Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
redakce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najdete nás na Facebooku


Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies



Prostě krásná



Prvovýstup na Sura Peak

Mára Holeček vydal podrobný článek o letošním prvovýstupu dosud neprostoupenou stěnou Sura Peaku, kterému schází necelých tři sta metrů do sedmi tisíc. Výstup SZ stěnou na Sura Peak 6764m, proběhl alpským stylem od 19-23 května. Obtížnost výstupu je navržena na M6, průměrný sklon svahu 70° (místy 90°), délka výstupu 1500m a převýšení 1300m. Prvovýstup dostal jméno Simply Beautiful, lezci byli Matěj Bernát a Marek Holeček.


 

Toto Simply Beautiful
Toto Simply Beautiful, foto: Archiv Máry Holečka

 

Centrální Himaláj, Sura Peak (6764m)

Cesta: Simply Beautiful
Výstup severo-západní stěnou, obtížnost M6
Délka výstupu 1500 m, převýšení 1300 m
Vylezeno za 4 dny + 11 hodin sestup
Alpským stylem
Spolulezec: Matěj Bernát
Květen 2023


Nahoře jsou dobří“ a mají nás rádi…
 

A teď… True Story
Počátek příběhu Sura Peaku začal při výpravě v roce 2021. Toho jara byla cílem výpravy západní stěna Baruntse. Ta po všemožných peripetiích nakonec dala svolení. Od té doby tam vede peprná cesta Nebeská past, kde jeden z mých snů po tvrdém boji došel svému naplnění. Též by se dalo říci, že v danou chvíli oči unesou jen jednu krásu a jedno soustředění. Není tomu tak, jsou těkavé a nevěrné. Již při samotné aklimatizaci, mlsně pošilhávaly po širém okolí, kdy začínal se pozvolna vytvářet prostor pro další nášup.

Obraz bezejmenné pyramidy, zvedající se příkře nad ledovcem se mi sem tam vracel při zavření víček poslední dva roky. V duchu jsem si představoval, kudy by mohla vést linka průstupu až k vršku. Nedalo se nic dělat. Myšlenka šla na světlo a zatížil jsem ji realitou otázek. Znamenalo to vyhledat své archivní fotky, probrouzdat internet, časáky, rozeslat dotazy. Následně veškeré informace přežvýkat a znovu podrobit otázkám. Kdo, kdy a kudy tam lezl?
Je možné dokončit představu, která vše načmárala a dávno již zrealizovala bez jediného skutečného kroku? A vůbec, jakže se ten špičák jmenuje? Tady to je...,Sura peak. "Čurda“ jeden, bezmála sedmitisícový zmetek.  Nuže dobrá, jdu do toho.
Není se tedy čemu divit, že návrat na písečnou pláž, která lemuje ledovcové jezero, ve více než pěti tisících metrech nenechal na sebe dlouho čekat. Zároveň se jedná o místo BaseCampu, nad kterým se zvedá hradba hor. Pohádkový kout Himálají, děsivý a opuštěný v jednom.

Však než došly opět mé kroky na místo, které již znaly, bylo potřeba odškrtnout další body v seznamu.
Měl jsem jasnou představu, kudy chci lézt, ale stále ve vzduchu visel otazník s kým. Éterem probíhaly telefonáty a oslovoval jsem své lezecké parťáky. Ať důvody byli takové, makové i onaké, po dvou měsících shánění, kolonka parťák stále zela prázdnotou.
Bylo třeba změnit okruh hledání. Když vyzrálé kusy na dně rybníka chybí, je třeba zabrousit do mělčích vod k potěru.
A hle, hned při prvním telefonátu, kdy proběhlo pár formálních obratů, se v síťoví čeřínku mrská mladá rybka „Matěj“.
Samo sebou výběr nebyl náhodný podle abecedního seznamu, ale podle výkonosti potencionálních adeptů. Tak tomu bylo vždy. V nějaké chvíli se zadře funkční automat a musíte zkusit jinou soustavu převodových koleček. Za dobu bezmála padesáti výprav jsem spojil cestu s mnoha kámoši. Každý jinak švihlý, na něco jiného zaměřený, však vždy obohacující, zaťatý a skvělý.
Krása mládí je v rychlosti rozhodnutí, kde prýští energie, výkonnost, s minimem špatných zkušeností a bez tíže okovů k závazkům...
Dobrá Matěji, odlétáme v květnu a zbytek ještě před tím doladíme. To jsou má poslední slova, než položím telefon.

 

v BC
v BC, foto: Archiv Máry Holečka

 

 

Dny se "Simply Beatiful"
Jistě, vím že Vám dlužím těch pár stěžejních dní, které mají doplnit obraz, který vyústili k výstupu SZ stěnou na Sura Peak. Tak sem s nimi.
Původně jsem chtěl popsat celý běh událostí pouze stroze technicky,  zbavený pocitů i romantiky. A opravdu, chci se co nejvíce držet na uzdě. Nicméně pohyb v horách a horolezectví okleštit pouze na atleticko-gymnastický pohyb z údolí k vrcholu, by bylo k této životní filozofii čistě zhovadilé, až barbarské. Horolezectví není klasicky měřitelný sport a není primárně o vrcholu, ale především o zážitku. Nevzpomínám na vršek, ale na silné, tvrdé, též krásné okamžiky a na parťáky, kteří mi dopomohli se z vrcholů podívat.

Ale k věci. Než jsme dorazili do Base Campu, měli jsem v plicích i nohách již dvoutýdenní šontání po centrálním Hymálaji. Jinak vyjádřeno, silnější vnitřní pojistky proti přetížení, kdy tělo se bude zmítat z nedostatku okysličení. Chladivé místo kolem plesa jsme dosáhli třináctého května a nosiče po složení bagáže jsem hned s radostí poslal do Khare. Což je více než deset hodin vzdálená vesnička v jiném údolí, oddělená vysokým pět a půl tisícovým sedlem. Zůstali jsme na krásném místě obklopeném horami úplně sami a vyčkávali na startovní výstřel. Nastal okamžik, pořádně si prohlédnout co nás čeká. Sněhu bylo málo a z okolních stěn vykukovaly tmavé reliéfy skal i sytě modrý led. Hleděl jsem na vyhladovělé stádo koní, kde každá kost ční z kůže a na žebra se dá hrát jako harfu. Letošní jarní monzun sněhovou spásu nepřinesl. Jeden rozdíl tu přesto byl oproti minulým letům. Citelný celodenní chlad. Bude to pro naše lezní dobře, či nikoliv ještě uvidíme.

 

V base campu
V base campu , foto: Archiv Máry Holečka

 

Smířit se tím, co nemůžete ovlivnit, je základ. Pak následně z toho vykřesat zázrak. To je dáno jen lidské představivosti, vůli, dovednosti, za přispění hvězd nad hlavou.  Více nepotřebujete. Nyní nezbývalo než vyčkat na příznivý okamžik, který mi s denním přísunem přes satelit věštila „ rosnička“ Alena.
Den nástupu přišel až v pátek 19. května. Připravili jsme si s Matějem batoh lezeckého materiálu a všeho co bylo třeba na výhled pěti dnů, které měly stačit vzhůru i zpět k bezpečnému návratu. Měli jsme v sobě natěšeno a v paměti zafixovaný obraz SZ stěny.

 

Ledová skluzavka
Ledová skluzavka, foto: Archiv Máry Holečka

 

Den první
Naše ležení se nacházelo přímo pod stěnou na ledovci v 5500 metrech. Pohodové místo na spaní, krom pohledu nad nás. Tam se od úpatí napřimoval ledový svah, který v dolní části mohl mít 50°. S dalšími metry se napřimoval a v horní části přecházel do kolmého prahu, kde se vysmíval rozeklaný ledovcový sérak. Nad ním se zvedala na pohled temně převislá a neprostupná skalní zeď. Dobrou noc a klidný spánek. Hlavně žádné blechy, ani černé můry přicházející z představ, co nás ráno čeká…

 

Ledový práh
Ledový práh, foto: Archiv Máry Holečka

 

Den druhý    
Lezení prvního úseku odpovídalo předpokladu. Nikterak jsme se mezi sebou v počátcích nejistili, jen lano dělalo tiché spojení našich osudů. Nabírali jsme rychle s každou hodinou výšku. Kolem desáté se do nás konečně opřely sluneční paprsky. Nebyly agresivní, ale dostatečné na to, aby z nás ranní zamražení pozvolna odcházelo. Lehce po poledním dolézáme pod nejkolmější část ledové skluzavky, kterou přetínal sérakový práh. Svah dosahoval 80° a jen občas se zvedal v kolmý modrý led. Námaha rostla, postup se zpomalil a odpolední slunce rychle putovalo k západu. V zátylku i ramenou je znát únava z neustálého hledění vzhůru a mlácení cepíny. Plíce zatím stíhají, ale za pauzu by jistě též hlasovaly. Při jednom šikmém traverzu, přes systém žlábků, který navazoval na další směr výstupu, jsem náhodou narazil na jeskyňku. Ta vznikla před nějakou dobou, kdy v jedné části se  ledový krunýř pohnul směrem dolů a vnikla tak porucha s metrovým odtrhem. Jůůů…, pro nás se jednalo o místo pro bivak, kousek nad šesti tisíci metry, které seslalo samo nebe.     

 

Bivak
Bivak, foto: Archiv Máry Holečka

 

Den třetí
Jestli nás do té doby počasí moc netrápilo větrem a sněžením, tak dnes bez pozvánky přišla změna. Ráno se na nás smálo slunce a po chvíli radosti nadvládu přebraly mraky.  Z bivaku jsme prolezli  dalších 150metrů ledových varhánků, až do místa, kde z nich vyrůstala souvislá skalní bariéra. Tam nastal již předvídatelný průšvih. Hned první metry ukázaly, že skála je jak perník. K tomu posypaná nedržícím sněhem.

 

Skalní práh
Skalní práh, foto: Archiv Máry Holečka

 

Začal tanec na mačkách a máchání cepíny, které jen stěží hledaly oporu na konci svých hrotů. Připomnělo mi to kreslenou postavičku Mickey Mouse, jak nad propastí roztočil nohy a ruce a chvíli vypadalo, že se nikdy nezřítí. Ulezl jsem v tomto hnojníku, po velkém vypětí, jen dvě délky, čítající sedmdesát metrů. Veškeré jištění mělo spíš psychologický efekt, než že by se dalo na něj spolehnout. Když jsem Matěje dobíral, tak dvakrát s něčím vypadnul. Naštěstí místo kde jsem založil štand vydrželo a tak naše těla neputovala vstříc údolí. Věděl jsem, že se dál již nehneme ani o metr.

 

Skalní práh
Skalní práh, foto: Archiv Máry Holečka

 

Počasí též dalo jasně na srozuměnou, abychom rychle vyhledali místo na přespání. Z vršku začaly sjíždět sněhové vodopády a vítr se zahryzával přes oblečení až na kost. Nicméně v dohledu žádná plošina, kam by se mohla posadit aspoň jedna zadnice. Vše bylo nepřátelsky šikmé. Nezbylo, než začít kopat do ledové stráně, která měla sklon 70°. I tam po dvaceti minutách mlácení, jako hluchý do vrat, se vítězství nekonalo. Pod pár centimetry ledu zela skála se stejným sklonem. Jsme v řiti a to s celým cirkusem. Co dál, bylo jasné. V jištění na kterém jsme zavěšeni, bylo třeba uchytit vrchlík stanu. Později to evokuje velký pytel odpadků, zavěšený na hřebíku. Do něj se musíme nějak vtěsnat i se spacáky a vším tím bordelem tak, aby nic nespadlo. Ve stanu se o nic nedá opřít, takže naše ostatky kloužou po kluzkém podkladu. Jsme dvě marionety chycené za flígr uprostřed nehostinné stěny. Noc plná vášní, která se jen tak něčemu nevyrovná, vzala víc než dost z tenčících se sil.

 

 

 11
Matěj v bivaku, foto: Archiv Máry Holečka

 

Den čtvrtý
Klíčový den celého výstupu. Nevěděli jsme sice, zda dokážeme prolézt následující skalní metry, ale bylo nabíledni, že pokud se to nepovede, máme velký problém. Dostat se nazpět místy, přes která jsme dva dny lezli, bylo jen těžko představitelné. Na druhou stranu osmdesátimetrový skalní úsek nad hlavou připomínal jeden velký převis. Vnitřní hlas mi našeptává pokaždé, když nevím a obavy jen rostou: "Dej soustředěný platný pokus a uvidíš". Trvalo mi dlouhé hodiny, než dvě délky hrabání v kamenolomu byly pod mýma nohama.

 

Skalní práh
Skalní práh, foto: Archiv Máry Holečka

 

Zející propast dolů na úpatí ledovce měla již dobrý kilometr. Strach zmizel. Nebyl již na něj prostor. Dostavil se jen pocit svalové únavy, v hlavě alarmoval bzučák, že psychika též mele z posledního. Tělo se začalo třást z podchlazení a z nebe začalo sněžit. Zpropadená skála je za námi a cesta k vrcholu je otevřená. V této chvíli nastoupil Matěj, který se s přesnou rutinou pustil do dalších už dvou ledových délek. Na konci té druhé našel svahovou trhlinu, kterou jsem měl vyhlédnutou již od nástupu. Myslel jsem si, že by tam mohlo být místo pro bivak. Také že jo, v sedmdesátistupňovém svahu další polibek od tohoto světa. Stavíme stan, vaříme vodu pro naše ztuhlé a sušené vnitřnosti. Leháme na kutě, které proti předchozímu večeru se zdá býti i s nebesy.

 

 

Po bivaku v horní části
Po bivaku v horní části, foto: Archiv Máry Holečka

 

Den pátý
Dnes na vršek pro třešeň i šlehajdu. Lehko se řekne, hůře udělá. Naše prsty na nohou při každém zakopnutí do nesmlouvavě zmrzlé hmoty, připomínající modré sklo, posílají obžalobu nervovému systému,"auuu… bolí to"! Též ruce dostávají do dlaní křeče z tisíce ran cepínem. Ramena již necítím a popruhy od batohu jsou zařízlé v podpaží až hamba. Od opuštění bivaku utekly necelé dvě hodiny a závěrečných výškových sto čtyřicet metrů je za námi. Není kam stoupat dál. Žádný potlesk, či ovace. Naše tváře vytlačují úsměvy, které spíš odrážejí radost, že už nemusíme udělat ani krok výš. Vzájemně se obejmeme, poplácáme po zádech. Rychle vyndáváme foťáky, kamery. Cvak…, záznam na filmový pás a je u konce celý ceremoniál oslav. Cítím uvolnění, ale den zdaleka nekončí. Ještě jeden poslední pohled na špičatý svět kolem. Hledím na tu strnulou zamrzlou krásu a snažím se ho opět nesmazatelně vepsat do paměti. Nikdy však obraz dlouho nevydrží, než začne blednout, až se zcela vytratí. Jediné, co zůstává uvězněné v barevných vzpomínkách je strádání, dřina i parťák, se kterým jste martyrium podstoupil.

 

Vrchol
Vrchol, foto: Archiv Máry Holečka

 

Pohled klouže na nejbližší horské giganty. Barunce, které je propojené hřebenem přímo na dosah a z druhé strany Chamlang. Najednou cítím silný impuls, které zcela pohltilo vědomí a nezadržitelná vlna se dere ven. Jsi nostalgický, starý blbec. Přitom si utírám slzy, které se mi tlačí do očí. Jistě povedlo se ti vylézt před lety na jeden i druhý kopec parádní prvovýstup a támhle ještě Kyashar. Dál k východu Talung a přes dalších pár údolí Kyazo Ri. Seber se a nebul, jelikož na pitvání vzpomínek není vhodný čas. Nehledě, že nejvíc co mě si dojalo je vědomí, že můj vlak se již blíží do cílové zastávky, kde v nejbližších letech bude z koleje odstaven. Tak jo díky Himálaji,…poslední bůůů a mazej do řiťě.

 

Vrchol
Vrchol, foto: Archiv Máry Holečka

 

Sestup po hřebenu, který připomínal ostrý hřbet lochnesky si vzal za své Matěj. Byl jsem tomu rád, jelikož vidíte před sebou ve sněhu stopy, které hlásí „prošel tady člověk a jde to“. Takový placebo efekt, či spojení s životem. Je úplně jedno, že jsme s Matějem společně navázaní na lano v rozestupu dvaceti metrů. Pohybujeme se ve společném rytmu, kdy vzájemné jištění necháváme v rukou všemohoucího. Na obě strany kilometrový padák a každý krok znamená zaseknutí cepínů i kopnutí maček. Jeno i druhé bylo pouhou hrou na jistotu. Ruce i nohy pokaždé trochu popojely, než našly stabilitu v sypkém sněhu. Hodiny ubíhaly a dno údolí se jen neochotně přibližovalo. Těsně před setměním se zbavujeme sněhového příkrovu. Naše nohy připomínající hadrovou panenku, nemotorně našlapují v kamenném moři. Každou chvílí se při došlapu uvolní hromada šutrů, která s rachotem proskotačí někam do přicházející tmy.

 

Sestup
Sestup, foto: Archiv Máry Holečka

 

Příběh Sura Peaku končí. Před jedenáctou v noci, docházíme do „teehouse“ Seto Pokhari. Taková kamenná ohrada s celtou místo střechy, kde na nás čekají nosiči a náš kamarád Pavel. Pro naše zmučená těla hotový výkřik a centrum civilizace.
Když to shrnu, tak výstup, který jsme nazvali „Simply Beautiful“, byl krystalický alpinizmus. Nádherná nedotčená stěna. Žádný rozmazlený Base Camp a poskakující obsluha kolem. Jen pár jídel do foroty při čekání, než vyrazíme na zteč. Jeden útočný stan, batoh s lezeckým cajkem, lano jako pupeční šňůra, náš plán a odhodlání. Nic zbytečného. Pak nastala bitva o každý krok v SZ stěně až k vrcholu a úprk dolů zpět do života. To je konec.

Poslední slova budou patřit Matějovi, kterému děkuji. Taktéž poděkování tomu, či těm na námi v éteru, kteří drželi ochranou ruku. No a Vám i partnerům dík za podporu a přízeň.

Maara

 

Posekáno
Posekáno, foto: Archiv Máry Holečka

 

 

Ledový práh
Ledový práh, foto: Archiv Máry Holečka

 

 

Ohníček
Ohníček, foto: Archiv Máry Holečka

 

 

Telák
Telák, foto: Archiv Máry Holečka

 

 

Toto Simply Beautiful
Toto Simply Beautiful, foto: Archiv Máry Holečka

 






[Akt. bodový průměr: 4,50 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

| Autor: Marek Holeček | Vydáno dne 06. 06. 2023 | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Marek Holeček

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
První Slovenka na Everestu bez kyslíku (21.05.2024)
Muču Kiš (Muchu Chhish) - 7 453 m.n.m. opět nedobyta (22.07.2023)
Expedice Broad Peak: dva na vrcholu (21.07.2023)
Sura Peak: Prostě krásná (24.05.2023)
Chumbu - jak to bylo (18.12.2022)
Chumbu Czech expedition: The last flight of the Falcon (01.11.2022)
Expedice Masherbrum: nevylezeno (15.08.2022)
Expedice Masherbrum (31.07.2022)
Grohová na Rocky Summit, Mandulová v sedle (28.07.2022)
Prvovýstupy na Masherbrum, Chumbu nebo Hungči (13.07.2022)
Denali: Slovak direct volně (04.06.2022)
Vyjádření ČHS k pojistné události - záchranné akci na Rakaposhi (17.09.2021)
Muchu Chhish 2021 - zpátky v BC (26.07.2021)
Nebeská past (16.06.2021)
Nebeská past - topo (09.06.2021)
Mára Holeček expedice Baruntse: Zdařilý prvovýstup (01.06.2021)
Prvovýstup na nepálskou šetitisícovku (30.04.2021)
K2: Místo druhé zimy tři nezvěstní (08.02.2021)
Boj o K2 úpěšný, Nepálci udělali první zimu (28.01.2021)
Expedice Muchu Chhish 2020: Konec pokusu (07.09.2020)
Expedice Bhagirathi 2019 (07.10.2019)
Vrchol K2: Kolouchová uspěla (23.07.2019)
UFOline (05.06.2019)
Mára s Háčkem na Chamlangu: Vylezeno! (22.05.2019)
Tomáš Petreček o aklimatizaci (09.08.2018)
Zlatý cepín pro Holečka a Háka (02.08.2018)
Expedice Nanga Parbat: 6 Čechů na vrcholu (20.07.2018)
Prvovýstup na Kyazo Ri (01.06.2018)
Expedice Satopanth splnila hlavní úkol (30.05.2018)
Expedice na Nanga Parbat (24.05.2018)
Záchranka na Nanga Parbatu (28.01.2018)
První Čech na Minya Konka (07.10.2017)
Pytel na Kyazo-Ri (01.06.2017)
Mára a Smolo píšou z Kyazo-Ri (30.05.2017)
Expedice WAOOO!...2017 (27.05.2017)
Gasherbrum I od Ondry Manduly (20.12.2016)
Slabý ten, kdo ve víře pochybuje… (20.09.2016)
Čtvrtý pokus o Gasherbrum: sčítání ztrát (29.08.2016)
Byl Pavel Trčala na Everestu? (09.06.2016)
Nagga Parbat zdolán v zimě (26.02.2016)
Dvanáct dní o vše! (06.09.2015)
Wild Challenge - zápisník expedice (16.07.2015)
Na Gasherbrum I potřetí (28.06.2015)
Pavel Bém alpsky na Manasu (10.05.2015)
Maipo a Aconcagua (10.03.2015)
Manaslu 2014 (23.10.2014)
Nepálská ženská expedice na K2 (31.07.2014)
Radek Jaroš na vrcholu K2 (27.07.2014)
Uher a Novotný na vrcholu (25.07.2014)
Expedice na Broad Peak v basecampu (10.07.2014)
Povede na Everest ferrata? (17.03.2014)
Everest bude levnější (20.02.2014)
Expedice Baruntse (7162 m) Machold a Vaněk nezvěstní (14.02.2014)
Honza Říha: Aconcagua traverzem Polského ledovce (23.12.2013)
Prvovýstup na Pig Pherago Shar 6719 m (02.12.2013)
Francouzská expedice na Gaurishankar (7134m) (15.11.2013)
Graziani a Benoist: Jižní stěna Annapúrny (04.11.2013)
Kopce v Indii za polovic (09.10.2013)
Double G pro Petrečka a Novotného (09.08.2013)
Rekordní vrtulníková záchranka na Everestu (20.06.2013)
Expedice Never Stop Exploring - Talung 2013 (06.06.2013)
Talung (31.05.2013)
Siegrist na Makalu III (17.05.2013)
Stefan Siegrist na Makalu II (06.05.2013)
Stefan Siegrist na Makalu (27.04.2013)
Nové cesty v Pákistánu (21.11.2012)
Nanga Parbat 2012 (23.09.2012)
Peter Hámor a Pavel Bém na K2 (04.08.2012)
Everest Eco Expedition jaro 2012 (09.07.2012)
Expedice 2012 „Wild Choice Comeback“ (24.06.2012)
Annapúrna 2012: třináctá osmitisícovka Radka Jaroše (13.06.2012)
Radek Jaroš zdolal Annapúrnu (07.05.2012)
Úspěch polské expedice a drama na Gasherbrumu I. (16.03.2012)
Interview s Alláhem (14.12.2011)
Ueli Steck a Mount Everest (12.06.2011)
Radek Jaroš sólo na Lhoce (01.04.2011)
První zimní osmitisícovka v Karákoramu a Pákistánu (07.02.2011)



Komentář ze dne: 08.06.2023 10:33:26     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Lukas B. (@)
Titulek: s tím odstavováním z koleje jdi do háje
vždyť jsi ještě mlíčňák se skořápkou u pudele (já to můžu říkat, jsem o málo měsíců starší).
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
HI shop
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci