ASIE

Pákistán

Karun Koh (6 977 m)
Prvovýstup severozápadní stěnou (1800 m, AI5) Karun Koh (6977 m), Ghujerab Mountains, 20.-21. září, Kazuya Hiraide a Kenro Nakajima (Japonsko). Sestup stejnou cestou. Článek AAJ o výstupu.
 

Shaue Sar (6 653 m)
Prvovýstup na Shaue Sar (6 653 m), Hispar Muztagh, severní stěnou a severovýchodním hřebenem (2 000 m od předsunuté základny, 85°), 27. května, Philipp Brugger a Lukas Waldner (Rakousko) a Tomas Franchini (Itálie).Gulmit Tower (5 810 m). Článek o výstupu.

Gulmit Tower (5810 m)
Nijak zvlášť těžká cesta, ale inovativní přístup a možná ukazatel do budoucna. Prvovýstup na Gulmit Tower (5810 m), Batura Muztagh, jižní a západní stěnou (450 m kuloárem, 50°, následuje 350 m strmou skalní a mixovou stěnou), 27. června, Fabian Buhl (Německo) a Will Sim (Velká Británie), přiblížení a odlet z hory (do a z Karimabádu v 36hodinovém okně počasí) na paraglajdu. Přístup z jihu, který by pěšky trval čtyři až pět dní, je považován za příliš strmý a nebezpečný pro naložené nosiče.
Článek UKC o alpinistickém paraglidingu.
 

Pumari Chhish East (cca 6 850 m)
Prvovýstup na Pumari Chhish East (cca 6850 m), Hispar Muztagh, cestou The Crystal Ship (1600 m, 6b A2 M7) jižní stěnou a horním západním hřebenem, od 25. do 29. června Christophe Ogier, Victor Saucède a Jérôme Sullivan (Francie). Slaněno cestou.
Článek o výstupu Planetmountain
 

Uli Biaho Great Spire (5 594 m)
Prvovýstup ledovcovou cestou Off-Width (7a, A2 a M5) východní stěnou Uli Biaho Great Spire (5 594 m), Baltoro Muztagh, 22.-23. 7. Alessandro Baù, Leonardo Gheza a Francesco Ratti (Itálie). K jištění bylo použito patnáct nýtů. Sestup slaněním cestou.
Článek AAJ

Indie

Peak Guillem Aparicio (cca 5700 m)
Prvovýstup na vrchol Guillem Aparicio (cca 5 700 m) v údolí Shafat přes Txoria Txori (740 m, 7a+) 14. srpna Tasio Martin a Marc Toralles (Španělsko). Sestup po sousední linii v 15 slaněních po 60 m.
Článek AAJ

Barnaj II (6 303 m)
Prvovýstup na východní vrchol Barnaj II (6 303 m), Zanskar, cestou Seracnaphobia (1 500 m, ED M5 AI4) v severní stěně, 7. - 8. října Matt Glenn, Callum Johnson, Tom Seccombe (Velká Británie). Slaněno cestou
Článek AAJ

Phaalkan Meenar (5 602 m)
Prvovýstup na Phaalkan Meenar (5 602 m), Gangotri, cestou Gangotri Gambling (600 m, 6c+ M6 A0) jihozápadním pilířem a jižní stěnou, od 14. do 16. října, Ondrej Húserka a Wadim Jablonski (Polsko). Slaněno cestou.
Článek AAJ

Kirti Nose (cca 4 950 m)
Prvovýstup na Kirti Nose (cca 4 950 m), Gangotri, nad ledovcem Kirti Bamak, cestou Between two Parties (400 m, 7b A3) v jižní stěně, autoři Jonas Schild, Andy Schnarf a Stephan Siegrist (Švýcarsko). Lezeno čtyři dny s použitím fixních lan.
Článek AAJ

Changabang (6 864 m)
Druhý výstup západní stěnou Changabangu (6 864 m), Garhwal, který uskutečnili Daniel Joll (Nový Zéland), Kim Ladiges a Matt Scholes (oba Austrálie). K výstupu 1300 m dlouhé cesty v obtížnosti 5.10 C1/C2 M5 WI4 použili hybridní styl mezi kapsulovým a alpským a od 24. dubna do 3. května uskutečnili finální výstup. Cesta měla kolem 40 délek, přičemž 15-20 z nich se lišilo od původní linie Boardman-Tasker z roku 1976.
Článek AAJ

Nepál

Vrchol 6 192 m (6 192 m)
Prvovýstup na vrchol 6 192 m, Langtang Himal, západní stěnou (650 m, TD+ M4 WI5+ 90°), 19. - 20. října, Esteban Mena a Joshua Jarrin (Ekvádor) a Roberto Morales (Kolumbie), Cestu předtím vystoupili v roce 2014 do 100 m pod vrchol. Slaněno cestou.
Článek AAJ

Jugal Spire (6 563 m)
Prvovýstup na Jugal Spire (6 563 m), Jugal Himal, cestou The Phantom Line (1 300 m, ED) v severní stěně, od 25. do 29. dubna, Tim Miller a Paul Ramsden (UK). Traverzovali horu, sestupovali dosud nelezeným terénem.
Článek Planetmountain
 

Dolma Kang (6 332 m)
Prvovýstup částečně novou cestou (cca 1 400 m, WI4 M5) na Dolma Kang (6 332 m), Rolwaling Himal, 3.-4. května, Pep Roig a Tomeu Rubí (Španělsko). Sestup východo-severovýchodním hřebenem s dalším bivakem.
Článek AAJ

Tengi Ragi Tau Jihovýchod (také známý jako Phamlahaka, 6 141 m)
Prvovýstup západní stěnou a poté jihozápadním hřebenem Tengi Ragi Tau Southeast (aka Phamlahaka, 6 141 m), Rolwaling Himal, cestou Screaming Barfies (1 100 m, UIAA V AI5 90°) z 23. na 24. října, Bor Levičnik, Žiga Oražem a Matija Volontar (Slovinsko). Traverz hory a sestup jihovýchodním hřebenem.
Článek AAJ

Kang Karpo (také známý jako Ripimo Shar, 6 646 m)
Prvovýstup severovýchodní stěnou Kang Karpo (aka Ripimo Shar, 6 646 m), Rolwaling Himal, cestou Tiny Changes (1 200 m, TD+ M5 AI4), 5. a 6. listopadu, Ethan Berman a Maarten van Haeren (Kanada). Sestup cestou, částečně slaněním.
Článek AAJ

Kangshung Nup (6 043 m)
Prvovýstup severozápadní stěnou (900 m M5 AI4) Kangshung Nup (6 043 m), Mahalangur Himal, od 21. do 23. dubna, provedli Takashi Tani a Toshiyuki Yamada (Japonsko). Traverz hory. 
Článek AAJ

Chumbu (6 859 m)
Prvovýstup na Chumbu (6 859 m), Mahalangur Himal, cestou Last Fight of the Falcon (cca 1 150 m, TD+) západní stěnou, od 27. do 29. října, Jaroslav Bánský, Radoslav Groh, Petr Kejklíček a Zdeněk Hák (Česká republika). Traverzovali horu, a sestoupili dosud nepřelezeným jižním hřebenem a jiho-jihozápadní stěnou.
Články horyinfo, AAJ

Sichuan

Jiazi (6540 m)
Prvovýstup Judgement (1500 m, M6 WI5) západní stěnou Jiazi (6540 m), Daxue Shan, 28.-29. října, Chen Junchu a Liu Junfu (Čína).
Článek AAJ

Kyrgyzstán

Pik Koroleva (5 816 m)
Prvovýstup přímou severní stěnou (1500 m, ED2 Mixed, jedna cesta A3, 90° led) Pik Koroleva (5816 m), Western Kokshaal-too, 20.-22. července, Ratmir Muchametžanov, Naděžda Oleneva a Alexandr Parfenov (Rusko). Traverzován vrchol, sestup severozápadním hřebenem.
Článek AAJ

Kyzyl Asker
Prvovýstup Dry Ice Queen (21 délek, M9- WI6+) východní stěnou dlouhého ostrohu na východním úbočí Kyzyl Askeru, naproti Pik Sabor/Vernyi v západním Kokshall-too, 13. srpna, Juraj Švingál a Marek Radovský (Slovensko). Dosáhli malého vrcholu na hřebeni (pravděpodobně prvovýstup), pak sestoupili stěnou přímo slaněním z navrtaných slaňáků. Google Earth odhaduje výšku této stěny na něco méně než 500 m.
Článek horyinfo, AAJ 

Free Korea Peak (4 740 m)
Nová cesta - Chumba a Racoon (800 m, 16 délek, ruské 6A, 6b A3 led/směs) - severní stěnou Free Korea Peak (4 740 m), Ala Archa, od 15. do 19. září, Dmitrij a Světlana Pavlenkovi (Kyrgyzstán/Rusko), alpským stylem s portaledge, tedy závěsnou postelí.
Článek AAJ

SEVERNÍ AMERIKA

Grónsko

Qaersorssuaq / Agparssuit
Prvovýstup na Sea Barge Circus (900 m, 5.11+) na severozápadně orientovaném mořském útesu Qaersorssuaq alias Sandersonova naděje v západním Grónsku. Byl to zároveň první volný výstup stěnou, který od 5. do 24. srpna lezli částečně s fixním lanem a poté kapslovým stylem Jacob Cook, Zack Goldberg-Poch, Bronwyn Hodgins, Jaron Pham, Angela Vanwiemeersch a Kelsey Watts (všichni z Kanady kromě Vanwiemeersch z USA a Cooka, který pochází z Velké Británie/Kanady) Tři ženy uskutečnily prvovýstup Time is a Construct (400 m, 5. 8.). 11 A2) v Červené stěně, východní stěně Agparssuitu, za 50 hodin, během 1. a 2. srpna.
Článek UKC
 

Tininnertuup IV / Hermelnbjerg
Prvovýstup Ikinngut Toquukut Qimagunnikoq (For Lost Friends, 1 000 m, 27 délek, 6c/6c+) východní stěnou Tininnertuup IV (1 725 m), Tasermiut Fjord, Jižní Grónsko, 13. července, Fabian Hagenauer a Thomas März (Německo). Stejná dvojice také uskutečnila první přímý výstup severovýchodním hřebenem (900 m, 6c) na Hermelnbjerg (1 912 m).
Článek AAJ

Ingmikortilaq / Stěna bazénu
Prvovýstup na Ingmikortilaq (1 150 m přímo od moře), Renland, severovýchodním hřebenem (5.11- X) Hazel Findlay (UK) a Alex Honnold (USA). Fixní lana do poloviční výšky pro účely natáčení. Dále prvovýstup stěnou Pool Wall (13 polí, 5.12c), Edward Bailey Glacier, Renland, který provedli Findlay, Honnold, Aldo Kane a Mikey Schaefer. Lana upevněna tak, aby se tým, včetně dvou vědců, mohl dostat na ledovec Renland nad ním a následně jej přejít při provádění experimentů souvisejících s klimatem.
Článek AAJ 

Northern Sun Spire 
Prvovýstup Via Sedna (780 m lezení, 16 délek, 7b+ A1) východní stěnou Northern Sun Spire (1 527 m), Renland, který provedli Capucine Cotteaux (Francie), Caro North (Švýcarsko) a Nadia Royo (Španělsko). Upevnili 300 m lana a 7. srpna dosáhli vrcholu stěny. Slaněná trasa. Výhradně ženský plachtařský a horolezecký tým, odlet z Francie a návrat do Francie.
Článek AAJ 

Aljaška

Golgota (2 725 m)
Prvovýstup The Shaft of the Abyss (cca 1200 m, M5 A0 AI5 90° sníh), přímá cesta východní stěnou Golgothy (2725 m), Revelation Mountains, 23.-25. března, Clint Helander (USA) a Andreas Marin (Kolumbie/USA). Sestup prvovýstupovou linií v jihovýchodní stěně pomocí slaňování.
Článek AAJ
 

Pyramid Peak (2 613 m)
Prvovýstup Techno Terror (1 100 m, M7+ R A0 AI6) západní stěnou Pyramid Peak (2 613 m), Revelation Mountains, ve dnech 9.-10. dubna, Matt Cornell a Jackson Marvell (USA). Sestup severním hřebenem.
Článek AAJ 
 

Kichatna Spire (2 739 m)
Prvovýstup The Pace of Comfort (950 m, 5.10 A3+ M6 70°) severozápadní stěnou Kichatna Spire (2 739 m), Kichatna Range, 23.-26. května, David Allfrey, Whit Magro a Graham Zimmerman (USA).
Článek AAJ 

Kichatna Spire (2 739 m)
Prvovýstup Thunderstruck (1 200 m, 33 délek, A3+ 6c) na východní stěně Kichatna Spire (2 739 m), Kichatna Range, provedli Mark Thomas a Mike Turner (UK). Fixní lana od 28. května do 5. června, poté kapsulovým stylem na vrchol, 8. června.
Článek AAJ 

Mt Hunter (Begguya, 4 442 m)
Prvovýstup západo-jihozápadním pilířem Mt Hunter (Begguya, 4 442 m), Central Alaska Range, přes Full Moon Fever (1 800 m na jižní vrchol, M7, AI4 A1), poté traverz na hlavní (severní vrchol) a sestup západním hřebenem a Ramen Couloir, od 13. do 17. května, August Franzen a Clint Helander (USA).
Článek Planetmountain
 

Kanada

Polar Sun Arm
Částečná nová cesta - MikroKozmik Variations (1 062 m, M5 A4+) - na Polar Sun Arm, Baffinův ostrov, Marek Raganowicz (Polsko), sólo. Patnáct délek, které se připojují k Superbalance, a pak 11 délek na této cestě na vrchol ramene. Sedm dní v dubnu fixování lan na spodní části, pak 35 dní na stěně s využitím dvou portaledge táborů.
Článek AAJ 

Mount Temple (3 543 m)
Prvovýstup severozápadní spárou (1 200 m, 5.11-) na Mount Temple (3 543 m) ve Skalistých horách, který za jeden den vylezli Ryan Richardson a Dane Steadman (USA). Poměrně jednoduchý sestup.
Článek AAJ 

Oubliette Mountain / Bennington Peak
Prvovýstup severovýchodní stěnou (900 m, 5.10-) Oubliette Mountain (3 070 m), Skalisté hory, pokračování na jih traverzem Ramparts, přes Parapet Peak (3 031 m) a zakončení prvovýstupem severním hřebenem (315 m, TD- 5.6) Bennington Peak (3 260 m). Sestup na jih. Výstup 12.-13. srpna: Shep Howett a Sam Wall (Kanada).
Článek AAJ

JIŽNÍ AMERIKA

Peru

Hualcan
Prvovýstup východní stěnou zřídka lezené hory Hualcan (6 122 m), Cordillera Blanca, přes Fango Fiesta (1 150 m, ED M5 60-85°), 8.-9. července, Andrej Jež, Anja Petek (Slovinsko) a Aritza Monasterio (Španělsko/Peru). Přechod vrcholu a sestup jižním hřebenem.
Článek AAJ 

Pumahuacanca (5 563 m)
Prvovýstup jihozápadní stěnou Pumahuacanca (5 563 m), Cordillera Blanca, cestou One Push (1 000 m lezení, UIAA V M7 85° led), 1. července, Eneko a Iker Pouovi (Španělsko) a Micher Quito (Peru). Přechod vrcholu a sestup severovýchodní stěnou.
Článek Planetmountain 

Jirishanca (6 125 m)
Prvovýstup na Reino Hongo (1 000 m, M7 AI5+ 90°) v jihovýchodním výběžku Jirishanca (6 125 m), Huayhuash, ve dnech 21.-24. července, Alex Berg a Quentin Roberts (Kanada). Sestoupili východní stěnou a spodní jihovýchodní stěnou.
Článek Planetmountain 
 

Jirishanca (6 125 m)
První volný výstup a první na vrchol Suerte Integral (1 100 m, 5.13a M7 WI6+) jihovýchodní stěnou a východní stěnou Jirishanca (6 125 m), Huayhuash, 21. - 24. července, Vince Anderson a Josh Wharton (USA). Spodní skalní část vynýtovali (pomocí elektrické vrtačky) a cestu na východní hřeben/průlez pod vrcholem dokončili Italové v roce 2003 (5.12a A2 M4 WI5). Američané před výstupem přezdili a upevnili první tři stěny. Z vrcholu sestoupili/vylezli stejnou cestou.
Článek Ciimbing
 

Siula Grande (6 344 m)
Prvovýstup východní stěnou Siula Grande (6 344 m), Huayhuash, cestou Anima de Corall (1 100 m, 7b A3 M6 AI5) ve dnech 11.-16. července, Bru Busom a Marc Toralles (Španělsko). Slaněno cestou.
Článek AAJ 
 

Argentina-Chile

Cerro Torre (3 128 m)
Prvovýstup cesty Brothers in Arms (1 200 m, 7a A2 C1 90°) východní a severní stěnou Cerro Torre (3 128 m), masiv Chaltén, 25.-27. ledna, David Bacci, Matteo Della Bordella a Matteo De Zaiacomo (Itálie). V horním úseku šli za Tomásem Aguiló a Korrou Pescem, kteří dokončovali novou cestu La Norte. Po dvě délky používali lana upevněná těmito dvěma lezci k rychlému postupu nebezpečnou oblastí. Tým vedený Della Bordellou následně zachránil Aguila po nehodě, při níž zahynul Pesce.
Článek AAJ 

Cuerno Este del Paine (2 000 m)
Prvovýstup na Cuerno Este del Paine (2000 m), Torres del Paine, cestou Vacaciones Metamorficas (600 m, 5.11-, přírodní výstroj) v severní stěně, přičemž závěrečných 300 m se lezlo přes černou rozrušenou skálu, kterou bylo obtížné zajistit. Lezli 18.-19. ledna Pepo Jorado (Ekvádor), Romano Marcotti (Chile) a Sebastián Pelletti (Austrálie). Sestup severním hřebenem.
Článek AAJ 

Cerro Catedral (2 168 m)
Prvovýstup severní stěnou Cerro Catedral (2 168 m), Torres del Paine, cestou Dos Hermanos (800 m 5.11+ A0), 18.-19. ledna, Cristóbal a Juan Señoret (Chile). Dvacet délek se třemi jistícími nýty. Slaněno cestou.
Článek AAJ 

Groupo la Paz
Kompletní traverz Groupo la Paz (čtyři hlavní vrcholy) ze západu na východ, Cordillera Riesco, přes Ayeyama Wesqar (1000 m, 5.11-), 21.-23. února, Antar Machado, Hernán Rodríguez (oba Chile) a Sebastián Pelletti (Austrálie).
Článek AAJ 

AUSTRÁLIE

Nový Zéland

Mount Madeline (2 536 m)
Prvovýstup jihovýchodní stěnou Mount Madeline (2 536 m), Darrans, cestou Silver Lining (1 100 m, WI5 M4 A1) Rauri Macfarlane (NZ), sólo, v zimě. Cesta zahrnovala dvoudenní výstup přes několik vrcholů na začátek cesty, poté 36hodinový výstup na vrchol a sestup po většině jižního hřebene až k závěrečnému bivaku a následující den výstup pěšky.
Článek AAJ 

EVROPA

Norsko

Blokktinden (1 065 m)
Prvovýstup na Entropi (1 000 m, 5b WI5+ M6 R) v severozápadní stěně Blokktindenu (1 065 m) v severním Norsku, který 4. března uskutečnili Eivind Jacobsen (Norsko) a Juho Knuuttila (Finsko).
Článek AAJ 

Západní Alpy

Grandes Jorasses 
První sólovýstup, navíc v zimě cestou Rolling Stones (1200 m, ED3) v severní stěně Grandes Jorasses, 13.-18. ledna, Charles Dubouloz (Francie).
Článek Alpinist  

Grandes Jorasses (4 135 m)
První ženský výstup Fantom wall (v 30hodinovém přelezu z Val Ferret do chaty Boccalatte) na Grandes Jorasses, 26. ledna, Fay Manners (Velká Británie) a Line van den Berg (Nizozemsko).
Článek Planetmountain 

Punta Margherita
Prvovýstup Triplo Zero (600 m, 13 délek, AI4+ M7) východní stěnou Albertiniho hřebene Punta Margherita, Grands Murailles, 1. prosince, provedli François Cazzanelli, Jerome Perruquet a Francesco Ratti (Itálie).
Článek Planetmountain 

Matterhorn
První zimní a druhý integrální výstup na Padre Pio, Echelle vers le Ciel (1 300 m, 41 délek, 7b, 6c obl) v jižní stěně Matterhornu, 27.-29. února, provedli François Cazzanelli, Francesco Ratti a Emrik Favre (Itálie).
Článek Planetmountain 

Breithorn Central (4 159 m)
Nová cesta - vytrvalá Essere o non Essere (550 m, AI5 M7 85°) - na Breithorn Central (4 159 m), 13. října, od Françoise Cazzanelliho, Jerome Perruqueta a Stefana Stradelliho, která vede podobným, ale nezávislým terénem jako italská skalní cesta Via della Torre Maggiore (TD/TD+, V+ A1, Castiglia-Crivellaro-Manera-Persico-Pezzica) z roku 1980.
Článek Planetmountain 

Eiger 
První zimní výstup alpským stylem celé Harlinovy cesty z roku 1966 (1800 m, ED3/4) severní stěnou Eigeru, 12.-16. ledna, Léo Billon, Sébastien Ratel a Benjamin Védrines (Francie). Tato trojice také uskutečnila téměř volný výstup na Directe de l'Amitié na Grandes Jorasses a první jednodenní výstup cestou Cerruti-Gogna na Zmutt Nose Matterhornu.
Článek Planetmountain 

Východní Alpy - Dolomity

Pohoří Catinaccio
První kompletní traverz hlavního hřebene Catinaccio Range (osm vrcholů, 17 km a 5 000 m lezení do VI), sólo a v zimě, od 1. do 3. března, Simon Gietl (Itálie).
Článek Planetmountain 

Pohoří Catinaccio
První volný sólo výstup na Moulin Rouge (385 m, 11 délek, 7b+) na Roda di Vael v Catinaccio Range, za hodinu a pět minut, 20. června, autor Jonas Hainz (Itálie).
Článek Planetmountain 

Východní Alpy - Rakousko - Zillertal

Schrammacher (3 410 m)
Nová cesta - Goodbye Innsbrooklyn (cca 800 m, dolní polovina drytooling s cepíny a mačkami; horní polovina VIII- lezena v lezečká h) - v severozápadní stěně Schrammacheru (3 410 m), 24. března, Martin Sieberer (Rakousko) a Simon Messner (Itálie).
Článek Planetmountain