Chloe jsem znal už z mezinárodních dětských závodů, potom z juniorských evropáků, ale to bylo takové to, že jsem ji jen znal... Potom co jsem s Luckou začal objíždět svěťák v ledu, potkal jsem se už s paní horolezkyní...hodně jsme se poznali, ona byla jako rtuť, byla úžasná žena, krásná, smyslná,plná života, tak jak žena má být... neznám ani nevím o jiné ženě, která, tak moc dávala lezení a horolezení...úspěchy uměla pořádně prožít, a neúspěchy ji jen zocelovaly...jednou jsme spolu probírali severní stěnu Eigeru, po které strašně moc toužila...úplně jí zářily oči, když jsem jí vykládal své zkušenosti z lezení v této naší společné stěně snů...úplně mám v očích slzy, když vím jak po tom toužila...a vím, že se jí její životní sen už nesplní...
Měl jsem tě moc rád Chloe... Libor

... strašlivě smutné... osud byl krutě tvrdej... tak velmi mladá, sympatická a neskutečně talentovaná lezkyně, jež měla mít svůj život teprve před sebou... neudělala žádnou chybu, i počasí bylo ideální, přesto její krásný mladý život navždy vyhasl...
Requiescat in pace!

Tak, tak.. bohužel. Sestupy v horách jsou z tohohle ohledu často nebezpečné - lehký, ale strmý a exponovaný terén, kde se nejistí a někdy ani není za co. A pak stačí i menší šťouch - lavina nebo šutr a člověk letí. K tomu může přijít i únava a menší koncentrace. Milujeme hory, ale jsou nebezpečné a víme to.
Chloé ta smůla zasáhla zrovna když byla v laufu a šla strmě nahoru. Krutý osud.

R. I. P.