Mt. Kenya

 

Mt. Kenya mě již roky zajímala svojí relativní obtížností. Hora se vlastně skládá ze tří samostatných vrcholů: Point Lenana (4,985 m), který je lehce dostupný a oblíbený mezi trekaři, Nelion (5,188 m) již s náročnou lezeckou cestou a hlavním vrcholem Batian (5,199 m) na který se dostane jen hrstka těch nejodolnějších. Jen pro porovnání - na nejnižší vrchol ročně vystoupí průměrně okolo 15 000 trekařů, na Batian do 50 horolezců. 

Vstupni brána do parku Kilimandžáo1, foto: Jan Horák

Díky obtížnosti výstupu a druhému místu v nejvyšších vrcholech Afriky není Mt. Kenya v porovnání s Kilimanžárem tak navštěvovaná a turisticky profláklá.

 

Naše cesta začala aklimatizací právě na Kili. O této hoře mohu ve zkratce napsat jen to, že výstup na ni je jeden velký cirkus. Stovky turistů, domorodých nosičů, kuchařů, v táborech desítky stanů a na vrcholu tolik lidí, že si ani fotku o samotě neuděláte. Naše skupina o 3 lidech měla k sobě 14 nosičů a kuchařů. A to bylo jen nutné minimum. 

Kilimandžáro v pozadi, foto: Jan Horák

Náš dream team, foto: Jan Horák

Na vrcholu mlha a hnus. A taky mraky lidí, foto: Jan Horák

 

Výstup na Mt. Kenyu je už jiný příběh. Samotná cesta začíná v nadmořské výšce 2650m n m u brány Sirimo, kde je vstup do národního parku Mount Kenya. Zde je potřeba udělat všechny vstupní formality. Odtud pokračujeme v doprovodu nutných průvodců po asfaltce ke kempu a chatě Old Moses (3300m n m).

 

 

Průvodce nám neustále opakuje POLE, POLE, což swahilsky znamená pomalu. Nejsem si jistý, jestli je to kvůli aklimatizaci a strachu, že to z počátku přepálíme nebo kvůli tomu, že jsou zvyklí chodit hodně pomalu, a musí chodit s námi. Cesta je nějakých 9 km dlouhá a za chvilku ji máme za sebou. Zajímavostí je překročení rovníku ze severu na jih. I přes to, že je chata celkem prázdná, stavím si stan vedle na plácku. Máša s Honzou se ubytovávají uvnitř. Večer nás čeká parádní večeře a spousta čaje. Hlady rozhodně trpět nebudeme. 

Překročení rovniku, foto: Jan Horák

Ráno pokračujeme v modu POLE, POLE směrem k Shipton campu. Tempo nám vůbec nevyhovuje, proto necháváme průvodce za námi a jdeme sami. V rámci aklimatizace si trasu prodlužujeme oklikou a spím jednu noc na krásné louce vede potoka. Krajina je úplně jiná než na Kili.

 

 

Hlavní rozdíl je také v množství lidí, které potkáváme. Za námi se vleče skupina asi 50 studentů ve věku okolo 16 let a jejich 200 nosičů. Kupodivu se vždy nějak míjíme a nikdy je nepotkáváme tak abychom se navzájem pletli. Jinak nikde nikdo.

 

Cestou k Shipton campu. Už téměř bez lidí, foto: Jan Horák

Camp Shipton leží v nadmořské výšce 4200m n m. Je už kousek on vrcholů Keni, na kterou je skvělý výhled. Do campu docházíme hodiny před nosiči. Okolo běhá spousta roztomilých zvířátek. Jsou to damani skalní a hledají, kde by co sežrali. Opět nás čeká luxusní večeře a zasloužený odpočinek.

V jednom z kempů, foto: Jan Horák

Z chaty Shipton už vede cesta strmě sutí na nejnižší ze třech vrcholů, a to Point Lenana. Na tomto vrcholu je natažené pomocné ocelové lano. Na dřevěné ceduli se dozvíte, že stoupáte po nejvyšší via ferratě na světě.

 

 

Na vrcholu jsme sami a v dohledu je náš další cíl, a to chata Austrian hut ( 4790m n.m.). Zde máme sraz s naším lezeckým guidem. Z jednoho chlapíka jsou nakonec dva a tak musíme trochu upravit náš lezecký plán a přerozdělit družstva. Nakonec jdeme jako jedna dvojka a jedna trojka. Budíček je rozumný, z chaty vyrážíme okolo 5 hodiny. Na nástup je to sutí hodinu a lehce po 6 začínáme lézt.

 

 

S parťákem Simonem jdeme první a díky jeho znalostem každého kousku cesty nám to pěkně odsýpá. Lezení je skalní, obtížnosti okolo II-III, ale jsou tam i místa za V+/VI-. Lehčí úseky jdeme souběžně. Celé to jdu v pohorkách, i když lezečky by byly lepší. V 9:42 stojíme na vrcholu Nelion. Odtud nás čeká slanění do sedla a mixový výstup na hlavní vrchol. Mixy jsou cca dvě délky dlouhé, už se dvěma cepíny a na předních hrotech maček. Těsně pod vrcholem mě zaskočila závěrečná plotna. Tu už lezu bez maček a dává mi docela zabrat.

 

 

Nadmořská výška a pohorky jsou znát. Na vrcholu jsme sami a to v 11 hodin. Kus pod námi vidíme Mášu s Honzou a jejich guidem Johnem. Ve třech se jim leze trochu pomaleji, ale stoupají statečně. Po 22 délkách jsou na vrcholu Nelionu.

 

 

Počasí nám přeje, je úplně modro, bez mráčku, výhledy dolů na Afriku jsou nezapomenutelné. Cesta dolů vede víceméně stejnou cestou. Slanění je 15 a většina je z dobrých štandů. Je vidět, že se o to místní hezky starají. Ve 2 hodiny docházím se Simonem na chatu. Máša, Honza a John přicházejí chvíli po nás. Únava je znát, a tak jsme rádi že nás ten den už nic zásadního nečeká. Druhý den po výstupu vyrážíme směrem k jezeru Ellis. Jezero je vidět a i přesto, že to k němu je jen 17km, vypadá nekonečně daleko. Camp je na břehu jezera - koupání zakázané - a tak máme dost času na odpočinek. Od jezera Ellise je to pohodových 8 km k bráně parku Chogoria gate 2950m. Odtud máme domluvený odvoz zpět do civilizace. Moc nechápu, jak se nás 15 vejde do tak malé dodávky, ale nakonec se podaří poskládat všechna zavazadla i lidi tak, že vše má své místo a může se jet. Po nekonečných hodinách kodrcání vysedáme u hotelu v Nairobi a pomalu, ale jistě uzavíráme další kapitolu našich lezeckých životů.

 

Krátké postřehy:

 

-dost pravděpodobně bude pršet. Sebe i věci zabalte do pláštěnek, igelitů, nepromokavých pytlů. Hodí se holinky. Alespoň nějaké náhradní oblečení mějte u sebe. Může se stát, že nosiči s věcmi přijdou až po vás.

-je slušné dát nosičům ještě mimo dohodnutou cenu spropitné. To je sakra velké a 1500 USD na skupinu není nic neobvyklého.

-nenechte se odradit množstvím lidí.

 

-oproti Kili tiché a poklidné místo.

-nejnižší vrchol Point Lenana je lehce dostupný i pro trekaře

-hlavní vrchol je opravdu lezecký, pokud nelezete alespoň 6 UIAA na stěně a V v horách nemáte tam co dělat.

-zase je slušné dát spropitné.

-lezecký guide nepohrdne lezeckým vybavením. Když mu dáte friendy, lano, karabiny uděláte mu radost.

-cestu z kopce není potřeba natahovat. Průvodce vám naplánuje o 1-2 dny delší trasu (víc času, víc peněz pro něj). Pokud tedy nechcete vyloženě trekovat, je možné být za 2 dny v Nairobi. 

 

Velké díky patří Máše a Honzovi, skvělým parťákům a firmám HQH System, Scutumwear, Marmot a Edelrid za podporu této mini expedice. 

 

 

 

Rest day v národnim parku Arusha, foto: Jan Horák