Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
redakce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najdete nás na Facebooku


Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies



Bielatal - Eisloch 2



Od Spannangelturm po Verlassene Wand

V první části putování ke Švédské jeskyni a Ledové díře jsem se věnoval skupině věží kolem Stupmfer Kegel, první skupině, na kterou narazíme, když odbočíme z asfaltky směrem k Eisloch. V tomto dílu hledání saských lahůdek se posuneme k okolí významné věže Spannangelturm a budeme pokračovat dál sněrem k rozložité věži Verlassene Wand, kde paralelní pěšina vyústí do turistické cesty Lattenweg a vrátí se do údolí zpět na asfaltku. V tomto úseku jsou ve skupině Spannangelturm zajímavé ještě věže Rabenturm a Eislochtürme a po cestě pod skalami se dostaneme na Troiku, Pfingstturm a Bonze.



Podle popisu v předchozím dílu se dostaneme na žlutou značku k jeskyním Eisloch a Schwedenhöhle. Můžeme jít po ní až narazíme na schody vedoucí kolem Spannangelturm ke vchodu do jeskyně a těsně před ním se dostaneme do sedla mezi Spannangelturm a Rabentum. Pokud si chcete užít pohled na více skal a vychutnat si nevšední pohled na Spannangelturm od severu s charakteristickou křivou „čepicí“, můžete hned na začátku žluté značky odbočit do kopce neznačenou pěšinou ke skupině Stumpfer Kegel a pokračovat pod skalami ke Spannangelturm ze severu.

Pokud půjdete do této skupiny z Ostrova, dostanete se na jižní křížení se žlutou značkou, kde je piknikový stůl, turistický přístřešek a rozcestník, kde půjdeme stále po žluté až k Felsensportnadel a Verlassene Wand a skály budeme procházet v opačném pořadí, než je budu dále popisovat. 


Cyklostezka je asfaltka vedoucí z Ottomühle (nahoře) přes hranice do Ostrova (dole)

Z parkoviště v Bielatalu - Ottomühle je to 1,4 km, od kempu Pod Císařem v Ostrově 4,2 km. Zvláště z Ostrova je výhodné jet na kole a pak ho zamknout ke stromu někde u asfaltky, ale při občasném poponášení se dá dostat pod všechny popisované skály. Zdatný jezdec na horáku by to možná dal všechno v sedle.

Spannangelturm

Spannangelturm, SV stěna, vlevo Bruchholzkante, po pravé hraně vede horní část Perrykante
Spannangelturm, SV stěna, vlevo Bruchholzkante, po pravé hraně vede horní část Perrykante, foto: Petr Jandík

 

Velká věž s charakteristickým vrcholem, který se severní strany vypadá jako osoba s nakřivo nasazeným kulichem. Název je podle Dr. Rudolfa Spannangela, který byl v letech 1903 až 1904 prezidentem Rakouského turistického klubu ÖTK a zahynul při smrtelném pádu v Raxu na Wilde Gamseck. Prvovýstupci byli členy drážďanské sekce ÖTK a pojmenováním věže uctili jeho památku.

Poprvé byla věž vylezena dvouhvězdičkovou čtyřkovou **Alter Weg  z roku 1905 od Waltera Steina, kterého následovali H. Forker a K. Stumpf. Na čtyřku není úplně zadarmo, jistota v rajbasu se hodí. V říjnu 1981 jsem ji lezl sólo, v roce 2014 jsem trošku bojoval v rajbasech od kruhu. 

Spannangelturm - Bruchholzkante, nahoře lezci v Alter Weg
Spannangelturm - Bruchholzkante, nahoře lezci v Alter Weg, foto: Petr Jandík

 

 

Mařka u 2. slaňáku
Mařka u 2. slaňáku, foto: Petr Jandík

 

Roku 1906 vznikla hvězdičková Perrykante od známého Olivera Perry-Smithe s A. Hoyerem. V cestě jsou dvě stavění, jejichž přelezení zvyšuje obtížnosti o stupeň, více se leze spíš v horní části.

 

Perrykante.Původní cesta na kazatelnu zleva, varianta zprava koutem
Perrykante.Původní cesta na kazatelnu zleva, varianta zprava koutem, foto: Petr Jandík

 

Pozoruhodnou cestou je !* Bruchholzkante, která hvězdičku koření vykřičníkem značícím, že lezec musí mít nad obtížností nadvládu. Cestu s jedním kruhem a dnes již samozřejmě přelezeným stavěním na východní hranu udělal Otto Bruchholz v roce 1920, dnešní obtížnost je VIIb.

Spannangelturm, lezec v Alter Weg, pravá hrana je Bruchholzkante
Spannangelturm, lezec v Alter Weg, pravá hrana je Bruchholzkante, foto: Petr Jandík

 

Další hvězdičkové cesty jsou pěkná, ale těžko odjistitelná *! Nordostwand (VIIc, 1956) od Güntera Heinickeho, její přímá varianta (VIIIa, 1980) od Bernda Arnolda, Südostwand (VIIa, bez stavění VIIb, 1912) od Otto Lungheima, stejný nástup má Brucholzkante, hvězdu má i přímý nástup ke kruhu málo odjištěná Direkte Südostwand (VIIc, 1989).
Statistika nehod na gipfelbuch.de uvádí pád na Perrykante kvůli vysílení po ztrátě orientace s podezřením na zlomeninu končetiny 1.7.1984, téhož roku v dubnu spadl kvůli vysílení 20letý lezec a utrpěl šok a zlomeninu lebky. Roku 1924 tam spadl 18letý strojní zámečník z Drážďan a utrpěl vážná zranění. Na Bruchholzkate nic zapsaného není, asi vykřičník odradí případné kandidáty na průšvih.

 

 

Felicitas

Felicitas, pravá hrana je Wennschon-dennschon
Felicitas, pravá hrana je Wennschon-dennschon, foto: Petr Jandík

 

Skála vylezená Starou cestou za I roku 1904, která s pyšní dvěma hvězdičkami ozdobenou parádní hranou Wennschon-dennschon (Když už-tak už) VIIc, RP VIIIa, Ulrich Schmidt 1984. Je to ta hrana, na kterou se díváte, když stojíte mezi věžemi Rabenturm s Spannangelturm.

 

Rabenturm

Rabenturm, SZ stěna. NW wand vede prostředkem do vhloubení. Kruh je pod začátkem vhloubení.
Rabenturm, SZ stěna. NWwand vede prostředkem do vhloubení.
Kruh je pod začátkem vhloubení, když už je vše podstatné vylezeno

  foto: Petr Jandík

 

Rabenturm stojí vedle JV stěny Spannangelturm a středem SZ stěny vede hvězdovykřičníková klasikaNordwestwand (VI) od Wernera Scheidemantela z roku 1953. Nástup je trochu delikátní a neodjištěný, trochu lehčí zleva. Když ho dáte, už pak problémy nejsou, žlábkem a komínem na vrchol. 

První jištění dáte až ve žlábku. Od police dál už je pohoda.
První jištění dáte až ve žlábku. Od police dál už je pohoda., foto: Petr Jandík

 

Na skále je ještě jedna hvězdičková cesta s název Lebensharmonie. V roce 1995 ji našel Frank Forker, obtížnost VIIIb.

Dále směrem na jih je dvoujvěží Kleiner a Großer Eislochturm, na Kleiner je česká stopa v podobě cesty !* Westkante VIIa od Piskoře Jaroslava Housera se Zdeňkem Hubkou.

Großer Eislochturm

Údolní stěna Grosser Eislochturm
Údolní stěna Grosser Eislochturm, foto: Petr Jandík

 

Zajímavá je zejména JJZ stěna s na místní poměry dlouhou a trochu dobrodružnou cestou Talseite od Hanse Arnolda, kterou s početnou skupinou Nachsteigerů vytýčil roku 1952. Nelogický traverz z díry nad kruhem doprava se dnes skoro neleze, nahradilo jej přímé zakončení z díry přímo, tedy **AV (VIIa, Dieter List, 1956), díky kterému má cesta dvě hvězdičky. V díře jsou hodiny, které je vhodné prodloužit. 

Mařka v cestě
Mařka dolézá variantou na vrchol, foto: Petr Jandík

 

Také nástup má několik variant s hvězdičkami, například tuto *EV VIIa od Normana Sharpa:

Podél kouta na pilíř
Podél kouta na pilíř, foto: Jan Polák

 

Z dalších cest v JJZ stěně má hvězdičku Sonnenspiegel VIIc, RP VIIIa (Frank Richter, 1993) se třemi kruhy vlevo od EV. Na vysvětlenou pro neznalé němčiny a saských zvyklostí: AV=Ausstiegsvariante, neboli varianta zakončení, EV=Einstiegsvariante, neboli varianta nástupu.

 


 

Skupina kolem Spannangelturm, kresba Petr Jandík
Skupina kolem Spannangelturm, kresba Petr Jandík

 


 

Troika 

Rozložité souskalí s několika vrcholy a předvrcholy.
 
 Převisy vrcholové hlavy
Převisy vrcholové hlavy, foto: Petr Jandík

 

 

Věž kousek nad cestou se vyznačuje poměrně pozoruhodnou hvězdičkovou pětkou Wackelplatenweg, neboli cestou viklající se plotny. Viklavou plotnu nejspíš najdete až z ní budete odlézat, předtím se tváří nenápadně a možná si pod ní dáte i smyčku jako já. To je pak překvápko, když se pohne.

Celá cesta shora
Celá cesta shora, foto: Petr Jandík

 

Cesta končí dost pořádným převisem s madly, která se ke konci zmenšují a výlez na plochý vrchol opepří ne zrovna husté možnosti jištění, takže je-li pětka vaším maximem, sežeňte si raději do čela silného koně. V databázi ji máme raději napsanou za VI. 

Šáhnutí na vrcholový zobák
Šáhnutí na vrcholový zobák, foto: Petr Jandík

 

V cestách v Troice se neorientuje příliš snadno. Průvodce nabízí ještě tři cesty s hvězdičkou, pětku TriumphzugWeltwunder VIIc a Südkante VIIa. Dobrý půdorys je v monografii Topoführer Bielatal. Podle popisů v Heineckeho průvodci se tam skoro nedá orientovat.

 

Troika půdorys, kresba Petr Jandík
Troika půdorys, kresba Petr Jandík

 

 

Pfingstturm

 

Pfingssturm, Südostwand nastupuje zprava po hraně a doprava
Pfingsturm, Südostwand nastupuje zprava po tupé hraně hraně a doprava, foto: Petr Jandík

 

Věž s oblou úzkou údolní stěnou nabízí klasiku v podobě čtyřky *Südostwand, vylezené před rokem 1923 neznámo kým. Nastupuje se zprava a první slušné jištění je UFO ve spáře pod převislým schodem nějakých 6 až 8 metrů nad zemí, ovšem pokud by člověk padal než zajde výklenkem doprava, bylo by to hned o dalších 5 metrů víc. Nástup je položený, rajbasový. Krok přes převislý stupeň už se dá odjistit Ufounem, vršek je bez problému. 

Pfingstturm-SO Wand 1
Pfingstturm-SO Wand, první výklenek se obchází vlevo, foto: Jiří Binder

 

 

Pfingstturm-SO Wand 6
Pfingstturm-SO Wand, krok přes převislý stupínek, foto: Petr Jandík

 

Přístup je za žluté značky od skupiny kolem Bonze asi 70 m šikmo doleva do svahu. Piknikovací plošinka je u V strany věže

 

Pfingstturm, kresba Petr Jandík
Pfingstturm, kresba Petr Jandík

 

   

Bonze 

Celá cesta
Celá cesta, foto: Petr Jandík

 

Věž blízko cesty, vylezená roku 1909 jedničkovou Starou cestou. Krásná je dvouhvězdičková čtyřka **Südostwand vylezená neznámými lezci před rokem 1920. Pěkná věc, zaujme dolez na samotný vrchol, na těžší krok si lze cvaknout slaňák. V průvodci je upozornění, že se velká vrcholová deska kolíbá, ale ničeho jsme si nevšimli. 

Pod vrcholem
Pod vrcholem, foto: Petr Jandík

 

 

Bonze půdorys, kresba Petr Jandík
Bonze půdorys, kresba Petr Jandík

 

Průvodce

Standardní průvodce je několikadílný Kletterführer Sächsische Schweiz vydávaný pod redakcí Dietmara Heinickeho, nejnovější díl z roku 2015 obsahuje už pouze Bielatal.
Nejpodrobnější je Topoführer Bielatal od od Jürgena Schmeißera obsahující podrobné půdorysy a u většiny skal také topa cest.

 






[Akt. bodový průměr: 5,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

| Autor: Petr Jandík | Vydáno dne 30. 10. 2023 | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Petr Jandík

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme




K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

hledej
Horoškola
HI shop
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
nejbližsí akce
20.07.2024
ŽOFKA Žlebská outdoorová filmová kulturní akce, 17 ročník. Hospoda U Kosti

Oznámení o akcích posílejte redakci