Mohou jet lézt dvě baby na písek do Jordánska?

Janina volá v prosinci: "Pojeď se mnou lézt na písek do Jordánska. Jsou levný letenky." 
To mě zajímá. "Kdy"?
"Půlka ledna."
"To je ale u nás sezóna ledů a ta je kurňa krátká."
"Jenže tam je jindy zase hrozný vedro." Víc mě přemlouvat nemusí. "Tak jo."
Letenky kupujeme na 12. ledna s návratem za týden. Na celou dobu si pronajímáme auto. Všechno jde hladce. Průvodce do skal nám půjčuje Petr z horyinfo.cz. Díky, Petře.

Pak ale začínají přibývat opruzy a naše původně lowcost lezení se začíná přece jen trochu prodražovat – vyplňujeme vstupní formulář pro získání QR kódu (pozůstatek covidové doby, který zatím nikdo nezrušil). Pořizujeme tzv. Jordan pass - vízum do Jordánska, které zároveň slouží jako vstupenka do řady Jordánských památek, včetně starověké Petry. Ubytování rezervujeme přes booking jen na první tři noci s tím, že se rozkoukáme a uvidíme, co dál. Cena je tak skandálně levná, že se trochu bojíme, jestli taková bude i v reálu. No, uvidíme, jestli se dá věřit místnímu obyvatelstvu a bookingu.

letenka - 2000 Kč/os. + 900 Kč/os. zavazadla
půjčení auta - 3300 Kč
vstupní QR kód - zdarma
Jordan pass - 2400 Kč
ubytování na 3 noci pro dvě osoby včetně polopenze - 1500 Kč

Luxusní bydleníčko

V Jordánsku se leze hlavně v oblasti Wadi Rum, kde se mimo jiné točily Hvězdné války. Červená poušť plná roztodivných skalních útvarů je zatím rájem hlavně pro turisty, lezci to tu začínají teprve objevovat. Což je nejspíš dáno hlavně punkovějším jištěním, ale o tom až později.

Slaňák na Gorf Antar-Um Raza, north face.

Do Wadi Rum je to blíž z letiště v Aqabě (cca 70km), ale vzhledem k tomu, že cena letenky je víc než šestinásobná, letíme do hlavního města Ammánu a těch tři sta kilometrů na jih prostě dojedeme autem.
Hned po příletu do Ammánu nám přímo na letišti přistavují rezervované auto. Všechno běží rychle a hladce. Cestou na jih se stavujeme u Mrtvého moře a chvíli se houpeme jako korkové špunty na hladině, odsolujeme se v jezírku s horkými prameny a pokračujeme do Petry. Tu proběhneme za čtyři hodiny a užíváme si západ slunce u skalního chrámu Monastery.

Petra, Janina a pivko

Petra je hezká, jen nevíme, co tu lidi dělají dva dny. Konečně vyrážíme do Wadí Rum.

Ubytování u Salameha (+962 7 7714 4912) přímo ve vsi Rum je naprosto luxusní a úžasný. Teplá sprcha, oba typy záchodů (nášlapky i mísa), wi-fi a vynikající snídaně – tradiční placky místo pečiva, různý druhy pomazánek, vajíčko a čaj. 

Meditační místo po evropsku

Přijímáme i pozvání našeho pana domácího povečeřet s jeho rodinou – venku u ohniště: "Můj dům, váš dům." Čeká nás obrovské množství jídla, většinou kuře a rýže, brambory i zeleninový salát a znovu čaj (alkohol tu nečekejte) s kozím mlékem (kdo chce). Ubytovat se můžete i přímo v poušti v beduínských kempech. 

Beduinský kemp

Naše evropský předsudky o místních lidech rychle mizí, když sledujeme jejich běžný život a kulturu, o který nevíme vlastně skoro nic. Je tak odlišná od tý naší. Ale něco je přece jenom stejný – pan domácí si se svými sedmi dětmi hraje na dvorku, nejmenším dává pusinky do vlasů stejně jako evropští rodiče. 

Doma...

Lezeme přímo nad vesnicí Wadi Rum - vícedélky v pískovci s vlastním jištěním, včetně železa. Někde jsou něco jako štandy ze smyček, jinde buduju štandy vlastní. Nádherný lezení, jen to slanění - na tom by místní (nebo ještě lépe naši šikovní kluci, kdyby sem přijeli) měli zapracovat. Zatím je to dost adrenalin. Což o to, na smyčce v hodinách slaníme, ale ten materiál a jeho tloušťka, uff! Někde jsou cesty vyborhákovaný, jinde vynýtovaný (což se mi moc nezdálo).

Barrah canyon - Merlin's wand s proslulou cestou Merlin's crack aneb Supercrack of Rum

Jeden den nás za lezením odváží pan domácí jeepem přímo do pouště. Není lezec, ale když jsme mu popsaly, kam chceme, poptal se, našel přesný místo v mapách a vysadil náš přímo u nástupu do cesty!;-). Kde je tzv. top jsme hledaly na www.thecrag.com, našly jsme tam i pár fotek v průvodci.

Takhle v lednu je po ránu chladno, pan domácí nám dělá ohýnek. Začínáme mu říkat "táta", páč se o nás celou dobu stará fakt jako o vlastní. 

Ohýnek pod Merlin's crack

Na sluníčku lezeme v tričku, ve stínu to chce víc vrstev a na slanění dokonce péřovku. Táta nám říkal, že leden je na lezení dobrý čas - v únoru bývá víc srážek (v roce 2019 dokonce nasněžilo). Na lezení doporučoval i březen a duben, ale to už může být dost horko. Na zimu se oblékneme, ale proti vedru se ve stěně bojovat moc nedá. V cestách, které jsme lezly v poušti, nám přišel materiál měkčí než u vesnice Rum, asi jako ve Skaláku. 

Janina na konci Mumkina, dole Rum

Suma sumárum - odpověď na úvodní otázku - mohou ;)! Moc jsme si to užily, krásný lezení a všude milí lidé. I přes varování, který jsme před cestou dostaly, nás nikdo s cenou nenapálil.

Doporučujeme. Mišule

Mišule 

Vylezené cesty: Jebel Rum, East Dome Towers: Mumkin, Goldfinger, neznámé vyborhákované 6b vlevo od slanění z Goldfingera, Dark Tower: Black Magic, Barrah canyon, Arch Tower: Le Bal des Chameaux. Jebel Um Razza: Garbure et cornichons a pár sportovek v okolí

Doprava na místě: z Rumu do Barrah canyonu a zpět 40 JODů, z Rumu k Jebel Um Razza 50 jODů.

Slanění z 6b vlevo od slanění z Goldfingera

Závod na velbloudech

Dark tower topo, vpravo Black Magic

Západní stěny za vesnicí Rum

Kratší cesty na East Dome Towers, blízko Rumu s krátkým nástupem

Gorf Antar-Um Raza, north face. Dvojku Mišule nedoporučuje, je hodně tradiční. Líp vypadala trojka.

Kuře s rejží k večeři