27. ročník Pelmo d'Oro ocenil české horolezce

Bratři Coubalové s cenou

Cena „Pelmo d’Oro“ oceňuje jednotlivce a organizace, které přispívají ke kulturnímu a historickému významu Dolomit. Vítězové jsou vybíráni za své úspěchy v horolezectví, alpské kultuře a propagaci Dolomit, lokality světového dědictví UNESCO. Cena se uděluje od roku 1998 a uděluje ji porota tvořená prezidentem provincie Belluno, zástupci klubu Alpino Italiano (CAI), zástupcem Národního horského a speleologického záchranného sboru, prezidentem konsorcia BimPiave z Belluna a zástupcem alpských vůdců Benátska.

 Ve 27. ročníku byli oceněni: 

Diego Dellai za aktivní horolezectví
Talentovaný horolezec na skále i na ledu, který mimo jiné napsal dvě důležité stránky horolezecké historie na severní stěně Agneru, aniž by zradil nejvznešenější hodnoty tradičního horolezectví.

Bratři Michal a Miroslav Coubalové za horolezeckou kariéru
Na přelomu 80. a 90. let, v souladu s tradicí lezení získanou ve své vlasti a na pískovcových věžích v Čechách a Sasku, otevřeli řadu prvovýstupů volným lezením na mnoha stěnách Dolomit a Alp. Jednalo se o náročné a obtížné trasy, které byly v té době opravdu futuristické vzhledem k obtížnosti, s níž se potýkaly, a které jsou dodnes málo opakované a zůstávají tajemné; některé z nich jsou dodnes zkouškou pro nejsilnější současné horolezce.

Giorgio Fontanive pro alpskou kulturu
Své úsilí soustředil zejména na Dolomity v oblasti Agordo a zhmotnil jej v precizní a poutavé práci zaměřené na alpské, historické, antropologické a vědecké zhodnocení tohoto území. Jako vášnivý a poutavý autor dokázal vyprávět a šířit nejautentičtější duši hor Agorda a ve svých spisech dokázal vykreslit jejich intimní podstatu prostřednictvím diskrétnosti a skromnosti, které jsou charakteristickým rysem lidí, kteří je obývají.

Všichni letos ocenění

Server planetmountain.com uvedl ve článku o tomto ocenění provincie Belluno také profil bratří Coubalů:

Bratři před Tre Cime

BRATŘI MIROSLAV A MICHAL COUBALOVÉ – Praha, 1958 a 1961
Cena Pelmo d’Oro 2025 – Horolezecká kariéra
Na přelomu 80. a 90. let, v souladu s tradicí lezení, kterou získali ve své vlasti a na pískovcových věžích v Čechách a Sasku, uskutečnili řadu prvovýstupů volným lezením na mnoha stěnách Dolomit a Alp. Jednalo se o náročné a obtížné trasy, které byly v té době opravdu futuristické vzhledem k obtížnosti, s níž se potýkaly, a které jsou dodnes málo opakované a zůstávají tajemné; některé z nich jsou dodnes zkouškou pro nejsilnější současné horolezce.

Miroslav (ročník 1958) a Michal Coubal (ročník 1961) jsou dva českoslovenští bratři, kteří v 80. a 90. letech lezli společně a tvořili pevnou a sehranou lezeckou dvojici. Společně začali sportovat při speleologii. Po několika letech činnosti v jeskyních, kde se naučili základní techniky práce s lanem, se dostali do světa skalního lezení, také proto, že je fascinovala literatura o horolezectví. Před pádem Berlínské zdi bylo horolezcům, kteří nespadali do logiky národních expedic podporovaných tehdejší československou vládou, zakázáno vycestovat do západních zemí. Nezbývalo jim tedy než zůstat uvnitř hranic země nebo se pohybovat v rámci bloku východních zemí.

Horské masivy Vysoké Tatry a pískovcové věže v Čechách a Sasku v Německu se tak stávají jejich oblíbenými místy, kam téměř každý víkend jezdí lézt. Stěny v této oblasti se sice velikostí nedají srovnávat s alpskými horami, ale lezení, které se zde provozuje, rozhodně nelze nazvat sportovním: v souladu s přísnou etikou ochrany skal se výstupy provádějí výhradně volným stylem a „zdola“, kotvy jsou často daleko od sebe a platí zákaz používání magnezitu, aby se zabránilo opotřebení úchytů. V těchto prvních letech činnosti se jim podařilo otevřít volné trasy s úrovní, která byla v té době opravdu velmi náročná (saský stupeň Xb, dnešní stupeň IX UIAA).

Teprve v roce 1983 se jim podařilo podniknout „tajnou“ cestu do zahraničí, kde poprvé navštívili Dolomity, zejména Tre Cime di Lavaredo, a byli okouzleni krásou krajiny, hor a mimořádnou kvalitou a rozmanitostí zdejších lezeckých tras.
Velkolepostí údolí San Lucano v Agordinu byli oba bratři Coubalové tak fascinováni, že se sem vrátili, aby zde otevřeli dvě velkolepé a divoké trasy.

Po změně politické situace v Evropě se výlety do Dolomit a Alp stávají častějšími. Velmi významné jsou také výstupy v Bernských Alpách ve Švýcarsku: na strašlivou stěnu Eigeru, na Jungfrau a na grandiózní stěnu Scheideggwetterhornu.

Styl prvovýstupů bratrů Coubalových je spíše minimalistický, s důrazem na ochranu stěn a respektování místní horolezecké tradice. Bohužel v poslední době některé moderní výstupy, s malou ohleduplností, překrývají úseky jejich cest a mění celkovou náročnost původních tras.

Kolem devadesátých let se Miroslav pomalu vzdálil od světa lezení a upřednostnil jiné aspekty svého života, ale v poslední době se vrací a dělá prvovýstupy se svými dětmi, zatímco jeho bratr Michal pokračuje v horolezectví hlavně se svou dcerou Annou.

Nejvýznamnější úspěchy Michala a Miroslava Coubalových
1988: Bernské Alpy – severní stěna Eigeru – Via Angelo Giallo (Žlutý anděl)  – 7°+/8°- 1500 m (41 délek), Dolomity – Cima Grande di Lavaredo – Alpenrose (Alpská růže)  – 9°- 600 m, Lastia di Gardes – Via Del´Acqua – 7°+ - 650 m
1989: Dolomity – Cima Grande di Lavaredo – Via in ricordo di Claudio Barbier  (Na památku Claudio Barbiera) – 9°- 600 m, Bernské Alpy – Scheideggwetterhorn – Trikolóra – 8°+ – ( 55 délek)
1990: Dolomity - Monte Agner - La Storia Infinita (Nekonečný příběh) – 8°- 1200 m (41 délek), Bernské Alpy - Jungfrau - Shakleton’s land (Shackletonova země)- 7°, Nepál - Himaláje - Khumbu - Lobuje Peak East ( 6119 m) - Ave Maria – 8°- 1000 m
1991: Bernské Alpy – Scheideggwetterhorn – Durch Die Direkte Nordwand – 8°/8°+ – 69 délek lana, 5 dní
1994: Dolomity – Tofana di Rozes – La Candela (Svíčka) – 8°/8°+ – 800 m

Miroslav Coubal

Michal Coubal

Michal Coubal

Miroslav Coubal

Bratři Coubalové