálenýma rukama (a možná i mírně seškvařenýma smyčkama z obhozů) se dosápeme na vrchol věže Kleiner Halben v Brandu a rychle vyhledáváme místní koupaliště. To to zasyčelo.

Talriss VI, Papst

Největší zima
Druhá polovina listopadu. Celé Česko v mlze. Saské webkamery jsou však neoblomné. Už druhý den slunce. Nad tunely Panenská totální plech. A plech až do přelezení první cesty na Chinesischer Turm v Bielatalu. Dokonce jsme nelezli sami. Po první cestě se zatáhlo. Místní lezci odešli domů, my to máme poněkud dále, takže hurá do stěn. Výběr se zvětšil, orientace stěn ztrácí na významu. Mínus dva jsou všude. V plánu byl další Meisterweg oblasti. A plány, ty se přece neruší. Tak tedy Südwand na Hallestein. Vykřičníkové VIIIb o němž několik lidí tvrdí, že lze cosi hodit mezi kruhy. No podle mě lze hodit jen ta pověstná podlaha a tak s necitlivými kolíky opouštím zónu dopadu nad zem a dostepuju ke druhému kruhu. Lezecky to VIIIb není, ale na mého synka je to těžké i tak, takže si cestu zpestřuju tím, že nesmím nic založit ani nad druhý kruh a zpátky pak k němu sestoupit z vrcholu komínem vpravo. Zápis v knížce připomíná první pokusy předškoláka o napodobeninu písma a nohy mám po zbytek dne necitlivé. Jistič za tu hodinku stihl vypít veškerý čaj v termosce a naštěstí přežil. Zlatej bouldering :-)

Plattenwand VIIb Zyklopenmauer

Největší překvapení
Tuhle kategorii jsem zařadil tak nějak účelově, abych sem dostal „Herbstvariante“ na Lolaturm ve Schmilce. Odspodu toho moc nevidíte, podle průvodce se leze prakticky pořád rovně. Ve dvou třetinách stěny, u druhého kruhu, se charakter dosavadního lezení po madlech (VIIb) totálně změní. Před sebou máte vizuálně hladkou stěnu nepodobnou žule a v ní trhlinečku, do které se nevejdou ani prsty. Fakt neskutečně jiný svět a krásné technické lezení, zlehkne to asi 4 metry nad kruhem a ze samé radosti si tedy doleze na vrchol přímou variantou. Celé je to takhle VIIIb, skvělá linka, charakterově opravdu překvapivé lezení.

Herkulovy sloupy

Nejkrásnější věž
Na Barberine podmáznutou lepidlem a betonem si už od sedmdesátek nevylezete, tak tedy co jiného? Blosstock? Obří věže v Rathenu? Nekonečný Falkenstein? Pitoreskní Herkulovy sloupy? Legendární Teufelsturm? (mimochodem po něm se jmenuje skvělý web, kde najdete spoustu výborných informací o cestách) Mně se svojí elegancí a polohou na větvení dvou údolí hodně líbí Dürrebielenadel. Lezli jsme tam „Lebensuhr“ (VIIIb), což je taková sjízdná dobře jištěná stěna s dobrými chyty.

Direkte Westkante VIIIb Falkenstein

Nejlepší spolulezec 
Po dlouhých dvaceti letech odmlky mě do Saska zavedl Honza Bloudek. A zachránil mě tak od horolezeckého důchodu. Díky! Teď jsme tam nejčastěji se svým nejstarším a nejmladším synkem. Společně si užíváme klasiku, ticho a jedinečné výhledy a osamění na vrcholech.

NW Kante VIIIc Grosse Hunskirche

Panorama z Papststeinu

Největší vopruz
„Růhetágy“, tedy dny, kdy jsou i uprostřed sezóny zavřené všechny hospody a nedáte si prostě NIC. A pak parkování. Těch zdarma je pomálu a jsou často plné, ty placené převážně nefungují na běžné karty jako je VISA a tak vám nezbývá, než se vybavit hrstmi mincí a doufat, že právě tu vaši automat spolkne (je dost vybíravý). No a v sezóně nezaparkujete kolikrát ani na těch placených místech…ale časem to vychytáte!

Sláva Sasku, 
ne kvůli prásku,
i pětkovou najdeš krásku

a třeba životní lásku!

Vrchol Falkensteinu

Alter Weg V, Schraubenkopf

Lilienstein z pevnosti Königstein

Ostwand V!, Schiefe Zacke

VIIc ve Schmilce

W Kante Johanniskegel