Zvláštní uznání: Northern Sun Spire

Prvovýstup východní stěnou Northern Sun Spire (1 527 m), Renland, Východní Grónsko, cestou Via Sedna. Vrchol stěny dosažen 7. srpna a cesta následně slaněna.

Via Sedna

Zvláštní uznání patří ženskému námořnímu a horolezeckému týmu, který uskutečnil prvovýstup cestou Via Sedna (780 m lezení, 16 délek, 7b+ A1) na Northern Sun Spire. Kapitánka Marta Guemes (Španělsko) a posádka Caroline Dehais a Alix Jaekkel (obě Francie) a Maria Sol Massera (Argentina), které vyrazily 20. června z La Rochelle ve Francii na 15m jachtě Northabout, plus horolezkyně Capucine Cotteaux (Francie), Caro North (Švýcarsko), Nadia Royo (Španělsko) a fotografka Ramona Waldner (Rakousko), strávily šest týdnů plavbou s překonáváním nepříznivého počasí a obtížného mořského ledu, než konečně dosáhly pobřeží Renlandu. Kvůli těmto zpožděním měly na výstup pouhých 10 dní, než musely vyplout zpět.

Cotteaux, North a Royo strávily dva dny lezením ve strmém obtížném terénu a fixováním 300 m lana, přičemž se prvolezkyně občas uchýlila k umělým pomůckám, zatímco druholezkyně většinou lezly volně. Do předpovězené sněhové bouře zbývalo jeden a půl dne, a tak se trojice vydala nahoru po laně, přidala další čtyři obtížné délky, přenocovala v závěsných postelích a následujícího rána po dalších šesti rozumnějších délkách 6a-6b dosáhla horního jižního hřebene.
Po celou dobu se používaly přírodní prostředky. Přicházející počasí je přesvědčilo, aby vynechaly lehké lezení na vrchol (horní úsek prvovýstupové trasy 2019), a než se stačily vrátit k úpatí stěny, začalo pršet. Po dalších čtyřech týdnech plavby a cestě dlouhé celkově  4 000 námořních mil byly zpět ve Francii.

Nejenže se jednalo o skvělé dobrodružství samostatné mezinárodní skupiny žen, ale i samotná expedice měla minimální uhlíkovou stopu. Tvoří reprezentativní příklad expedic s relativně "nízkým dopadem".

CAPUCINE COTTEAUX, FR
Capucine objevila po kariéře vrcholové gymnastky ve svých 20 letech lezení ve Fontainebleau. Byla to láska na první pohled: o šest měsíců později se přestěhovala do Montpellier a začala lézt každý den v roce! Dnes, ve svých 35 letech, kombinuje svůj diplom instruktorky lezení s diplomem sociálního pracovníka a pomáhá lidem v sociálních problémech nebo se zdravotním postižením objevovat lezení ve všech jeho podobách. Sportovní lezení do 7c OS, 8b RP, Capucine ze všeho nejvíc miluje dlouhé cesty, ať už sportovní nebo tradiční, ve spárách nebo v horách - od Mont Blancu po zbytek Evropy (Korsika, Řecko, Sardinie, Španělsko, Turecko, Česká republika atd.), stejně jako spáry v Utahu a Kalifornii.

Je vášnivá milovnice přírody, dobrodružství a nádherných míst, která objevuje a zažívá, ale také ráda, stejně jako na Northern Sun Spire, "vede cestu, není jen konzumentem, hledá čisté, instinktivní, intuitivní, čisté lezení, aniž by zanechávala stopy".

CARO NORTH, SUI

Nyní jednatřicetiletá Caro je horskou vůdkyní a již dlouhou dobu se věnuje lezení a horolezectví ve všech jeho různých podobách. V šestnácti letech jí chybělo jen pár metrů ke zdolání vrcholu Aconcaguy. Jako členka prvního ženského expedičního týmu Německého alpského klubu v letech 2011-2013 lezla v Albánii, Arménii, Íránu a Indii a objevila Patagonii. Do té se vrátila v roce 2015 jako členka prvního ženského týmu, který volně vystoupil na Cerro Torre. V následujících letech navštívila na jachtě Antarktidu, znovu Patagonii, Aljašku a Kishtwarský Himálaj (Indie).
V roce 2020 přejela s Ines Papert Švýcarsko na kole z výcodu na západ a spojila významné vícedélkové skalní stěny. Základem její vášně je úcta k přírodě a životnímu prostředí a v jejím zájmu je jejich ochrana, což se odráží v jejím titulu z environmentálních studií na univerzitě v Lausanne.
K vrcholu Northern Sun Spire říká: "Byla to přesně ta výzva, kterou jsme hledaly".

NADIA ROYO CREMER, ESP

Přestože Nadia začala s lezením poměrně pozdě, až ve svých 26 letech, dohání ztracený čas. Jako vášnivá tradiční lezkyně prozkoumala skalní stěny v Jižní Africe, Patagonii a Bolívii. Její zvědavost a touha poznávat životní prostředí kolem sebe ji přivedly k magisterskému studiu environmentálních studií. Poté, co se připojila k organizaci EPAF (Equipe Pyrénéenne d'Alpinisme Féminine), je nyní instruktorkou lezení na jihu Francie. O expedici do Grónska a možnosti spojit plachtění a lezení říká: "V roce 2018 jsem se s několika děvčaty zúčastnila měsíc a půl trvající expedice do Patagonie a už jsem toho hodně procestovala. Ale nikdy ne na lodi! Plachtění bylo mým snem už od dvanácti let."

Zdroj: Tisková zpráva Piolets d'Or