18. Sherpafest je za námi

Další přednášky: Blok 2 Kareš, Blok 3 Lucka a Edita Lueda, Blok 4 Ondrej Huserka. Na konci každé přednášky je odkaz na audiozáznam ke stažení a poslechnutí.

Blok 1

V sobotní poledne začala koncentrovaná dávka horolezectví přednáškou Standy Mitáče a jeho spolulezce Dana Podráského do Kyrgystánu.

Dan Podráský a Stanislav Mitáč

 Hned na úvod museli zaplatit pokutu za nadváhu, celých 60 Kč. Poté se vydali do oblasti Kara-su a Ak-su, což je dnes komplikovaná věc, protože nejkratší cesta vede přes Tadžickou enklávu Voruch, která je nepřátelská, takže to tudy nejde. Standa to přirovnal k situaci, že chcete v Krkonoších na Labskou boudu a ve Špindlu je nepřátelské území, přes které nemůžete. Proto museli enklávu jen rychle přejet v úzkém místě a pak z “druhého nejbližšího místa” přejít trek přes čtyři čtyřtisícové průsmyky. Naštěstí pro ně nesledovali zprávy a o bojích a střelbě kolem Voruchu se dozvěděli až když už tou nejkratší spojkou ve zdraví projeli, zatímco jiné výpravy to raději vzdaly. 

Mapa, jak se dostat do Kara.-Su a Ak-Su

Pochod je v režii nosičů a průvodců, kteří udávají tempo. V posledním sedle treku se krajina změnila z polopouště na hory a čekal je sestup do údolí Kara-su, kde strávili první dva týdny.  

Kyrgyzská žula

V base campu, kde byli Kazaši a Rusové, je pustili kempovat do svého prostoru, ohrazeného lanem proti kravám, které když cítí sůl, projdou klidně stanem. Vlastní kemp si udělat nemohli, protože neměli lano navíc na tu kraví zábranu.

Zádrhel byla voda. Do kempu přišli k večeru a na dotaz kde se bere voda mávli Rusové k potoku za kempem. Teprve ráno se zjistilo, že za potokem ve svahu je pramen, ale to už byla voda z potoka, kolem kterého jsou všude krávy spotřebovaná, a následky byly podle očekávání. Pár dní jim bylo blbě a vyléčili je Kazaši polívkou vyvařenou z berana.
 

Rozšířený zvyk již z dob SSSR, karimatka stále na zadku

 Druhý den už mohli lézt. První vylezená túra byla na Žlutou stěnu po diagonále zleva doprava, která nebyla nijak pěkná. Klíčová délka byla hliněný výšvih. Druhou cestu lezli na Atan.

Žlutá stěna

S místními

Potom už se dostali ze střevních potíží a přestěhovali se do sousední doliny Ak-Su kde byla jejich cílem spára jménem Perestrojka na Pik Slesova, obtížnosti maximálně 7b. Tu chtěli nalehko s bivakem na předskalí pod samotnou spárou. Dan měl spaní horší, protože z rozepnutého batohu ztratil karimatku, ale naštěstí už nic dalšího. Spal tedy na naskládaných lanech.  

Pik Slesova alias Ruská věž s Perestrojkou

V Perestrojce

Plán vylézt rychle vlastní Perestrojku dostal trhlinu v podobě špuntu složeného z pěti Rakušanů nad nimi, kteří měli jediného vyvaděče.  

Druhá klíčová délka

Kluci je nakonec předběhli a Standa musel vybouchat jednu z klíčových délek, kde mu to moc nešlo a aby to nevypadalo, že stojí Dan mu povoloval lano a pak ho zase dobíral, aby to vypadalo, že se něco děje a Rakušani nepiskovali. Standa se nakonec kousnul a délku vylezl.

Na vrcholu

Když slanili do bivaku, Rakušáci ještě nedolezli ani na vrchol.

Pak lezli ještě na Malou ruskou věž a pro návrat se rozhodli vyzkoušet nově udělanou silnici obcházející enklávu Voruch. 

První použití skobovacího kladiva

 Měli dost problém udržet se místních, kteří strašně spěchali. Ukázalo se, že důvodem je přechod přes říčku, která k večeru nabírá na síle a po určité hodině se už nedá přejít. Stihli to a do civilizace se svezli prapodivným vozidlem, které ale kupodivu jelo. Standa nakonec nabídl informace každému, kdo by tem chtěl jet. Minimální délka pobytu je podle něj měsíc a uznal, že problém vody podcenili.

Co má Kyrgyzstán na vlajce?

Na dezinfekci na příští výpravě dostali každý jednu Šerpovici a odměnu v podobě potlesku publika.

Koho by zajímaly kyrgyzské Big Wally, může se podívat třeba sem (francouzsky). Audiozáznam přednášky ke stažení zde.

Filmovou část prvního bloku tvořil film Život jedné Ryby o výstupu touto legendární cestou Igora Kollera a Jindřicha Šustra. Kamera Lukáš Ondrášek, střih Jakub Freiwald.

Druhý film byl o expedici na stolovou horu Roraima, na jejíž vrchol vzali horolezci i své indiánské průvodce.  

Roraima

Blok 2

Vrtám, tedy jsem.

Rekordman ve shybech Jan Kareš utrácí spoustu vydělaných peněz za nýty, které vrtá především do sardinského vápna. Táta ho naučil vyvádět a jistit v jeho dvanácti letech. Poslal ho do Údolky na Kapelníka, kde Honzovi došlo pod kruhem a spadl nějakých 7 metrů do prasklých hodin, které ho udržely. 

Železné věže - Neuropatolog, foto: Vladimír Procházka ml., repro horyinfo

Pak začal vrtat na písku. Drábky a Labák jsou jediná místa, kde navrtal cesty na písku. Na Svítání spadl 10 metrů do lana přivázaného za kořen z málo zavrtaného borku, když chtěl usadit kruh ještě hlouběji.
Zajímavý zážitek měl ze Žlebu při dodělávání cesty Zbyňkův rest na Kyklopa. Na začátku rajbas - tři kruhy, pak pětimetrová police s ostrými kyzy a stěna. Honza potřeboval zavrtat, ale nemohl najít místo pro háček. Držel ses tam a nevěděl co dělat. Skočit na polici bylo o nohy, byla plná kyzů jak ty jehličky proti holubům. Přeskočit jí a spadnout do rajbasu nebylo lepší. “Je tam nějaká spárka?” “Je, taková do T” “Pošlu ti skobu”. Honza se držel jednou rukou v liště a druhou a zubama si nabral 40 metrů lana, než si dotáhl tu skobu. Zatloukl ji, ale ale spárka byla v koutě a očko nešlo procvaknout. Nakonec do něj dal háček a zavrtal. Pak ještě udělal nějaké cesty na Pravém břehu.

Poté se zamiloval do Sardinie, hlavně kolem Baunei, jenže tam bylo málo cest.
Normálně na Sardinii někomu zaplatí materiál, aby ty cesty udělal, ale kolem Baunei neměli zrovna peníze a tak si Honza musel ten materiál sehnat sám. Stavěl tedy cesty na umělých stěnách a místo peněz si za tu práci bral nýty aby mohl vrtat na Sardinii.   

Obrovský strop na Sardinii

Lezeckým “majitelem” Sardinie je Maurizio Oviglia, autor tamních průvodců, kterého tam platí za vrtání cest a pak přijde Kareš, který si tam přiveze svých tisíc nýtů a bere mu práci. 
V současné době to pak vypadá tak, že v průvodci od Maurizia je více než polovina cest od Honzy Kareše a v historii oblasti je napsáno, že se na cestách podíleli lezci ze severu.  

Okolí Baunei

Další Honzovou vrtačskou kapitolou je Prosečnice, žulový lom, kde se přírodní možnosti cest brzy vyčerpaly. Žula nebyla moc kvalitní a proto se rozhodl tam udělat takovou tělocvičnu a další cesty vysekat. Z stavění závodních cest byl zvyklý stavět cesty shora dolů a stejně sekal cesty i v Prosečnici. Jedná se v lomu Doubí o Morávkovu stěnu.  

Prosečnice

Následovalo vytvoření sportovní oblasti Tetín, kde části skal myli wapkou a čistili od lokrů. Legalizace a povolení bylo složité a pořád má Honza podepsaný papír, že když tam lidi nebudou dodržovat pravidla, musí všechny nýty odstranit. Doufejme, že k tomu nedojde. Za vytvoření sportovní oblasti nedaleko Prahy mu můžeme být vděční.

Tetín

Další kapitolou byl lom Kobyla, který převzal velkou část zátěže z Tetína. Tam Honza kromě cest ve stěnách vykopal podlahu v jeskyni o tři metry, aby se tam mohlo lézt, ale jeskyně mu byla zatrhnuta. 
Na Kobylu jezdí spousta lidí, což se nelíbí jeskyňářům a kvůli tomu nebyla úspěšná snaha moci dělat prvovýstupy v lomu na Chlumu.

Honza má oblíbené lezení a dělání cest v Loferu v Rakousku. Jeden sektor se tam jmenuje Czechclimbing. Když neměli Honza a spol. čas kvůli práci, jezdili do Loferu ve tři ráno z Prahy, v devět byli tam a večer zase jeli zpátky. Udělali tam cestu Brexit, která se stala velmi oblíbená. Honza ji opět vrtal shora a do konce byli nervózní, jestli to půjde.

Na Sardinii se Honza stále vrací. Na Punta Girardili v Baunei udělali cestu Niké obrovskou jeskyní se stometrovým převisem, která dosud nemá RP přelezení. Do cesty se po něm vydal Alex Huber, ale v půlce čtvrté délky odbočil doprava a udělali si vlastní variantu, které dal vlastní název Bavarese. Nedolezl až nahoru a dal řetěz ještě do stěny. Další pokus měl Steve McClur, který to vzal v půlce čtvrté délky podle Hubera, ale pak se v páté vrátil Karešovy Niké. Podrobněji o tom referuje článek na lezci

Niké

Na konec přednášky Honza samozřejmě nevynechal rekordy ve shybování a setkání s Arnoldem Schwarzeneggerem. Na závěr povídal o svém posledním úrazu, kdy si zlámal nohy kvůli projetému konci lana a naučil svou milovanou ženu Evu taky vrtat cesty a teď vrtají spolu.

Eva Karešová už vrtá taky.

Audiozáznam přednášky zde.

Filmy ve druhém bloku:

Brit rock: Sea to summit

Jacob Cook, Bronwyn Hodgins, Angela Vanwiemeersch a Kelsey Watts s profesionálním kameramanem Jaronem Phamem se nejprve plaví se vším lezeckým haraburdím 450 km Grónskem na kajacích až k 800 m vysoké stěně 'Sanderson's Hope', která se tyčí přímo z Arktického oceánu a pokoušejí se jí vylézt volně.

Brit rock: Queen lines

Americká lezkyně Anna Hazelnutt spojí síly s Tomem Randallem aby ji zasvětil do waleských specialit. Nejprve pod Tomovým dohledem nacvičí legendární depresivní cestu Quarymen v ponurém břidlicovém lomu Llanberis Quary. Břidlice je strašný materiál, který má tření jen o malinko větší, než sklo. Anna dělá rychlé pokroky a nakonec to dá. Další milník je plotna po vlastním Walk of Life v Devonu. Nakonec se jí podaří udělat první ženský přelez.

Blok 3

Lucie Hrozová a Edita Vopatová: Je důležité dobře vypadat a dobře lézt?

Lucka odpovídá, že není, ale je důležité se dobře cítit. Two women show zaměřující se na ženský pohled na nejrůznější témata spojená s lezením, plná smíchu a slovní kadence překonávající i Máru Holečka. Lucka se s Editou kamarádí už 17 let, od společné účasti na dětských a juniorských závodech.

Příprava na dámský lezecký kemp

 

 

Společně se snaží povzbuzovat ženy k lezení, aby se nebály do toho vkročit, udělat si vlastní štand, zajistit se. Organizují pro ně lezecké kempy.

Něco Lucčiných trofejí

 

Rozebírají postavení ženy, která leze s chlapem a nakonec na něj spoléhá. Další téma jsou vztahy. Je lepší mít vztah z lezcem, nebo nelezcem? Každá varianta má své pro i proti. Jejich rozebírání prokládají historky, jako když Honzík žádal Lucku na věži v Ádru o ruku, neměl ji kam navléknout prstýnek, protože měla všechny prsty zatejpované a na jednom ještě dlahu.

Edita v Brazílii

 

Edita nemá za svůj život zkušenosti s nelezci. Lezení je její srdeční záležitost, a chce ji se svým partnerem sdílet. Diagnóza leze potřebuje za partnera lezce nebo lezkyni. Lucka měla spíš partnery nelezce. Záleží na úrovni diagnózy lezec, aby když zrovna nemůže lézt kvůli zdravotním problémům, že ji hned nevymění za jinou výkonnější. Když je diagnóza lezec příliš vysoká u obou, může to vést spíš k rozdělování, protože každý chce nějak jinam. Vždycky to chce velkou dávku tolerance.
 

Vztahy

 

Podtéma vztahy v cizích zemích. Ve Španělsku leze tak 20 procent žen, zbytek jsou jističky - místně zvaně čikagrigri. Když holka začíná v nové komunitě, má problém když hledá někoho na lezení, ale ne na rande. Zvlášť když je to začátečnice a potřebuje cesty natáhnout, není to jen tak.

Barevné sladění

 

Móda: Jáchymův dotaz jak to udělat, aby odešel do skal sám a vrátil se se třema babama. Jeden ze způsobů jak dobře vypadat je, se barevně sladit, jako Lucka na téhle fotce pro Singáč. Nedoporučujou ponožky v sandálech ani lezečkách, nebo nošení materiálu na batohu v metru. Pomáhá kytara a dodávka.

Atmosféra ve skalách.
Jsou tu partičky, hlavně mužské. Když se holka chce začlenit, může to být lehčí. Hledání parťáka na internetu může být problematické.

Edita

 

Rozdíl mezi ženami a muži.

Holky leckam nedosáhnou, ale mají menší prsty a dají si nohu za ucho. Holka začátečnice je hodně závislá na okolí. Když leze holka s klukem, je víc tolerována, ale není to vždy. S Mírou Matějcem si Lucka vždycky střihala o tahání a při obsazení bivakové chatky na Grossglockneru si musela Lucka místo před Rakušáky vybojovat, holka neholka. Závod vyhrála o dvacet metrů i když začínala s dvouhodinovým zpožděním.

Emoce v lezení
Holky jsou citlivější, emočnější. Lucka na skalách naposledy brečela na Mnichu, když se bála o omrzlé prsty na nohou. Často je strach z pádu - je třeba to trénovat

Lezecké výzvy
Když je kluk vůdčí, holka si to nemůže vyzkoušet a tak se to nenaučí. Je dobře vyrazit z někým, kdo je na tom stejně, nebo i hůř. 

Romantika

 

Lezecká postava - záleží na disciplíně. Boulderisti jsou svalnatí, lezci s lanem šlachovití.

Hygiena: Holky to mají horší. V Juře nebo na písku OK, ale v horách se chlap vymočí do flašky snáz, holky používají ešus, pak si to přelijete a můžete se tou lahví taky ohřát.. Když řešíte omrzlé prsty, hygienu už neřešíte.

Ramenní trojúhelník

 

Bezpečnost: Holky jsou lehčí, problém při pádu. Používat Ohm, nebo se přicvaknout ke kořeni nebo pytli s pískem. Jištění mají kluci někdy na háku

Chlapi mají jištění někdy na háku

 

Někdy tam vůbec nejsou

 

Děti a matky. Děti vám nezničí lezeckou kariéru. Těhotné by si měly pořídit prsák. S kým by si lezkyně měly to bejby pořídit? S pískařem, sporťákem, horalem, nebo boulderistou?

Horolezecký dort

 

 

Edita jako andílek

 

Audiozáznam přednášky zde.

Film: Ephemeral

o zimním skotském lezení a jak ho natáčet. Trošku překvapivé je zjištění, že podmínky pro zimní lezení bývají vždy jen krátkou dobu a o to je natáčení složitější. Záběry z extrémních zimních prvovýstupů.

 

---

Blok 4

Ondrej Húserka

Vysoké Tatry, Alpy, Kyrgystán, indický Garhwal a Patagonie jsou hřiště špičkového slovenského horolezce Ondreje Húserky. Po začátcích na skalách kolem Trenčína začal lézt ve Vysokých Tatrách, kde ho zaujaly především dlouhé kombinace, jako třeba Pochylého plotny na Kežmarský a Weberovka na Malý kežmarský za jeden den, nebo přelezení všech cest na Voliu vežu také za den.
Jezdil na ledy do Rakouska, ale lezení čistých ledů mu přišlo jednotvárné a tak lezl spíše mixy v Tatrách. Vylezl spoustu cest v severních stěnách Javoráků, často bez ledu a ve špatných podmínkách. V poslední době se v Tatrách věnuje kratším a těžkých cestám, které se dají stihnout za den.

Kežmaráky za den

 

Alpy

Po Tatrách se věnoval Dolomitům, oblasti Marmolada, kde přelezl Rybu a jiné vyhlášené cesty. 

Marmolada

 

 

Háček - betonové jištění :-)

 

 

Jezdili do Chamonix na klasické cesty, severní stěnu Eigeru a jiné klasiky. Skála v klasických cestách není úplně nejlepší, je to spíš dobrodružné lezení. Klasiky prokládali těžkými spárami, protože není vždy počasí na dlouhé cesty. Směřovalo to k vážnějším cestám, jako Americká cesta na Fou. Měli štěstí na dokonalé zimní podmínky na severní kuloár Dru a poznal, že v ideálních podmínkách se dá lézt i takhle těžká cesta, i když předtím nic tam těžkého nelezl.
Podařil se prvovýstup na Aiguille du Plan za dva dny s bivakem, celý volně až na poslední délku, takže se v Alpách pořád dají najít volné směry.

Mystery na Aiguille du plan

 

Dále jeho lezení směřovalo v velkým expedicím. V oblasti Pamíru se vydali do Ak-Su a vylezli novou cestu na Pik Aleksandra Bloka. Plotny vrtali, použili fixní lana. Obtížnost cesty je 9-. Všechny délky vylezli volně, ale ne v jednom kuse.

 

Pik Aleksanda Bloka

 

To byla druhá expedice. První byla do Patagonie, kde jsou extrémní podmínky. V Patagonii se ve špatném počasí nedá slaňovat kvůli větru, který odfoukne lana pryč a někde je tam namotá a je po žížalkách. Proto je v batohu rezervní lano a slaňuje se nejvýš po třiceti metrech.
Při prvním pobytu vylezli pět cest, zapytlili Cerro Torre, kde se nedokázali prokopat nafoukaným tunelem námrazy k vrcholu a museli pak jít zase 40 km zpátky.   

Suprová skála v Patagonii

 

V Patagonii je nejlepší skála. Taky se tam potkali s Alexem Honoldem.

 

Ve bivaku s Alexem Honnoldem

 

 Při dalším pobytu v Patagonii lezl s Jožo Krištoffym, se kterým šli na Cerro Torre. Zkoušeli variantu Davida Lamy (8a), ale Jožo tam spadl a vytrhal všechny skoby a vylomil klíčový chyt. Na vrchol Cerro Torre se ale přece jen postavili.

Třetí výjezd do Patagonie byl v pocovidovém období. Výsledkem byl prvovýstup na Aguja Desmochada s jedním bivakem. Dokonale trefili počasí a podmínky, jedna délka se nepodařila volně.
Húserka má v Patagonii vylezených třináct cest.

 

Onder Húserka a Jožo Krištoffy

 

Himálaj

Tam se mu moc nedařilo. Na Bhagirathi III vylezli 900 metrů. Vylezli 900 m stěnou a pod výlezem začaly padat prachové laviny a museli ustoupit.Další pokus byl na Thalay Sagar, ale ani tam se nepodařilo. Napadl sníh a bylo velké lavinové nevezpečí. Proto si vylezli nejbližší kolmou stěnu nad táborem.

Bhagirathi III

 

 

Ondej Húserka

 

Audiozáznam přednášky (bez úplného začátku, zapomněl jsem včas zapnout záznam. Sorry) zde.

Filmy:

Cuddle

- traverz přes 17 vrcholů rozvodí v podání Tommyho Caldwella, jehož kamaráda Adama nahradí osvědčený Alex Honold. Ani pak to nejde úplně hladce a Adam se opět vrátí. Spousta všelijakých srandovních hlášek.

Bridge Boys

slavní spáraři Wide Boys - Pete Whittaker a Tom Randall si v zoufalstní covidových omezení dávají na trénink lelení mostních spár. Až si najdou 800 m dlouhý dálniční most a lezou ho jako spárový bigwall se štandy po dessti metrech. Něco jako El Capitan otočený o 90 stupňů, jak říkají. Od skutečného bigwallu tuhle akci odlišuje jednak v podstatě stále stejná spára a pizza posílaná každý večer obětavou místní lezkyní po laně do portaledge. I tak jsou s tím problémy. Jednak si musejí udělat speciální bandáž rukou s použitím kartonového papíru, aby si ve stále stejné žábovce s ostrými okraji neodřeli ruce, jednak se při průjezdu těžkých kamionů jejich spára hýbe a jednak je uprostřed delší úsek nad bažinou, který musejí zdolat až nad řeku, pokud chtějí večeři, protože do bažiny se dostane akorát tak vznášedlo. Nakonec se všechno povede. Zajímavé by bylo i vidět, jak se to natáčelo.