Ukázka z deníku – 5. a 6. den
Budík nastavujeme na šestou hodinu ranní. Zbytečně. Už asi půl hodiny nemůžeme spát kvůli průtrži mračen, která je venku. To snad není možné. Zase musíme čekat. Tentokrát na naši poslední šanci. A vida, kolem půl desáté se slunce prodralo skrz mraky. Rychle do mokrostudených bot a vyrážíme. Musíme si pospíšit.
Zasněžený tábor, foto: (c) hannes mair/alpsolut
V jedenáct hodin jsme se po fixních lanech dostali na místo, odkud jsme se včera vraceli. Další délka vypadá velice lámavě. Much jí táhne. Zmizí za malým pilířkem a potom slyším výkřik. Těsně před ním se o stěnu roztříštil obrovský kámen a jeho část o velikosti talíře ho trefila do stehna. Měl kliku. Jenom dvě díry v kalhotách a menší modřina. Následuji ho. Osmdesát metrů dlouhý převislý systém komínů a spár nám umožňuje pokračovat. Hlasité zahučení a s údivem sledujeme ledový blok o několika kubících, jak se rozbíjí o spodní štand. Už vidíme sedlo. Ale stěna je až do konce strmá. Ještě čtyři délky, jedna z nich za 7b, která mi na on-sight bere veškerou energii. Spáry protínané sněhovými houbami. Much táhne poslední délku. Bravurně se prokousává náročným, zaledněným koutem a mizí na západní straně hory. Zvládli jsme to. Je půl sedmé večer. Ten moment si vychutnáváme. Blížící se sněhová průtrž a silný vítr už nám nevadí. Večerní atmosféra je výborná.
Hansjörg v klíčovém místě v horní části, foto: (c) auer/mayr
Při slaňování leze Much poslední zatím chybějící délku za 7b RP. Zpátky v portaledge plníme své prázdné žaludky a hrajeme dlouho do noci karty. Nemůžeme spát. Naše myšlenky jsou rozhárané, zážitek to byl moc hluboký.
Následujících 24 hodin nás stojí znovu všechny síly. Přišla změna počasí a najednou jsme ve spádnici malého vodopádu. Dlouhé hodiny se tříští voda padající z výšky o stěny tropika portaledge. Vyčkávání a smíření s podmínkami venku nám dává čas se zamyslet. Pozdě večer se shodujeme že odtud musíme rychle pryč. Naše postel je doslova pod vodou. Balíme své haulbagy, skládáme postel a připravujeme se na slanění. To všechno ve vodopádu. Konečně stojíme na ledovci. Náklad do tábora spíše táhneme než neseme. Jsme unavení, hladoví a vyždímaní. Další den zase sněží. Dál sestupujeme, každou část musíme jít dvakrát a máme radost, když nám konečně přichází naproti Hannes. Měl o nás strach. Strávil poslední dny v El Chaltenu a když se vrátil, nikdo nevěděl, kde jsme. Všichni si mysleli, že jsme v Puberto Natales.
Konečně zpátky ze stěny , foto: (c) hannes mair/alpsolut
Rozhovor s Hansjogem Auerem:
Jak se jmenuje nová cesta na Hlavní věži Torres del Paine:
„Waiting for Godot“, 750 výškových metrů, 7b/M6;
Jak je jištěná?
4 nýty, 3 skoby, štandy v horní části vynýtovány, vklíněnce, friendy do vel. 6
Proč zrovna Hlavní věž? A kudy cesta vede?
Mixové lezení ve spodní části, foto: (c) auer/mayr
Náš plán byl, vylézt novou cestu ve východní stěně v její pravé části. Původně jsme vlastně mířili na systém spár vpravo od cesty „Una Fina Linea de Locura“ (6b A3, z ledna 1993). Při prohlédnutí zblízka byly spáry ovšem mnohem uzavřenější než jsme doufali. Takže jsme se rozhodli pro linii v části stěny, která je nejvíce vpravo. Výhodou bylo, že jsme na začátek i přes špatné podmínky mohli vylézt poměrně vysoko v mixovém terénu.
Pohled dolů z prvního klíčového místa, foto: (c) auer/mayr
Jeden z nejintenzivnějších zážitků doposavad….proč?
Po pěti dnech ve stěně nás překvapil v noci na šestý den skutečný příchod zimy. Naše portaledge byla zničehonic ve spádnici malého vodopádu. Nejdřív nekonečný hluk vody, balení v ledové sprše. Byli jsme úplně promočení. Potom slanění, zajištění štandů a zpátky do tábora.
Klíčový moment v cestě?
Ten okamžik, kdy jsme zjistili, že posledním záběrem dolezeme na konec.
Beznaděj , foto: (c) hannes mair/alpsolut
Byla Patagonie taková, jakou jste jí očekávali?
Nejdřív člověk doufá, že se během měsíce se pár dobrých dnů. Podmínky byly ale od půlky prosince do půle ledna celou dobu mizerné. Byla zima ve východní stěně bylo hodně sněhu a ledu. Pro nás oba bylo lezení v takových podmínkách novou zkušeností.
Proč jste nezůstali déle?
Jasně, může se stát, že odjedeš, a o týden později přijde okno dobrého počasí. Ale stejně tak to může být přesně opačně. Zůstaneš déle a špatné počasí s tebou. Nejlepší je, vzít si měsíc volna a doufat, že zrovna vyjde pár pěkných dní. Ke všemu v těchto krajích ubírá člověku dlouhé čekání motivaci.
První těžká délka, foto: (c) auer/mayr
Jaké jsou slabé a silné stránky dvojice Auer-Mayr?
Nejenže se doplňujeme, ale ke všemu se navzájem posilujeme tím, že každý máme různé vlastnosti. Ideální symbióza. Hansjörg - mladý a divoký s bezbřehou motivací a Much - trochu starší, realistický a zkušený stratég…. Naše společná silná stránka, která se může jednoduše stát i slabinou, je určitě vysoká tolerance rizika.
Umíte se vůbec vzdát?
U mě je to tak, že musím skutečně zjistit a cítit, že lézt dál nemá smysl. Much je v tomto směru mnohem pohodovější.