Zbyněk Žoha

Se Zbyňkem jsem se potkala díky kamarádce, když jsem plánovala výstavu fotografií. Strávila jsem s ním víkendy na běžkách a taky debaty ve vinárně, kde jsem vyslechla nekonečné příhody z jeho cest na hory. Byla jsem nadšená, když jsem se přidala na cestu do Peru v roce 2002. A je to 20 let. když naše poslední výprava vedla do Bolivie.

Zbyněk Žoha se narodil 28.7.1954 v Praze. V osmdesátých letech absolvoval Pražskou fotografickou školu. Zde pronikl do kouzel a tajemství klasické černobílé fotografie.
Cestování a hory pro něj byly radostí a celoživotním koníčkem, i když profesionálně vystudoval vysokou školu ekonomickou a posléze se adaptoval a když nebyl na cestách vyučoval programování. Již za studií se vydal za poznáním antických památek do Řecka, Turecka a Itálie, po skončeni vysoké školy podnikl jako ekonom námořní plavby, několik cest do Brazílie. Fotoaparaát mu byl na jeho výpravách vždy nerozlučným společníkem.

Zbyněk Žoha v Peru 2002

V osmdesátých letech se začal intenzivně věnovat horolezecké činnosti. Fotografoval nejen vysokohorskou přírodu, ale i ty, kteří v tomto prostředí žijí a jsou jeho nedílnou součástí. Lákala ho nepřístupná místa daleko od „světa lidí“, místa, kam se člověk může dostat jen po svých, kde si každý krok musí vybojovat a kde se musí spoléhat především sám na sebe. Jeho velkým vzorem byl fotograf Vilém Heckel, který tragicky zahynul v roce 1970 pod nejvyšší peruánskou horou, Huascaránem.
Mezi nejkrásnější oblasti, které navštívil, patří podle jeho slov centrální část Pamíru, Tchien – Šan, různé oblasti Alp, Skandinávie a Island, Nepál a Jižní Amerika.
Svoje zkušenosti z cest uplatnil jako průvodce pro několik cestovních kanceláří, například při expedicích CK Adventura na nejvyšší horu Jižní Ameriky, Aconcagua. V posledních letech uskutečnil řadu výprav po celé Jižní Americe, která si ho získala. Podnikl dlouhé cesty po Patagonii v Chile, Opakovaně se vydal na mrazivé zasněžené velikány Cordillera Blanca v Peru. V roce 2003 se vydal do Bolivie. 

Zbynek Žoha: Laguna Verde Licancabur 

Několik let se věnoval intenzivně panoramatické fotografii. Společníkem na náročných expedicích mu byl panoramatický přístroj Noblex 150 UX, který dokázal jedinečné záběry pod úhlem 146°. Fascinovaly ho možnosti fotoaparátu při kompozici snímku a jeho jednoduchost a spolehlivost i v nejtvrdších podmínkách. Kdo dnes do vysokých hor nosí 10 kilogramový středoformátový fotografický přístroj, aby zvěčnil jedinečnou atmosféru vysokých hor na fotografickou emulzi?

Jako fotograf měl cit pro vzácné momenty. Dokázal si představit panoramatický obraz a uměl vystihnout správný okamžik, kdy přírodní scenerie získá neopakovatelné barvy a osvětlení. Jedinečné fotografie z jeho cest jste mohli vidět na stránkách časopisů 100 + 1 ZZ, Exotika, Koktejl, Outdoor nebo Everest. Cyklus fotografií, nazvaný "Kouzelný svět panoramat" byl vybrán na výstavu Czech-Press-Photo 2000. Jeho fotografická kariéra zaznamenávala další úspěchy. Vydával kalendáře se scenériemi vysokých hor a následovaly výstavy, například International-Panorama-Photo-Exhibition 2002.
Poslední jeho výstava v ČTK-2003 končila o víkendu těsně před odjezdem do Bolivie.
Miloval hory. Poslední cesta vedla na Licancabur v Bolívii 2. července 2003.

Pod horou můžete najít jeho oblíbený Cimrmanův citát: “Každé zbytečné slovo je zbytečné“ 

Zbyněk Žoha, poslední fotka z Bolívie