Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
redakce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najdete nás na Facebooku


Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies



Život to je Adršpach


Ta pravá pískařina

Adršpach. Kdo by ho neznal. V nepřehledných roklích tu stojí po kupě skoro 2000 věží. Některé snadno dosažitelné, jiné jen pro několik vyvolených. Pěkné a dobře zajištěné cesty nižší obtížnosti tu jsou, ale při náhodné procházce skalním městem na ně pravděpodobně nenarazíte. Převažuje zde lezení ve spárách, komínech a rajbasech, četné jsou přepady a stavění, těch je tu jak nikde jinde. Jištění cest je odvážné; když je to lehké, kruh chybí, když to těžkne a jde založit smyčka, tak opět není kruh a když ani smyčka založit nejde, tak ani tam občas kruh není. Morál je zapotřebí.


Co se déle neleze, to zezelená. Co se leze, ale není na otevřeném prostoru, také zezelená. Ádr je jedno velké bludiště, labyrint roklí a údolíček; stává se, že si cestu nevylezete, protože ji nenajdete. A když už najdete, tak je buď zelená nebo je klasifikace o nějaký ten stupínek podhodnocená, takže si stejně nezalezete. Anebo je to spára, která vám zrovna nejde, popřípadě je v cestě uvedeno vydatné stavění, takže pokud nejste ve skupině 5-10 lidí, tak se přes ten osmimetrový hlaďas zkrátka nedostanete.

 

Ádr - Rychta

Ádr
 
Říká se, že 90% lidí, co přijedou do Ádru, leze zhruba 30 stále stejných cest, o kterých je známo, že jsou dobře zajištěné, pěkné a uvedená obtížnost sedí. Zbývajících 10% vezme průvodce, vybere si cestu, najde ji a leze. Anebo ještě lépe: spatří cestu na věž, v průvodci si ověří autora a obtížnost a leze. Ve vší skromnosti mohu napsat, že patřím do té druhé skupiny. Lezení je pak dobrodružnější, zážitky hlubší a pivo lahodnější.
Na následujících řádcích nepopisuji nejobtížnější výstupy, či největší vraždy, které jsem prostoupil, ani nejhezčí či nejodvážnější směry vedoucí na vrchol. Přesto mají všechny čtyři cesty jednoho společného jmenovatele.
 
Günter – Letmá známost, IV, Zdeněk Zilvar, P. Mocek, 16.5.1998 (Adršpach – oblast město)
Z mezivěží spárou u východního rohu na vrchol.
Ten den jsme hned za Štěpánskou korunou odbočili z turistické cesty a stoupali strání. V plánu byla jedna ze dvou VIIa spár od Herberta Richtera na Borovicovou věž. Nic jiného na ní nevede. Ovšem jedna byla šeredně zelená, druhá navíc brutálně slizká (otevřená širočina) a obě shodně bez kruhu. Od Jonyho jsem věděl, že takto ideální podmínky pro tuto věž již několik let nebyly, dlouhá perioda sucha nahrávala úspěšnosti výstupu, když ne letos, tak kdy jindy, tak jsem do té schůdnější spáry alespoň nahnal kamaráda Aleše z Příhraz a zatímco on vyhrabával z hlíny hnízda pro spásné smyčky a plel jak o život, já vyrazil o kus dále do kopce najít nějaké poklidné místo pro ranní toaletu. Tak poklidné, aby nebylo slyšet jeho hlasité nadávání.
 
Borovicová věž – převislá cesta. Podobně jako Cerro Torre nepustí nahoru každého. Borovicová věž – převislá cesta. Mechová balada. Borovicová věž – Koutová spára. Cesta z kategorie Pěkného-lezení-mám-po-krk-tak-co-se-neprotáhnout-nějakým-slizem?
 
To už se blížíme k našemu Günterovi, ovšem před ním si ještě odskočíme na Trubadůrka, což je věžička o tvaru štíhlého prstu, na kterou jsem náhodou narazil. Trubadůrek má z údolí dobrých 20 metrů a jediná cesta Nic to nebylo by svým názvem zlákala snad každého. Na pohled pěkné VIIa bude jistě vhodné na rozlez. Takže z náhorní strany 4 metry podél spáry ke kruhu, nohy mám sice kousek nad zemí, ale dobírám devadesátikilového ostravaka Mária, bo nasleduje pořadne stavěni. Mário je zanedlouho natažený jako struna, oběma dlaněmi drží vysoko nad hlavou mou levou nohu, na které stojím, třetí jistí ze země, v kruhu pouze karabina, aby tlama nebyla velká. Chyty jsou oblé a zavlhlé, 2 kroky na tření do oblé římsy, 4 metry nad kruhem přibývá vlhkosti i adrenalinu, skála navíc do zelena, jistící kámoška má 50kg, nebylo by těžké pošimrat nohama podlahu. No je třeba uvažovat pozitivně, dopadiště měkké, tu a tam větev, hlavně klid, zhluboka se nadechnout, kamarádsky poplácat oblou hranu, 3 metry na tření a jsem nahoře. Nic to nebylo?
 
Štíhlá lákavá věžička Trubadůrek a vlevo Günter Nic to nebylo – správný VIIa nátěr, parádní zavlhlé obliny
 
A hurá na Güntera. Cesta Letmá známost ve mě zdaleka nezanechá tak intenzivní zážitek, jako dosažení Trubadůrka. Zatímco z něj ostatní ještě slaňují, já jdu bosky obhlédnout nástup. Nejprve 8 metrů zeleným špinavým koutem (chroští, kořeny, drny) do mezivěží, pak traverz 2 metry doprava ke spárce (to se již leze po skále), jí asi 6 metrů a jsem nahoře; beztak by tam nešlo nic založit. Sokolík vedle spáry jsem radši nebral, asi tu nebude navždy. Chvíli se kochám výhledy a už jsou parťáci u nástupu, hážou mi lano, abych je mohl dobírat a abychom měli jak slanit. Kámoška spáry nerada, bere to za sokolíka, křup, štěstí, že je navázaná, já říkal, že tu nebude navždy. Řádný zápis do vrcholové knížky, listujeme, listujeme, máme Hore zdar! a navíc vůbec první opakování této cesty. Paráda.
 
 
Velryba – Doplněk, VIIa, Hasso Gantze a Michael Schindler a Manfred Kühn 9.7.1984 (Adršpach – oblast město)
Na náhorní straně mezi pilíři a Prezidentovým poradcem komínem ke kruhu. Vpravo rozporem k 1.K cesty Verneovka a jí (stěnou doprava ke 2.K, stavěním ze sedačky a spárou na předvrchol, stěnou) na vrchol.
Věž Velryba stojí ve svahu kousek pod Radnicí a Starostovou nedaleko hlavního turistického okruhu a nepatří mezi lehce přístupně věže. Vedou na ní 4 cesty – Stará cesta od Herberta Richtera, což je VIIc s dvěma stavěními, bez nich za VIIIa,Verneovka – VIIb, vykřičník má za velmi široký nezajistitelný komín tvořený Velrybou a Prezidentovým poradcem, který se asi 15 metrů nad zemí ještě rozšíří, takže si tam nebohý prvolezec chtě-nechtě musí lehnou „ruce-nohy“ a skousnout ty 3 metry k prvnímu cinkátku, v opačném případě hrozí propadnutí a placák z 15 metrů do kyprého písku. Třetí cesta jeProroctví Svatého Eliáše za VIIc, reálně o 1-2 stupínky těžší, nastupuje se luxusním rajbasem, který ovšem začíná až 4-5 metrů nad zemí, takže je potřeba ze země vydatně postavit (vydatně znamená, že se ve více lidech vytvoří živá pyramida, demokraticky zvolený prvolezec stojí nahoře). Poslední cesta je Doplněk, autory jsou Hasso Gantze plus jeho dva kumpáni. Hasso Gantze je Sasík, který se svými 202cm zanechal nejen v Ádru spoustu širokých bezedných komínů, vydatných stavění a dechberoucích přepadů. Pokud je jedním z autorů Hasso Ganze, je jistá míra dobrodružství zaručena.
 
Příjemným ven se otevírajícím komínem (záda-nohy) plynule stoupám asi 16m ke kruhu. Od něj v rozporu traverz k ústí komína, dlouhý nátah do velmi osolených zaoblených chytů, v tu samou chvíli mi vyvlajou nohy a z toho mám prý přepadnout do stěny Velryby. Che. Ať se snažím jak se snažím, pár centimetrů stále zbývá, přeci jen Hasso měl 202, kdežto Alešák pouze 177cm... Pendl zpět do komína dopadl dobře, tak nevidím důvod, proč to nezkusit znovu. Napodruhé jsem natažený jak nudle, špičkou nohy se dotknu Velryby, pohodlně se rozepřu do komína a cvakám 2.K (1.K cestyVerneovka), který ve mně upřímně moc důvěry nebudí. Stařičký tenoučký prstýnek je úplně přirezlý (trčí od skály, nedá se s ním ani pohnout), ale pořád je na tom lépe než dřík, kolem kterého pro jistotu vážu plochou smyčku poté, co z něj uloupnu několik rezavých špon. Krásné muzejní exponáty.
Odtud prý stěnou doprava k dalšímu kroužku. To asi bude stěnou přímo tamhle na ten balkónek a pak traverz doprava. Balkónek je hůře dostupný, než se zdálo, ksakru ty ztvrdlé mechy se pěkně drolí pod nohama, asi jsem nemusel hned dělat ten beznávratový krok. Bezradně po skále rozmazávám zelenou kaši, ale velká tlama by to nebyla, kroužek mám metr pod nohama, pokud se ovšem neurve dřík. Nebyla. Neurval se.
 
Traverz od 1.K k ústí  komína Honza drží klíčový chyt a nesmí pustit

Rozpor k 1.K Verneovky

Špinavým rajbasem ke spáře
Nu tedy dobře, stěnou doprava asi opravdu znamená doprava cca VII béčkovým dost špinavým rajbasem. Nechme promluvit rejžák, na jistícího Honzu během dalších 20 minut posílám odhadem půl kolečka hlíny a mechů. Pár kroků na tření, 3.K. Od něj stavět netřeba, stačí se chytnout a šáhnout doprava do rozšiřující se spáry, tu a tam vegetace. Ze spáry se nedá vypadnout a tak tradá na vrchol. Původní vrcholová knížka z roku 1962 a my máme 1. opakování 25 let staré cesty.
 
Protopapatakis – Hansova cesta, VIIb, Hasso Gantze, M. Kühn, H. Güldner, M. Mortensen, H. Müller, P. Jakob, 29.05.1981 (Adršpach - oblast Jezerka)
V pravé části SZ stěny Raka spárou na pilíř k 1.K. Z přepadu stavěním a stěnou (2.K) n.v.
Na dnešek jsem měl domluvené lezení s Tatušem, který také tráví zhruba 3 týdny svého života v Ádru. Tatuš je asi jediný pískař, který nosí otrhanější hadry než já. A taky se vydrží nemýt klidně i 5 dní, prasátko. O den více jak já. Dvojka k pohledání. Ale pojďme raději lézt. Zatímco se někteří žíznivci z hospody U Tošováka chystali jít spát a všichni ostatní měli půlnoc, my se sešli v 7:30 u Ozvěny a v ranním tichu vstoupili do liduprázdných skal.
Cíl je stanoven takto: na rozlez Stará cesta na Skříň, impozantní spára za VIIIa od Herberta Richtera. Druhá cesta je o rokli vedle, Past na myši na Ještěrku. Typická VIIc spára od Cikána (Stanislav Lukavský), několik metrů nad zemí se zužuje a je dost těžká. Přímo nelehká. 2 hodnotné výstupy v kapse, tak co nezkusit něco dobrodružného? Hledáme v průvodci, a hele, VIIb od Hasso Gantze, píšou …stavění z přepadu… a je to hned kousek odsud. To bude teda něco. Volba je jasná.
 

 

Skřín, Stará cesta Ještěrka, Past na myši

 

 

Hansova cesta je jedna možnost, jak stanout na vrcholu těžko vyslovitelné věže Protopapatakis. A tou druhou je cestaPopocatepetl; IXa od Mádleho, Cikána, Špeka a Prcase (Mádle, Lukavský, Slanina, Slavík), sestava hovoří sama za sebe. Věříme, že vylézt slizké mokré zelené VIIb by mohlo být snadnější, než slizké mokré zelené IXa. Stojíme pod nástupem. Prý spárou na pilíř k 1. kruhu … ale jo, při troše fantazie si lze pod tím zeleným záhonem spáru domyslet. Říkám, že když to Tatuš dá k 1.K, já to dolezu na vrchol, přepady a rozpory mám docela rád a zdá se, že Tatušovi není cizí soukání se hlínou a zeleninou, protože k rozhodnutí mu stačí asi 3 sekundy. Je jednoznačné, že se sešli 2 echt fajnšmekři. Zatímco Tatuš prostupuje tou nejzelenější věcí, co jsem v životě viděl a po kalhotách se mu rozmazává zelený kekel, já střídavě fotím a potlačuji výbuchy smíchu. On se smát moc nemůže, aby nevyjel z toho slizu.
 
Záhon vedoucí na pilíř k 1.K Ze špičatého pilíře (uprostřed fotky) se přepadává do stěny vlevo
 
Na pilíři mne dobírá a následuje opravdu velmi dlouhý přepad. Fenomén Hasso Ganze netřeba více rozebírat. Prvovýstupců bylo 6, tak asi na vrcholu pilíře drželi toho, co přepadával a pomalu ho spouštěli jako padací most přes komín. My jsme ve dvou, tak mne Tatuš spouští po laně do ležáku (šířku komína odhaduji na 200cm, jsem natažený jako struna) a povoluje. O pilíř jsem opřen oběma nohama a do stěny Protopapatakise tlačím jednou rukou, zatímco druhou cvakám 2.K. Klasika – model 1980, prorezlý jak sviňa, plochá smyce kolem dříku a leze se dál. Mám-li být přesný, tak neleze, protože pořád ležím v komíně asi 20m nad zemí. Nad kruhem nacházím železité kyzy na stisk, pořádně zafixovat ruce, Tatuši pozor, kdybych něco urval, raz, dva, tři, teď – a už jsem přepadlý ve stěně i nohama. Následuje velmi pěkné stěnové lezení po železitých chytech a jsou ho dobré 3 metry, pak méně atraktivní zahumusený rajbas, pod hlínou a mechem nacházím slušnou dvouprstovou dírku, nohy na tření, zlehka se přidržet vřesu, poslední metry rajbasem v mechu a jsem nahoře. Tatušovi se do přepadu nechce, ale vrchol za to stojí. Ve vrcholovce je popsáno jen několik málo stran, máme Hore zdar! po několika letech a jak jinak – 1. opakování 28 let staré cesty. Sláva! Kdo nelezl, jako by nežil.
Jedna perlička na konec. V roce 1983 vyšly dodatky k průvodci Adršpachem. V těchto dodatcích byla použita uzavřená písovcová klasifikace, která končila stupněm VIIc, i ty největší pecky, co jsou dnes za IX s písmenem, byly VIIc, kolikrát také za VIIb. No a v těchto Dodatcích je Hansova cesta oklasifikována stupněm VIIa. V dnešním průvodci je za VIIb. Nabízí se otázka, odkud čerpal autor nového průvodce (Cikán), když cesta neměla přelez?
 
Radní posel, E55, VIIc, P. Mocek a S. Lukavský a P. Slanina, 19.8.1995 (Adršpach – oblast Město)
Z turistické cesty levou částí JZ stěny doleva k 1. a 2.K. Stavěním a sokolíkem vpravo na pilíř ke 3.K. Vpravo spárou ke 4.K. Stěnou zprava, výše vlevo na vrchol.
Jony je z Police nad Metují a má to do Ádru asi 10km. Jony v rámci civilní služby přejišťoval věže v Ádru a vylezl kde co; cesty lehké, těžké, pohodové, hezké i ošklivé, nezajištěné vykřičníkové vraždy, spáry, rajbasy, komíny, stavění, no nebojí se ničeho. Vlastně neznám nikoho s takovým výčtem vylezených cest, jako má právě on. Pokud Jony něco nelezl, tak už na tom asi něco bude. A Jony E55 ještě nelezl.
Cesty od Mocana s Cikánem mohou být pěkné a lezitelné nebo naopak pořádné pecky. Kdežto cesty od Špeka jsou zpravidla vypečené špeky, skvosty, na které se jen tak nezapomíná. E55 je dítě třech otců, hluboký zážitek lze předpokládat. Něco mi říká, že o dobrodružství nouze nebude.
Dějství první. Jony v akci, Hans jistí, ostatní povzbuzují a fotí. Cesta začíná přímo z turistické cesty poblíž Myší díry, jisté míře adorace z řad turistů se nevyhneme. K 1.K docela příjemné rajbasové lezení. To, co následuje ke kruhu druhému je stále rajbasové, ovšem již celkem nepříjemné lezení typu „čím výš, tím hůř.“ Na stání jen usolující vlnky, každý krok zřejmě beznávratový, navíc se tam snoubí vřes s mechem. Zrovna když Jony dolézá na špinavý balkónek, je to nejhorší; všechny dva chyty jsou plné sajrajtu a tlama by byla kousek nad zem. Nechtěl bych být v jeho kůži, ale Jony chladnokrevně dolézá k druhému cinkátku a za chvíli už dobírá Hanse k sobě.
Dějství druhé - stavění. Jony a Hans v akci, jejich drahé polovičky fotí, já jistím. Díky tomu, že se Hans nebojí jídla, je to kus chlapa a stavění se stává čirou radostí. Alespoň tak to vypadá odspodu. Dělá si z lana 2 oka, (která cvakne do kruhu) do kterých se opře nohama a Jony si mu postupně stoupá na sedák, jedno rameno, druhé rameno, nakonec Hans zvedá paže a ve svých tlapách vysoko nad hlavou drží Jonyho nohy. Ten se natáhne do sokolíku a navalí se do zahumuseného žlábku a jím na balkónek ke 3.K, kde nás oba dobere.
 
Jony ve špinavém rajbasu k 1.K Ještě špinavější rajbas nad 1.K 

Čím výše, tím hůře. Dolez na balkónek. 

Stavění od 2. K
 
Dějství třetí. Alešák v akci, Jony jistí, Hans dobírá zúčastněné ženy. Cesta pokračuje skoro 10m dlouhou zprvu mokrou ruční spárou do takové mělké jeskyňky, nad kterou je dost vyštípaný 4. kruh. Z konce spáry následuje nelehký velmi technický přelez oblého břicha do rajbasu (napoprvé vypadávám), který se nakolmuje do hodně lámavé stěnky. Celé to usoluje pod nohama i rukama, jsem pár metrů nad posledním kroužkem, na vrchol zbývá asi 8 metrů. Lezu výše, občas utrousím nedůvěryhodnou vytrhnisimě smyčku a tuším, že jestli něco urvu, půjdu možná až do kruhu. Přes tyto smíšené subjektivní pocity se mi daří zdárně dolézt na vrchol, aniž bych něco olomil či si obtěžkal kalhoty. Uff. Dobírám všechny ke slaňáku a máme velkou radost z 1. opakování cesty.
 

 

Přelez břicha nad 4.K

Přelez břicha nad 4.K

 

 

Jony ještě není dobrodružstvím dostatečně nasycen a tak se, sotva slaníme, hrne do další nádhery. Mordování na Radnici - už podle názvu pouze pro fajnšmekry. První opakování cesty mu za tu trochu dřiny v zelenině určitě stojí.
Zhruba za měsíc jsem v Ádru znovu, tentokrát s parťákem Honzou, který si dopředu vypisuje z průvodce ty cesty, které ho zaujmou a které by třeba chtěl lézt. Jaké překvapení, když mi říká: „Kousek od Myší díry vede nějaké VIIc s čtyřmi kruhy, jmenuje se to E55, to by mohlo být pěkné, nechceš to zkusit?“
 
Nový sedák: 2000 Kč.
Nové lano: 5000 Kč.
Pěkná cesta: K nezaplacení.
 

 

CESTA:
            Ádr - Rychta
CESTA:
            Jony ve špinavém rajbasu k 1.K
CESTA:
            Ještě špinavější rajbas nad 1.K
CESTA:
            Čím výše, tím hůře.
CESTA:
            Dolez na balkónek.
CESTA:
            Stavění od 2. K
CESTA:
            Přelez břicha nad 4.K
CESTA:
            Přelez břicha nad 4.K
CESTA:
            Skřín, Stará cesta
CESTA:
            Ještěrka, Past na myši
CESTA:
            Záhon vedoucí na pilíř k 1.K
CESTA:
            Ze špičatého pilíře (uprostřed fotky) se přepadává do stěny vlevo
CESTA:
            Traverz od 1.K k ústí  komína
CESTA:
            Honza drží klíčový chyt a nesmí pustit
CESTA:
            Rozpor k 1.K Verneovky
CESTA:
            Špinavým rajbasem ke spáře
CESTA:
            Borovicová věž – převislá cesta. Mechová balada.
CESTA:
            Borovicová věž – převislá cesta. Podobně jako Cerro Torre nepustí nahoru každého.
CESTA:
            Borovicová věž – Koutová spára. Cesta z kategorie Pěkného-lezení-mám-po-krk-tak-co-se-neprotáhnout-n
CESTA:
            Štíhlá lákavá věžička Trubadůrek a vlevo Günter
CESTA:
            Nic to nebylo – správný VIIa nátěr, parádní zavlhlé obliny
CESTA:
            Ádr


























Převzato ze serveru piskari.cz






[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5

| Autor: Alešák Procházka | Vydáno dne 28. 05. 2010 | Počet komentářů: 5 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Alešák, převzato ze serveru www.piskari.cz

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
Magnus Midtbø a Johnny Dawes si vylezli Hranu Kalamárky s Igorem (28.08.2024)
Pepa Šindel dvakrát 9a (15.08.2024)
Vojtěch Trojan a Jáchym Cink vylezli 9a+ (12.08.2024)
A je to (30.08.2023)
Anton Schröter - Mistrem sportu za den. (28.07.2023)
Vojta Trojan: Action directe (02.05.2023)
Michal a Martin zvou na zmrzlinu (01.05.2023)
Adam Ondra v Británii (23.01.2023)
Jak se u nás lezlo vloni (11.01.2023)
Zvěřinec (Menagerie) 9b+ (20.11.2022)
Lucka Hrozová a Bětka Vlčková posílají jedenáctky. (30.10.2022)
Adam Ondra dal 4x8b+ OS za den (22.06.2022)
Bude DNA - druhým 9c? (05.05.2022)
Prospettiva Nevski na OS (10.03.2022)
Adam Ondra: Bomba 9b v Arcu (02.03.2022)
Nejtěžší české prvovýstupy v roce 2021 (06.01.2022)
Adam se Špekem v Betlémkách (16.08.2021)
Malá poznámka k Pravidlům (06.04.2021)
9a pro Štěpána Volfa (07.01.2021)
8c+ pro Šimona Potůčka a Jana Vopata (03.01.2021)
8c+ pro Elišku Adamovskou (29.12.2020)
Matěj Svojtka: Al Capone (11.06.2020)
Klondike Cat 11- pro Lucku Hrozovou (02.12.2019)
Vojtěch Trojan - první 9a (09.01.2019)
Španělský průvan Kuby Konečného (06.01.2019)
Břečťanová jehla (21.11.2018)
Adam Ondra v království spár (18.11.2018)
Gutovka opět v provozu (13.08.2018)
Horolezecké legendy v Arcu - kompletní nominace (05.07.2018)
Jakub Konečný: Proces a Procesor (25.06.2018)
Nový speed record na El Capu: Nos pod 2 hodiny (07.06.2018)
Adam Ondra: první přelezy nejtěžších cest Rumunska, 9a a 9a+ (16.05.2018)
Nejvyšší umělá stěna v Praze (21.02.2018)
Mind Control pro Elišku Adamovskou (04.01.2018)
Co a jak moc lezeme? (27.10.2017)
Podzimní Briançon, nový průvodce (11.11.2016)
Adam Ondra v DVTV (12.10.2016)
Na Heringstein!!! (13.09.2016)
Fotoblog druholezce (30.08.2016)
Plotna u Malešova (26.06.2016)
Nová cesta na Starostovou (23.06.2016)
Adam Ondra: Nejtěžší cesta v Čechách (19.11.2015)
Sportovní lezení přece jen na olympiádu? (30.06.2015)
Adam Ondra: Stovka 9a a víc (06.12.2014)
Urlkopf, Loferer Alm (05.11.2014)
Helmutant (15.05.2014)
S Tommym v Labáku (14.04.2014)
Adam Ondra zopakoval First Round, First minute 9b (04.02.2014)
Adam Ondra: 9a třikrát denně (29.10.2013)
Bojíte se s dětmi na skály? Nebojte se! (10.09.2013)
Sanetsch (14.08.2013)
Nominace Arco Rock Legends 2014 (10.08.2013)
Via Rita sólo za hodinu i se sestupem (03.06.2013)
Alex Honnold v Labáku (19.04.2013)
Nové 9b Chrise Sharmy (07.02.2013)
Pátrání: Kdo to je? A jak to sedí? (13.11.2012)
Adam Ondra: Change 9b+ (29.10.2012)
Tradiční lezecké setkání v Ádru (12.10.2012)
Sportovní cesty v Dolomitech (12.09.2012)
Adam Ondra ve Skandinávii (16.07.2012)
Jmenovec (06.07.2012)
Prvovýstup XIb AF, Circus Maximus (03.07.2012)
Prvovýstup 9a+ Adama Ondry (08.06.2012)
Tradiční prvovýstup ve Frankenjuře (26.11.2011)
Polínko (07.10.2011)
Adam Ondra jede na skalách (06.08.2011)
Lezení na olympiádě? Jedna ku osmi (07.07.2011)
Co je novýho? Ále.... (26.04.2011)
Prvovýstup: Chris Sharma dokončil FRFM (21.04.2011)
Chilam Balam pro Adama Ondru (19.04.2011)
Pískomilná sezóna 2010 (03.04.2011)
Za podzimním sluncem (15.11.2010)
Sluneční plotny (30.10.2010)
Staříci na Korsice (30.07.2009)
Velikonoční Finale Ligure (05.06.2009)
Pískomilná sezóna (12.12.2008)
Český pískomil (20.03.2008)
Pohodička na Srbsku (09.03.2008)
Na cestě (11.10.2007)
Od jezera k jezeru (20.04.2007)
Lanzarote (24.02.2007)
Španělské prázdniny Adama Ondry (20.02.2007)
James Pearson vylezl The Promise E10 7a (22.01.2007)
Dvě nové desítky Adama Ondry (27.11.2006)
První 9a Adama Ondry (20.11.2006)
Sali Vaza (06.11.2006)
Pohoda na Suškách (06.04.2006)



Komentář ze dne: 28.05.2010 22:10:46     Reagovat
Autor: neregistrovaný - nepiskař (mám)
Titulek:
noa co?
písek není pupkem světa
0 0

Komentář ze dne: 29.05.2010 00:29:29     Reagovat
Autor: [pjandik] - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re:
To sice není, ale je to pro mnoho lezců srdeční záležitost. V Čechách tuším podle nějakého výzkumu leze na písku většina lezců. A pro zajímavost, co je pupkem světa podle tebe?
0 0

Komentář ze dne: 31.05.2010 14:12:36     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Lenka K. (@)
Titulek: Pekne
Moc hezke povidani, pekne to vystihuje ono uslovi o zazitku, u nejz neni dulezita jeho kvalita, nybr sila :).

Hore zdar,

Lenka K.
0 0

Komentář ze dne: 26.07.2012 08:04:28     Reagovat
Autor: neregistrovaný - GVKB (koubavit@gmail.com)
Titulek: Život to je živá energie
Jaký je pastýř takové je i jeho stádo, v současnosti zde nejsou pastýři, co se správně starají o svoje stádo a tak se lidem na světě zle vede. Problém je že jsme slabí díky mnoha rozdílům a tak nemůžeme spolupracovat. Máme rozdílné; jazyky, zákony, náboženství, ideologie, normy, peníze, návyky, výchovu, školství, atd. Buňky v těle spolupracují díky tomu, že mezi nimi nejsou rozdíly, problém je zde pokud se do těla dostane cizí buňka a ona jako virus škodí tělu. Ano to co je cizí je jakýsi virus, co se snažíme zlikvidovat a vlastní chráníme, takto se v nekonečném boji vysilujeme a v bídě a špíně existujeme. Dříve zde tento problém nebyl, protože jsme se pohybovali pomalu a tak jsme se nesetkávali s cizími lidmi, dneska zde je technika a můžeme se rychle pohybovat dokonce rychleji než zvuk. Nejspíše jste si všimli snah o globalizaci světa a zatím z toho máme strach, ano sjednocení nám mnohé přinese i mnohé odnese, nová doba nebude lepší ani horší, bude prostě jiná. Nejprve by se na světě měli sjednotit peníze, protože toto sjednocení není tak složité, nepůjde ale již o klasické papírové peníze ale o elektronické peníze, kdy každý člověk dostane pod kůži jedinečný čip a pokud on ruku přiloží ke snímači, zaplatí tím službu nebo zboží, u velikých plateb se to nejspíše skombinuje i se sejmutím očního pozadí. Po sjednocení peněz přijde nejspíše na řadu sjednocení jazyka a nejspíše půjde o angličtinu, protože počítače jsou postavené hlavně na tomto jazyku. Dále bude nutné sjednotit naše myšlení díky jednotnému školství, ve kterém bude i jedna víra, zde bude dost problém najít víru, jež bude nejlepší pro celý svět, logicky by to mohlo být Křesťanství, protože je na světě nejvíce rozšířené. Ovšem muselo by se zásadně transformovat, aby odpovídalo současné době a současný člověk byl ochotný a schopný jej přijmout, nejspíše se zde bude nová modlitba. Mnoho jsem se snažil ji pro vás sestavit a zde je ta nová modlitba. Díky bohu se smát lhářům mohu, tak to je že ten druhý lhář je. Nejspíše se vám to zdá krátké, v jednoduchosti je dokonalost a božskost. Dále je zde otázka zásadní myšlenky nové víry? Zásadní myšlenka je. Miluj blízké. Jsem stručný, pravda je stručná, lež nedokáže být stručná. Ke konci dojde ke sjednocení našeho vzhledu, prostě rozmnožovat se budou smět na celém světě jenom ti, co jsou dokonalí tělem i duchem, ostatní se budou sterilizovat. V poslední fázi se dají do mozků čipy a zavede se sjednocené myšlení, ten kdo nebude myslet tak jako ostatní dostane hned elektrický šok. Zázrak je tedy závislý na zdroji, mobil zázračně funguje, pokud má zdroj proudu a zdroj signálu, bez zdrojů je mobil jenom zmetek, jež je k ničemu. To samé platí i u člověka, pokud má člověk zdroje, může dělat zázraky a ostatní jej obdivují a milují, v dnešní době ale mnoho lidí nemá zdroje, jež potřebuje a tak je nikdo nemiluje a neobdivuje. Podívejme se na žárovku, čím silnější má zdroj, tím více může svítit a sloužit lidem, bez zdroje proudu je žárovka jenom zmetek. Soutěžíme a bojujeme všichni o zdroje, abychom mohli dělat zázraky, je zde nadbytek těch co nemají peníze a minimum těch co je mají. Je tedy třeba zlikvidovat jedince co nás okrádají o ekonomické zdroje, jde o ty co nic nedělají a mají se dobře oni parazitují na těch co pracují a zdroje vytvářejí. Čím to je, že s rozvojem společnosti dochází automaticky k tomu, že jsme si cizí a jenom peníze jsou nám blízké? Za vším je ideologie kdy materielní hodnoty znamenají více než citové hodnoty, vyměnili jsme lásku za peníze. Rádi si půjčujeme peníze od cizích lidí a neradi jim je vracíme, materialismus nás proměnil v kurvy, co jsou schopné
1 0

Komentář ze dne: 26.07.2012 11:34:43     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: Život to je živá energie
Tento komentář nemá co dělat s námětem článku. Prosím takovéto věci příště do diskusního fóra.

Díky
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

hledej
Horoškola
HI shop
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci