Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
redakce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najdete nás na Facebooku


Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies



R.I.P. Ondrej Húserka


Ondrej HúserkaPrasklé hodiny při slanění

Při sestupu z Langangu došlo ke smrtelné nehodě Ondreje Húserky, kterému se podle zprávy Máry Holečka vylomily při slanění ledové hodiny, ze kterých Mára předtím slanil. O celé nehodě dal zprávu na Facebook. Po dvoudenním pátrání a úsilí se podařilo týmu nepálských horských vůdců vyzvednout z trhliny tělo Ondreje Húserky.


Zpráva Máry Holečka

Poslední dny na Langtangu


Včera jsem se objevil po devíti dnech jak duch v drobné vesničce Kyangin Gompa, ležící v čarokrásném údolí Langtang, které obklopují bělostné horské špičáky. Tedy aspoň tak vypadaly desítky zasvěcených očí, které mě v úzkosti vyhlížely. Poslední den z těch závěrečných dnů našeho příběhu jsem slyšel v husté mléčné oblačnosti nad hlavou létat drony i helikoptéru. Věděl jsem, že je to nejspíš kvůli mně, respektive nám. Byl jsem orvaný jako borůvky, ale v žilách mi proudila odpověď, že dýchám. Vidím kolem spoustu známých tváří ze všech koutů světa, které mě téměř beze slov objímají. Jejich účast je nehraná a v obličejích je radost s nádechem slz. Však vraťme se o pár desítek hodin zpět.

Vše běželo jako na drátkách. Po vrcholovém dni, kdy jsme osedlali svými zadnicemi ostrý vršek Langtangu připomínající hřbet koně a hleděli s Ondrou na tichou nádheru hor, jsem si uvědomil, že zážitek s romantikou je vtěsnán do těchto pár vyjímečných vteřin. Tři údolí pod nohama. Výhled na horizont k východu, kde jak pyramida vyrůstá Makalu, Everest a tak dále, přitom na druhé straně za zády s Anapurnou, Daulágiri. “Tohle je kurňa pravý centrální Himálaj.” Ten den končil dlouhým sestupem po strmém hřebeni a pár průchody mezi séraky. Čas bohů i západu Slunce. Místo na pátý bivak byl v horolezeckém světě roven hotelu Savoy s privátním výhledem.

Následující ráno jsem zasvětil prošlapávání hlubokým cukrovým sněhem, kde dvakrát pod mými nohami proběhlo temné křupnutí i děsivá připomínka, že masa, která tam drží, je pouhá iluze. Ondra mi přenechal tuhle výhodu průzkumného chrousta. Nu což, váhavý střelec nemá co v horách pohledávat. V jednom okamžiku se séraky přitvrdily a nezbývalo než slanit více než sto metrů do sběrného kuloáru připomínajícího zužující se trychtýř. Nebylo zbytí a strategie byla jasná. Nedá se vymyslet jak na to, jen víra, že šutry a ledová tříšť v daný okamžik se neprotne s námi. Je to čas nervů i rezignace na myšlenky, co vše se může stát. Jak vždy říkám, když je na výběr jen z blbých variant a čas je v patách, tak se snaž do poslední chvíle ovládnou alespoň svůj konec. Takže slaňování pro účelnost probíhalo tak, že oba dva jsme jeli souběžně. Čili chyba jednoho a zásah nazdárek znamená automaticky puštění lana. Což znamená konec pro oba.

Však minimalizování možného zásahu na střelnici, tím že jsme rychlí, zvyšuje šance pro oba. Teď babo raď. Dobrá, statistika dala zapravdu. Zásah shůry kamenným meteoritem se konal jen jeden. Znamenalo to jen rozbitou Ondrovu helmu, kde zela díra jak čunče. Však úsměv na Ondrášově tváři se naštěstí nikterak nezměnil. Přitom slunce oblohou putovalo rychlostí tíživou. V krku vyprahlo s pocitem polykání briket a dolů nakonec ledovce rozbitého vlastní tíží a strmým sklonem zbývalo ještě přes tisíc metrů. Divně seskládané schody, kde mezi jednotlivými stupni zely hluboké díry. Architektura zamrzlého vodopádu padajícího od vršku zachycená mrazem se postupně mění na chaos, nemající žádnou předvídatelnost.

Jdu do dalšího z desítek slanění. Dělám takzvané Abalakovy hodiny. Žádná složitost. Jedná se o provrtání dvou protínajících děr přibližně pod úhlem 45° šroubem do ledu. Tím vznikne ledový klín, kterým se protáhne smyčka a hurá. Jištění je hotovo a jede se vstříc hlubinám co umožňuje délka lana. Sjíždím dolů jedno z mnoha slanění toho dne. Dojedu na sněhový most mezi dvěma hlubokými trhlinami. Pokračuji dál, přičemž lano s průvěsem táhnu dál ve slaňovadlu, které mám u pasu. Až sjede za mnou Ondra, vytáhneme lano z místa, ze kterého jsme se spustili a jdeme do další výzvy utéct postupně z hnusného ledovce. Naprosto běžný postup, přičemž nekontroluji co se za zády momentálně děje, jelikož to ani neovlivním. Najednou slyším heknutí a divné zvuky, které můj nervový systém okamžitě vyhodnotí. Špatně, zvuky, které sem nepatří. Zježilo se mi srdce.

Řvu přes své zmučené hlasivky z nedostatku příjmu vody a spálených mrazem. Odpověď žádná. Znovu a znovu. Hlava už moc dobře ví, co se stalo, jen duše doufá, že vše je jinak. Bohužel náraz reality, kdy ode mě lana mizí někam do útrob ledového chřtánu, kam neměly směřovat, vypovídaly jasnými slovy… 
“Ondróóó….” řvu jako tur a řvu.
Odpověď nepřichází. Dlouhej, vesmírnej čas pro mě, ač určitě neuběhlo více než půl minuty. Najednou z pekeldíry se ozval hlas: “pomóc, do pi…, pomóc.” 
Nepřemýšlel jsem. Doťukal jsem na hranu díry, zavrtal poslední šroub do ledové stěny. 
“Už jdů za tebou Ondro, vydrž!!”
Aniž bych si uvědomoval následnosti, které se později ukázaly málem osudnými, chtěl jsem být co nejrychleji u něj. Žije, bude to dobrý.
Čím hlouběji jsem projížděl, tím světlo ubývalo. Když jsem dosedl na dno díry, vše se setmělo. Pořád jsem ale nebyl tam odkud vycházel hlas. Seshora začaly padat na mou přilbu ledové rampouchy, které jsem lanem strhával a jeden mi dal co proto. Ten, který mi dopadl na rameno. Nedbal jsem však bolesti. Prostory ledového svěráku se zužovaly do úzkého tunelu, kde světla bylo již co za nehet se vešlo. Však pokračoval jsem dál. V temnu připomínajícím tubus tobogánu jsem zbaven téměř jakékoliv viditelnosti najednou nahmatal ruku.

Kontakt…. Ondra křičel… “vytáhni mě, prosíííím.” Mezi tímto okamžikem a marnými pokusy uběhla desítka minut. Snažil jsem se, dýchal a tahal. Bez úspěchu. Prostor byl malý, ledový a kluzký. Má mysl si nedokázala vůbec v tom prostoru temna představit, jak je tam uvězněný. Nakonec myšlenky začaly plynout racionálním směrem. Jedna z věcí, která bránila vytáhnout ho z díry byl batoh. Vyndal jsem z náprsní kapsy na péřovce nůž. Začal opatrně rozřezávat jeho batoh a házel do skluzavky za sebou věci z něj. Spacák, rukavice, bunda, a tak dále. V jeden okamžik jsem ucítil divný balíček s tvrdými vnitřnostmi. Ruce vyhodnotily že to bude mimojiné čelovka. Hurá! Vítězství! Rozsvítil jsem ji a dal na hlavu. Konečně jsem viděl. Dílčí úspěch. Pak přišlo zděšení. Ondra byl zaklíněn hlavou a jednou rukou dolů. Tahání za volnou ruku nemělo cenu. Konečně jsem mohl účelně dělat pohyby k jeho vyproštění. V tom malém prostoru mi ho trvalo obrátit kolem dvou hodin. Vím jednoduše proč tak dlouho. Před pádem nám zbýval stejný čas do setmění. Nyní všude tma, jen kužel světla a boj, který jsme spolu dál sváděli. Povedlo se mi nakonec převalit Ondru na sebe. Oba jsme dýchali až odedna plic únavou. 
“Co tě bolí…?” 
“Nic.”
Opitý radostí mi odlehlo a ostražitost odpadla. 
“Tak pohni, lezeme z téhle kobky.”
Jeho pohyb byl podivně strnulý. Ze začátku jsem to přičítal času, který ho mačkal jak v lisu, než mi to došlo. 
Zlomená páteř a nalitá horní víčka, která jsem nechtěl vidět, vypovídaly špatnou zprávu.. Necítí nohy a ruce jsou strnulé. Odpovědi na otázky i místo, totálně zmatečné…

Zhasínala hvězda a odcházela v mém náručí… Trvalo to dlouhé hodiny.

Jak jsem se dostal z jícnu pekla a druhý den divokým ledovcem není důležitý… Jsem tu a ten nahoře, kdo mi dal šanci asi chtěl, abych o tom mohl vypovědět. Na oplátku mě zatížil bolestí a obrazem, které si ponesu celý život, do posledního nádechu. Je mi Ondry, skvělého kluka, šikuly a věčného smíška, tak líto. Na mysl mi přichází sebeobviňování, proč on a né já. Tuhle bolest musím snést a šířím ji jen dál….

 

 

Tolik Marek Holeček. 

Ondrej Húserka byl hostem Sherpafestu v roce 2022. Zde si můžete připomenout jeho přednášku a poslechnout jeho hlas.

Rozhovor Máry Holečka na hiking.sk

Osobní web http://www.ondrejhuserka.sk/profil/

 

 

 

Ondrej Húserka
Ondrej Húserka, foto: Petr Jandík

 

Tým nepálských horských vůdců vyzvedl po dvoudenním úsilí tělo Ondreje Húserky z ledovcové trhliny.

 






[Akt. bodový průměr: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

| Autor: redakce | Vydáno dne 07. 11. 2024 | Počet komentářů: 2 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Facebook Marek Holeček

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
Bahenní lavina v Monkové dolině (12.07.2024)
Pád na Watzmannu (09.10.2023)
Tragická lavinová nehoda na Groszově ledu (01.02.2023)
Spadl bivak Fourche (28.08.2022)
Tragédie v Adršpachu (24.08.2022)
Pády v Tisé a Ostrově (29.07.2022)
Vážná nehoda v Patagonii, R.I.P. Korra Pesce (31.01.2022)
Smrtelná nehoda v Butovských vyhlídkách (20.06.2021)
Tragédie na Butovských vyhlídkách vyústila v zákaz lezení (10.06.2021)
Zlomený slaňák na Ammerthaler Wand (06.08.2020)
Pád Čecha ve Frankenjuře (20.07.2020)
Smrt na Kružberku (16.07.2020)
Pád v Hlubočepích (14.04.2020)
Pád v karanténě (29.03.2020)
Lavinové neštěstí na Dachsteinu (09.03.2020)
Uškrcený na Žabím koni (13.01.2020)
Vážný úraz na Rovišti (30.08.2019)
Mrtví Češi na Trollveggenu (30.07.2019)
Pád v Ostrově a na Obrově noze (24.07.2019)
Lama, Auer a Roskelley pravděpodobně obětí laviny (18.04.2019)
Tom Ballard a Daniele Nardi zemřeli na Nanga Parbatu (11.03.2019)
Smrtelný pád na ferratě (05.09.2018)
Smrt pod Ušatou (30.07.2018)
45 let od tragedie na Trollryggenu (09.07.2018)
Smrtelný pád na umělé stěně (28.02.2018)
První letošní oběť laviny v Tatrách (08.12.2017)
Řícení skal v Bergellu pokračuje (01.09.2017)
Neštěstí na Výřích skalách (12.05.2017)
Nebezpečná Černá skála u Řevnic (26.07.2016)
Asima Shiraishi: 15m pád (09.07.2016)
Thomas Huber těžce zraněn (07.07.2016)
Lavina v Tyrolsku (09.06.2016)
Sbírka pro Elišku, Ríšu a Marušku (10.02.2016)
Pád na Jánusově hlavě (17.05.2015)
Přetržené lano na Kobyle (04.05.2015)
Pád na Tupé (08.03.2015)
Zahynul František Kele (20.10.2014)
Pět lezců zmizelo v lavině (20.10.2014)
Záchrana Čechů na Mandelwandu (09.10.2014)
Záchranka v Gorge de la Jonte (08.10.2014)
Lavina na Šiša Pangmě (26.09.2014)
Sbírka na Milhause (23.09.2014)
Sbírka na podporu rehabilitace M. Holanové (25.08.2014)
Zlomená noha na Suchých skalách (24.08.2014)
Vážné zranění na ferratě (05.08.2014)
Poláci zachránili umírajícího Taiwance (29.07.2014)
Těžký pád v Řeži (28.07.2014)
Další lezecký úraz v Ostrově (09.07.2014)
Ježek v kleci! (18.06.2014)
Großglockner: Nehoda v Palavicinim (11.06.2014)
Podcenění ferraty Seewand (18.05.2014)
Pády v Tisé a Ostrově (11.05.2014)
Lavina v SV stěně Rysů (05.04.2014)
Lavinová nehoda v Tatrách (19.03.2014)
Pád v Komíně návratů (03.03.2014)
Záchrana švédských lezkyň v Patagonii (04.02.2014)
Smrt Čecha v Západních Tatrách (20.10.2013)
Poslední rozloučení s Honzou Polákem (14.10.2013)
Vlasy v osmě (16.07.2013)
Černá sobota na Königspitze (25.06.2013)
Smrtelný traverz v Raxu (09.06.2013)
Mount Everest: Bolotov zahynul (15.05.2013)
Záchranka z cesty Szczepańských (17.01.2013)
Zahynul Dionýz Kuráň (02.01.2013)
Úspěšná záchranka v Yosemitech (24.10.2012)
Obroušená karabina zabíjela (15.10.2012)
Kamenná lavina v masivu Cima Piccola (27.09.2012)
Zahynul Sepp Mayerl (29.07.2012)
Proč se zabil Kurt Albert? (04.07.2012)
Neštěstí na Grossglockneru (18.06.2012)
Těžký pád z Karamory (31.05.2012)
Přetržená erárka v Labáku (28.05.2012)
Prasklá karabina Camp (23.05.2012)
Milan Sedláček zahynul na Lhoce (22.05.2012)
Lavinové neštěstí na Ortleru (29.03.2012)
Podivný pád v Krasu (12.09.2011)
Horolezecké nehody (27.07.2011)
Rozbíhá se sezóna, rozbíjejí se hlavy (22.04.2011)
Záchranky v Alpách (24.01.2011)
Silvestrovská smrt na Majáku (02.01.2011)
Kolaps v Holešovicích (15.12.2010)
Příběh z Grossglockneru (06.11.2010)
Kurt Albert v kritickém stavu (28.09.2010)
Dva čeští horolezci se zřítili na Mnichu (16.07.2010)
Horolezecké nehody (29.09.2009)
Bacha na šok (09.07.2009)
Tragický pád v Rathenu (15.06.2009)
Lavina na Kampermaueru (05.04.2009)
Nehoda na Bloßstocku (03.12.2008)
Odešel Miroslav Kareš (17.06.2008)
Hari Berger zemřel (21.12.2006)



Komentář ze dne: 03.11.2024 10:28:55     Reagovat
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek:
Drsná historie. Ondra měl smůlu, nebo spíš neměl štěstí. Těch hraničních momentů, které mohly dopadnout špatně tam za tu cestu i sestup muselo být spousta a tenhle se převalil na tu špatnou stranu. Kdyby, jak Mára psal, i tady slaňovali současně, mohli by v té trhlině být zapasovaní oba a nikdy bychom se nedozvěděli, co se vlastně stalo.

Úkol pro bezpečností výzkumníky je zjistit proč hodiny vydržely toho většího a nevydržely toho menšího o něco později. Dalo by se tomu nějak zabránit? Přehllédli prasklinu v ledu? To už nikdo nezjistí.

1 0

Komentář ze dne: 07.11.2024 12:08:29     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Vyzvedli tělo
Podle Sabinovy zprávy na Facebooku se skupině nepálských horských vůdců podařilo vyzvednout tělo Ondreje Húserky z "velmi hluboké ledovcové trhliny"
1 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

hledej
Horoškola
HI shop
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
nejbližsí akce
30.11.2024 - 30.11.2024
Sherpafest

Oznámení o akcích posílejte redakci