Hádej, kdy přijdu na večeři

Jednoho březnového rána tak před deseti lety vyšla ze Zbojnické chaty trochu nesourodá trojice. Senior, který už to dlouho nedělal a dva mladší parťáci Adam a Kóďa, co to ještě skoro nikdy nedělali. Oni jeli původně jako dvojka a seniora přibrali, protože byl lichej.

Seniorovi se kvůli chramlavým kolenům nechtělo moc chodit na nástupy. Vzpomněl si na Žlutou stěnu u Téryny a vymyslel geniální plán: Levý pilíř Strelecké věže. III - IV, 2 hodiny v létě. To by se v zimě mělo dát za den vylézt. Nástup ze Zbojandy s kopce, vylézt a zase sestoupit dolů na Zbojandu.

Nástup , foto: Adam Těhník

Když však sestoupili do Brány, ukázala se lehká slabina plánu. Na rozdíl od nástupu Žluté stěny v sousední Malá Studené dolině, kde se začne lézt kousek od cesty, se nástup Levého pilíře skvěl docela vysoko nahoře a nezbylo, než vyšlapat zase zpátky skoro do výškové úrovně Zbojnické chaty.

Šlapy šlap, foto: Petr Jandík

Hm… tohle tak úplně nevyšlo. Šlapali čerstvým sněhem. Při kroku přes strmější výšvih si Adam udělal v membránových gatích mačkou přídavný větrací otvor a z membrány se stala brána. Naštěstí přední hrot nezasáhl žádné citlivé partie.

Nalevo je náš pilíř, foto: Petr Jandík

S vyplazenými jazyky došlapali na nástup. Tak kdo chce začít? Ti, co to ještě nedělali, se necejtili a tak si na matroš na sebe navěšel senior.

Dolní část levého žebra, foto: Petr Jandík

Nástupový štand a nástupová plotna, foto: Petr Jandík

Čtyřkové lezení v plotně je v plastikových Scarpách jiný level. „Mít lezečky, bylo by to levou zadní“, myslel si senior.

První délka shora, foto: Petr Jandík

Na konci úvodního úseku stvořil ze vklíněnců štand a dobral oba druholezce každého na jednom dvojčeti. 

První štand, foto: Petr Jandík

Přes zaledněný skalní stupeň se vydal do druhé délky doprava na skalnětravní žlábek v jehož závěru bylo stále více ledu. Senior se ze zaledněného koutku se staženými půlkami opatrně sunul, nemaje nijak moc jištění, na zasněžené trávy, kde se dá alespoň zaseknout a litoval, že má mačky na batohu a ne na nohou. Nebylo to nijak moc těžké, ale kdyby ujela noha, pěkně by se proletěl.  

Druhý štand, foto: Petr Jandík

Ve třetí délce to začalo lehce, ale adrenalin přinesl drytoolový komínek s výlezem do zmrzlé trávy. Ta je na ledové lezení lepší jak led. 

Druholezci ve třetí délce, foto: Petr Jandík

Druholezci ve třetí délce, výlez z mixového koutka, foto: Petr Jandík

Kóďa na třetím štandu, foto: Petr Jandík

Další délka byla lehká, byť málo odjistitelná, ostatně jako dosud všechno. Sněhem nahoru a traverz doprava, kde šlo nastoupit do stupňovité lehce položené plotny. 

Čtvrtá délka, foto: Petr Jandík

Po zkušenosti z druhé délky si senior nechal mačky. Rajbasy v plastikáčích stejně nejsou o moc lepší. Hroty skřípaly na černé žule a senior si říkal, že taková lehčí čtyřka vypadá jinak. Jištění nic moc, do zalitých spár vklíněnec nedáš. Ne nadarmo se lehké letní rajbasy stávají v zimě klíčovými místy. Dolez do místa štandu byl uffff…. Skoro na hraně.

Pátý štand, foto: Petr Jandík

Den už znatelně pokročil. V koutku s lehce převislým stupněm byl odlez zajímavý problém. Pak už se terén začal pokládat a zlehčovat. No, už bylo na čase.

6. délka vede na ostří žebra, foto: Petr Jandík

Štand pod závěrečným hřebenem přinesl trochu optimismu. Senior vykročil do poslední délky k vrcholu. V jinak lehkém hřebeni ho na chvíli zastavil výšvih, který prekabátil delikátním výmykem a pak už lehce došel a vrchol. Tak už jen dobrat kluky…

7. délka od 6. štandu, vypečený schůdek kousek nad sněhem, foto: Petr Jandík

Jenže na výšvihu se však kluci zasekli. Dlouho dlouho nemohli najít recept a sluníčko už se začalo pomalu schovávat za boční hřeben Slavkovského štítu. Už nebude moc světla, říkal si senior. 

V 7. délce, foto: Petr Jandík

Ještě zbývala jedna délka sestupu do sedla a výstup sněhem na planinu k sestupu. Adam s Kóďou konečně přelezli schod a došli na vrchol když začalo padat šero.

V 7. délce, foto: Petr Jandík

Senior rychle slezl délku do sedla. Jenže to byla chyba. Zapomněl, že Kóďa měl tenkrát dost problémy se slézáním exponovaného terénu. Slanění by bývalo bylo nakonec rychlejší, nebo ho měl poslat dolů napřed. Uvědomil si to hned, jak začal Kóďa sestupovat, ale už se s tím nedalo nic dělat. Ta ta délka trvala věčnost.

V sedle už byla skoro tma. Konečně byli v sedle všichni tři. Nasadili čelovky a senior se rozhodl nejít přímo vzhůru zaledněným terénem, ale uhnul šikmo doleva do sněhu. Kóďova čelovka začala stávkovat. Senior i Adam se mu snažili svítit, ale přes různé hrboly občas nedosvítili. Předseda dole v chatě už měl starosti, hlavně když zdola viděl jen dvě světla a už se bál úbytku na mančaftu. Zkusil telefonovat, co se děje, ale senior zrovna visel v delikátní poloze na cepínu a nemohl to vzít, a na druhé dva neměl předseda číslo.

Skorý návrat, foto: Petr Jandík

Nakonec všichni zruchaní, ale nepoškození dolezli nahoru a začali sestupovat už za úplné tmy. Trojice se doplácala do chaty. Večeři, co jim předseda schoval, nebyli schopní nasucho spolknout a výčep už byl zavřený. Adam to zalomil bez večeře hned na lavici v jídelně.

Adam Ťuhýk, foto: Petr Jandík

Předseda si hlavně oddechl, že došli všichni a pivkem se to zapilo až druhý den, který senior strávil relaxačním poflakováním na sluníčku kolem chaty a junioři výšlapem někam vpravo od Kupoly.

Při odchodu ze Zbojandy na vlak protáhl senior kluky ještě Veverkovým ledopádem a tak se výjezd víceméně vydařil.  

Veverkův ledopád - senior, foto: Kóďa

Veverkův ledopád - Kóďa, foto: Petr Jandík

Veverkův ledopád - Adam, foto: Petr Jandík

Strelecká veža, foto: Petr jandík

Kóďa a Adam, foto: Jiří Binder

Senior a předseda, foto: Jiří Binder

Topo Levý pilíř, foto: Petr Jandík

Popis cesty  Levý pilíř