sestup do jižní stěny, začínající markantním komínem, 1. slanění.
po 2. a 3. slanění je trasa sestupu zřetelnější.
je dobré si sestup důkladně načíst z průvodce.
čas:
3 h
z Misuriny po placené silnici na Auronzo Hütte 2320m, zde parkujeme, dále pěšky po rovině na Lavaredo Hütte, případně dále přes sedlo na drei Zinnen Hütte pod severní stěnou
M+M. Coubal -
5. -.10 8.1989
cesta je shodná s "Alpskou růží", po stanoviště č. 13, zde se odděluje doleva a dále pokračuje samostatně v přímé linii až na okružní polici. Nad ní převislým komínem do lehčího terénu. Viz schema.
Obtíže i způsob zajištění je obdobné jako u "Alpské růže"
====================
Hlášení o výstupu podané Horolezeckému svazu z roku 1990:
GROSSE ZINNE
Nordwand
"Cesta na pamět Claudio Barbiera"
Klasifikace prvovýstupu: VIII. Většina lanových délek byla nejprve přelezena stylem AF a vyskobována.
Klasifikace následného přelezení: IX- . Dolní známé partie byly za průměrného počasí znovu lezeny stylem RP. Horní část jsme pro nestálé a později špatné počasí znovu přelezli stylem TP (asi překlep. mělo být PP - pozn. red.).
Vedení a charakteristika cesty: vedení cesty vyplývá z náčrtu a fotografie. Ve stěně nejsou výraznější útvary, pomocí nichž by bylo možné směr blíž. určit. Výstup vede mezi cestami Superdirettissima /Bittner - Jäger - Kauschke - Siegert 1961/ a Comici - Dimai - Dímai /1933/. Nad okružní policí vede výraz- ným komínem rovněž mezi těmito cestami.
Cesta na památku Claudio Barbiera je dokončením a napřímením loňského výstupu Alpenrose, při němž jsme v horní části stěny využili komínů cesty Comici - Dimai - Dimai /1933/. Takto je cesta zcela samostatná a zhruba přímková.
Technicky nejtěžšími místy zůstávají 3. a 8. lanová délka ve spodní části cesty. Nejtěžším místem nově provedené části je traverz v 15. lanové délce /vylezena stylem OS/. Jedná se asi o 20 m traverz v převislé stěně se špatnými možnostmi zajištěni. Z tohoto místa až po stanoviště 17 nelze ustoupit jednoduchým slaněním. V horní části cesty zůstávají problémy se skobováním /jen málo skob je skutečně spolehlivých/ a průběžně poměrně těžké lezení ve svislé skále. Kompletní výstup je podstatně namáhavější, fyzicky a časově náročnější než loňská cesta Alpenrose.
První 3 dny výstupu panovalo průměrné, chladné počasí. Čtvrtý den nás překvapila bouřka, jejíž příchod jsme pro celodenní mlhu nezpozorovali. Poslední dva dny jsme dolézali s mokrými spacáky a bez jídla. K bívakování jsme použili závěsného stanu.
Technika provedení výstupu odpovídá způsobu, který jsme zvlášť popsali. Cesta byla vylezena ve dnech 5. - 10. 8.1989, čas lezení 53 hodin.
Při výstupu jsme měli zhruba 100 skob. Zanecháno bylo přibližně 20 skob, většinou takových, jejichž vytlučením by se zničila možnost dalšího jištění. Na stanovištích 18 a 23 byly osazeny nýty.
Ohlasy: Vylezení cesty vzbudilo poměrně značný ohlas. Zprávu o přípravě k dokončení cesty a o jejím vylezení přinesla řada italských novin, z nichž dokládáme ty, které se nám podařilo zakoupit. Zpráva vyšla rovněž v Belgii, odkud Claudio Barbier pocházel. Článek většího rozsahu o letošním i loňském výstupu přinese prosincové číslo Bergsteiger-a. Doma zveřejnila zprávu o vylezení cesty Lidová Demokracie a článek přinesou časopisy Svět v obrazech a Krásy Slovenska. Těsně po výstupu
výstupu byla k jeho dovršení v Sextenu uspořádána recepce, které se zúčastnil mimo jiné starosta Sextenu, nestor horských vůdců a další. Jako kuriozitu přikládáme menu.
======================
Cesta na paměť Claudio Barbiera, schéma, kresba Michal Coubal, foto: M.+M. Coubal
Větší obrázek je ve fotogalerii k cestě
Severní stěna Cimy Grande, kresba Michal Coubal, foto: M.+M. Coubal
Větší obrázek je ve fotogalerii k cestě
Tre cime na mapě:
Zvětšit mapu