Pěknej článek, hezký fotky.
Je zajímavý, jak se cesty mění. Chérého jsem lezl v roce 1982 a skro všechno se jistilo od skály - vklíněnce, skoby. Už tenkrát to byla dost populární cesta. Kolem nás lezli nějací Španělé. Jeden si od Zdenka půjčil rukavici a už ji nevrátil.
Nelezli jsme top až na vrch, ale stejně jsme scházeli po ledovci vedle. Trhliny jsou svinstvo - někdy předloni si tam zlomil nohu Krajsoš, když tam zahučel.

supr článek, ale nemělo by se po ledovcích chodit navázaný na laně?

Určitě mělo...navázaní jsme šli tam, kde to struktura ledovce vyžadovala, tzn. z Grand Montets dolů na ledovec Argentiere. Tam je již ledovec rovnej, bez zlomů a téměř bez trhlin-šel jsem po něm i v létě, kdy byl kompletně odtátej. A pod Midi je to to samé...

To je rozumné. Pokud je ovšem na ledovci sníh, nemůžeš konec konců vědět, jestli pod ním není trhlina a jak tlustý má strop. Je fakt, že ledovec Argentiere vypadá hodně nevinně, ale o to nebezpečnější by taková trhlina byla.
I třeba na Mec de Glace, kterej se sjíždí na lyžích se už pár lidí propadlo.
Aj na takovém dost rovném ledovci, jako je třeba Pasterze pod Glocknerem trhliny jsou i v té skoro rovné části a tak si myslím, že ani pod Midi, nebo na ledovci Argentiére se nedají úplně vyloučit.

Velmi pěkný článek a super fotky. Škoda, že nám letos Chomonix nevyšlo kvůli počasí. Snad v létě.

...tak strašně moc....