Zlatý cepín pro Jordiho Corominase

Jordi Corominas, foto: (c) Piolets d'Or

Jak se píše v tiskové zprávě, Piolets d'Or podporuje progresivní horolezectví, alpský styl, dosáh nout víc s menšími prostředky. Ocenění odrážejí tento étos, ale také podporují ducha objevování, vysoké nasazení a soběstačnost. To vše dokonale ilustruje kariéra Jordiho Corominase.

Jordi je dlouholetým horským vůdcem IFMGA žijícím v Benasque na jižních svazích Pyrenejí. Narodil se v Barceloně a mládí strávil lezením v Pyrenejích a v horách La Rioja, kde začal vytvářet nové cesty. V této době se v Pyrenejích rozvinulo lezení zaledněných kuloárů a zimní prvovýstupy. Na začátku 90. let se rozhodl naplno věnovat horám a stal se profesionálním horským vůdcem.
Jordi významně přispěl do mnoha oblastí horolezectví, od svých nadstandardních osobních výstupů čistým stylem, přes dlouhou kariéru profesionálního horského vůdce [více než 30 let vodění v Alpách], roli ředitele španělského národního horolezeckého týmu v letech 2002-2010 až po školení nových horských vůdců. A to pokračuje. Nedávno vedl svého přítele, známého španělského horolezce a vedoucího expedic, 90letého Jordi Ponse [první španělský horolezec, který vylezl Walkerův pilíř a severní stěnu Eigeru] na 4 107 m vysoký Mönch v Bernských Alpách
Jeho možná nejvýznamnější úloha spočívá v tom, že svou vizí alpinismu - lehkého, volného lezení, moderního progresivního stylu - ovlivnil přechod mezi dvěma generacemi.

Jak něm píše horolezec a novinář Oscar Gogorza :
"Dlouho předtím, než jsem se s Jordim setkal, byl již legendou v malém světě španělského horolezectví. Přesto raději naslouchal, než mluvil. Znám ho už 25 let a nikdy jsem ho neslyšel říct: „Vylezl jsem na to či ono“. Nikdy. Teprve teď jsem objevil hloubku jeho životopisu, kterou tak dlouho tajil.
Jordi je spojovacím článkem mezi španělskými horolezci 20. století a těmi z 21. století. Jeho rukama prošli studenti, které vyškolil na horské vůdce; stejnýma rukama prošly talentyVývoj San Martina di Castrozza jako turistické destinace je úzce spjat s příběhem alpinismu a oblast je stále oddaná outdoorovým aktivitám, které podporují autentické horské zážitky.
Dlouho předtím, než jsem se s Jordim seznámil, byl už v malém světě španělského horolezectví legendou. Přesto raději naslouchal, než mluvil. Znám ho už 25 let a nikdy jsem ho neslyšel říct: „Vylezl jsem to či ono“. Nikdy. Teprve teď jsem objevil hloubku jeho životopisu, kterou tak dlouho tajil.
Jordi je spojovacím článkem mezi španělskými horolezci 20. století a těmi z 21. století. Jeho rukama prošli studenti, které vycvičil na horské vůdce; stejnýma rukama prošly i talenty, které se staly součástí národních horolezeckých týmů, které učil nejvyšším etickým normám, a to nikoliv přednáškami, ale vlastním příkladem.
Zajímavé je, že Jordi jako člověk tak zdrženlivý v mluvení vždy miloval slova. Je vášnivým čtenářem, studoval kastilštinu a je zakladatelem malého nakladatelství horolezecké literatury. Vždy věřil, že nejvyšší hodnota horolezectví je spojena s jeho příběhy. Člověk a jeho zážitky vyprávějí víc než jen samotné výstupy. Ve skutečnosti napsal slovník horolezectví od A do Z, který má podle mého skromného názoru větší cenu než jeho slavný druhý výstup na K2 Magic Line.
Krátce po tomto výstupu jsem si s ním domluvil rozhovor. Vyrazil jsem za svítání a jel pět hodin do Benasque, kde jsem ho našel sedět na slunci s kávou a sandálem na jedné noze, který ukazoval omrzlé prsty. Tři vteřiny poté, co jsem se posadil, se na mě podíval s hlubokým záměrem a řekl, že mi řekne pouze fakta o svém výstupu, nikoli své pocity. Byly jeho vlastní a nechtěl se o ně dělit. Okamžitě jsem pochopil, že jsem se na cestu vydal zbytečně.
O deset let později nám oběma ujel vlak do Černé Hory po vysokohorském výletě. Čekal nás dlouhý, nudný sestup a já mu řekl, že je čas, aby mi řekl o svých pocitech z K2. Promluvil: to čekání stálo za to.

Doufám, že se ho během Piolets d'Or v roce 2024 ještě někdo zeptá na to, jak se cítil pokaždé, když v horách čelil nějaké výzvě, a ne jen na to, co vylezl. Doufám také, že při slavnostním ceremoniálu bude stejně šťastný jako v den, kdy se setkal se svým idolem Walterem Bonattim, v den, kdy Ital obdržel první cenu za celoživotní dílo."

Přehled nejdůležitějších výstupů a pokusů:

Pyreneje
-Jeho první bivak - ve dvou týdnech věku.
-Udělal jedny z prvních sportovních mixových cest v Pyrenejích.
-Zopakoval téměř všechny klasické cesty v pohoří a v 80. a 90. letech uskutečnil zimní výstupy mýtických cest, jako je západní a severozápadní stěna Grand Pic du Midi d'Ossau, severní výběžek Pique Longue du Vignemale, Centrální dóm na Peña Telera a severní stěna Tour de Marboré, a také dva sólové pokusy na Pilier de L'Embarradère na Grand Pic du Midi d'Ossau.
V létě i v zimě vylezl nové cesty v oblastech Ordesa, Bujaruelo a Benasque.

Patagonie

2008. Prvovýstup severovýchodní stěnou 3 706 m vysokého Cerro San Lorenzo (ED- na předsunutý výstup po napojení na poslední úsek jihoafrické cesty na východním hřebeni).

2012. Prvovýstupy východní stěny 2640m Cerro Moyano (TD+) a východní stěny 2580m Cerro Norte (TD).

Jordi Corominas v Peru, foto: (c) Jordi Corominas

Peru

2003. První sólovýstup japonskou cestou jižní stěnou 6 395 m Chopicalqui (TD).

2005. Nové varianty (dole a nahoře) Francouzské cesty z roku 1973 severovýchodní stěnou 6 654 m Huascarán Norte (TD-, 12 hodin tam a zpět).
Další rychlostní sóla v téže sezóně: první sólovýstup (a velmi vzácné opakování) Ekvádorské cesty (TD+) jižní stěnou 6 259 m Santa Cruz za šest hodin a poté sestup původní Německé cesty.
(TD-) ve stejné stěně za tři hodiny; sólo výstup severozápadní stěnou (TD-) na 6 127 m Sarapo za tři hodiny a poté slanění severovýchodní stěny (TD-) za dvě hodiny.

2007. Prvovýstup západní stěnou 6 265 m Siula Chico (ED+) na třetí pokus za pět let. Nová cesta severní stěnou 6 768 m Huascarán Sur (TD+). Prvovýstup jižní stěnou 6 188 m Nevado Copa (ED, na vrcholový hřeben).

2011. Prvovýstup přímým finišem francouzské cesty na 6 001 m Chacraraju Este (ED). Sólový výstup na 6 025 m Artesonraju.

Karákóram

Výstupy na nejvyšší vrcholy, všechny bez přídavného kyslíku.
1991. Dhaulagiri(8 167 m), normální cesta.

2004. Druhý výstup Magickou linií (jiho-jihozápadní hřeben) na 8 611 m vysoký K2, výstup samostatně z výšky asi 8 300 m a následný sestup Abruzziho výběžkem. V té době byla Magic Line považována za nejtěžší technický výstup na hoře a k dalšímu přelezu již nedošlo.

2006. Výstup v jednom zátahu na 8 035 m vysoký Gasherbrum II normální cestou.

Jordi Corominas v Nepálu, foto: (c) Jordi Corominas

Himálaj

1988. Dosažení 7 400 m původní rakouskou cestou na Lhotse Shar.

2000. Pokus o výstup severovýchodním hřebenem Everestu.

2006. Výstup západní stěnou a jižním hřebenem Gasherbrumu IV do výšky asi 7 200 m alpským stylem.

2010. Pokus o Rakouskou cestu na Lhotse Shar a jižní stěnu Lhotse, obojí alpským stylem.

2013. Pokus o jižní stěnu Šisapangmy v zimě alpským stylem, přístup z Nepálu.

2019. Pokusy o výstupy alpským stylem původní cestou jižní stěnou Nuptse a opět rakouskou cestou na Lhotse Shar.

Další výstupy - všechny alpským stylem

1990. Třetí celkový výstup a první alpským stylem západním hřebenem na 6 904 m vysoký Thalay Sagar (V+ 60°).

1994. Druhý výstup jihovýchodním hřebenem (Bonington-Fotheringhamova cesta) na 6 501 m vysoký Shivling West (ED-). Prvovýstup Kundalini východní stěnou 6 450 m Meru North (6b, A2+ 85°).

2002. Pokusy o nové cesty na Meru South a Meru North.

2009. Prvovýstup jižním pilířem na jižní předvrchol (6 600 m) Tengi Ragi Tau (ED). Druhý (sólovýstup) východní a jihovýchodní stěnou/kuloárem [Steckova cesta, M5 50-60°] na 6 495 m Tawoche. Sólový výstup na 6 812 m Ama Dablam jižní stěnou.

2011. Prvovýstup západní stěnou a jihozápadním hřebenem na 6 700 m Cho Polu (TD).

2014. Druhý výstup západní stěnou (Infleti, TD) 5 945m Chugimago North a prvovýstup přímou jižní stěnou 6 257m Chekigo (AI5/5+ M6).

Kanada

Tři návštěvy Skalistých hor s cílem lézt ledové a smíšené cesty do WI6+ a M7.

Zdroj: Tisková zpráva Piolets d'Or ke stažení