Dovolím si etymologickou vsuvku. Český "borhák" není pozůstatkem Bühlerovy skoby, ale "bohrhaken", neboli vrtané skoby. Vymyslel ji ovšem onen Bühler.

Nojo, pravdu díš...
Těch míst kdy jsem nad tím relativně kratičkým článkem malounko nesouhlasně bručel je víc :-) Například nevím, proč mají být vhodné zejména hodiny v dolomitickém vápenci něž jiném materiálu. Takové hodiny ve vápenci nedolomitickém jsou nesporně spolehlivější neboť jsou méně křehké :-)))
A pak také informace:"...Ke slaňování se dnes, kromě některých speciálních případů jako je speleologie nebo canyoning, používá slaňovací osma. ..." mi přijde poněkud zvláštní. V případě canyoningu se totiž používá zejména slaňovací osma... A v horolezectví je sice v nasšich krajích osma nejpopulárnější, to ano, ale i tady jí zdatně konkurují nejrůznější kyblíky. A což teprve venku :-)

Jediný případ kdy však mimo mírně nesouhlasné mručení zdvihám bezpečácký prst, je ono doporučení cvakat prusík do nohavičky.
Je to pohodlné, ano, chvíli se to aj doporučovalo, je to však překonané, páč to dnes není považováno za bezpečné (více viz dále v komentářích k tomuto tématu).

Nemohu souhlasit se založením jistícího prusíku do nohavičky sedáku. V případě selhání slaňovací pomůcky nebo omráčení, zranění slaňujícího je naprosto porušeno jeho těžiště a ten se převrací hlavou dolů. Pojistný prusík tedy alespoň do slaňovacího oka sedáku nebo nejlépe do popruhu, kterým je propojen prsák a sedák. Slaňovací pomůcku oddálit od prusíku popruhem nebo presem se šroubovacími karabinami, aby se prusík nedostal do slaňovací pomůcky.

Než zareaguje autor, přihodím svůj názor. I když já osobně řeším slaňování tak, že dávám slaňovací pomůcku nahoru do daisychainu a krátký prusík do oka úvazu, nemyslím si, že by to, co doporučuje Marek bylo špatně. Selhání slaňovací pomůcky nepřichází v úvahu, protože jak osmy, tak kyblíky jsou velmi solidní tlakové odlitky. Možná by věděl Tom Kublák, nebo Tom Frank, jestli je někde v análech zaznamenáno selhání slaňovací pomůcky samotné. Já si na nic takového nepamatuju.

Pokud se jedná o jiné případy - dojetí konce lana, mdloba slaňujícího a podobně: Tím, že pustí prusík, automaticky se zastaví. Valná většina jeho váhy spočívá v jisticí pomůcce, na prusík přichází jen minimum. Slaňující visí v pomůcce a trochu na těch nohavičkách, není to o nic horší, než vis v samotném sedáku.

Ano Petře, souhlasím s tím, že selhání slaňovací pomůcky (zpravidla) nepřipadá v úvahu. Zbývá tedy jev, který několikrát zaznamenal veliký Pit. Selnání spojení se slaňovací pomůckou. Situací, které k tomu vedou může být několik.
A fakt, že se to může stát, je myslím celkem dobrým argumentem k tomu, necvakat prusík na nohavičku, nemyslíš?

Tedy prusík POD slaňovací pomůcku, NE však na nohavičku sedáku.