Pěkný článek (možná mohl vyjít i dříve).

V tomto případě asi nejde tolik o "velkou", tj. následnou prezentaci, ani o info o plánovaném výstupu (obojí je/bylo v našich podmínkách solidní, alespoň dle mého názoru), ale hlavně a především o tu úplně první zprávu po svedeném boji, "výkřik", který pronikne do světa, o těch pár slov poslaných odněkud z i-café (15.10.06), není li satelitní telefoun či jiný komunikační prostředek. Tady je dobré si dát dobrý pozor na to, co pustit ven. Ale nemusí to být jednoduché.
Mára uvádí(25.10.06, http://www.lezec.cz/clanky.php?xtem=&key=5240):
...Sranda a hricka osudu nastava tam, kde aktualizace na expedicnich strankach po slezeni s kopce probehla pouze v textove podobe.Jelikoz internetove hruzarny v Uttarkashi nebo Delhi jsou na urovni snadneho zesileni.Po vele usili se mi podarilo ztahnout fotku z kamery a nacmarat lajnu vystupu. ...

No, kdyby to úsilí (až k zešílení :)) s fotkou bylo vynaloženo o pár dnů dřív a fotka s trasou přiložena k první zprávě, šumů by ubylo...

Pokud jde o Japonce, těžko o nich mohli v první zprávě psát, když o nich vlastně nic nevěděli.

Nevěděl jsem, že do Indie dosáhne roaming našich operátorů, ani že by si aktéři brali s sebou founy, někteří je ani nemají:). Ale třeba je to jen trochu jiný šum...

Ivoši, v zásadě máš pravdou. Ale stále si myslím, že kdyby formulace první zprávy zněla například "vrchol vylezen, ploutev nikoli", nebo "vrchol dobyt uhnutim do Babanova v horni casti", nebylo by v první fázi potřeba toho obrázku.
Ad Japonci: Kluci je viděli slaňovat, takže věděli, že tam byli. Když po cestě našli Abalakovy hodiny s smyčkami, mohli určitě poznat jesli jsou ty smyčky staré týden, nebo pět let (Babanov tam byl v 2001) a z toho, a stop na vrcholovém hřebeni, se dalo s pravděpodobností ne nulovou usoudit, že Japonci mohli na vrcholu být. Proto podle mého názoru se měli zmínit, že vedle nich operovala i japonská expedice. Tím spíš, že pohyb Japonců neměl na jejich cestu žádný vliv. Tím, že se zmínili, až když vyšel článek na Aplinistu, zase vznikly další víry. No ale nakonec to dopadlo celkem dobře.

Určitě by zmínka o trase nebo fotka v první zprávě ušetřila mnohého vysvětlování, o Japoncích se dalo zmínit v následující, podrobnější zprávě. Tak se mi to jeví od klávesnice :) a po diskusi s aktéry. A když se nakonec kvalitnímu výkonu dostalo i formálního ocenění, tak už je to ok.

Perlička pro pobavení: Čeští horolezci Marek Holeček a Jan Kreisinger jako druzí v historii horolezectví úspěšně zdolali himalájský šestitisícový vrchol Shark´s Fin (Žraločí ploutev) masívu Meru v indickém státě Uttar Pradéš.
(novinky.cz) :-)

Je to jak s některými zákony, když není informace
úplně jasná, každý si ji přebere po svém.

Je to tak. Asi bych se inspiroval Cimrmanovými programními kompozicemi, o kterých se na desce Jazzman Cimrman říká:
Mají přesnou dějovou osnovu a dají se odvyprávět. Nikdo si je nemůže vykládat po svém, ani po nikom jiném. Nelze v nich najít nic, co v nich není.... (a mnohdy ani to, co tam je :-).

Časopis Climbing, který se mediálních bouří aktivně zúčastnil, nakonec zhodnotil tuto cestu jako jednu ze třech nejlepších v kategorii "General alpine" za minulý rok, když ji zařadil do "Honourable mention" v anketě "Golden Piton Award".
Gratuluju oběma pánům lezcům k tomuto úspěchu, kdy byli postaveni na stejnou úroveň jako Kopold a Čmárik na Uli Biaho.