řekl bych.
Docela chápu protesty těch, (převážně cizinců) co jezdí na zmíněných řekách na kajaku a chápu i protesty ekologicky uvědomělé mládeže z dobře nakrmené střední třídy, ale v Chile je mimo jiné taky 2,5 milionu lidí pod hranicí chudoby a aby si Chile udržela současný ekonomický růst, potřebuje podle některých odhadů až ztrojnásobit svojí produkci elektřiny během příštích 15 let.
A máme na světě trochu zásadní problém. Bez ekonomického růstu ti chudí zůstanou chudí a bez spousty elektriky nebude ekonomický růst.
Slunce, vítr a teplé prameny jsou jako alternativa k vodním elektrárnám ekonomické nesmysly ekologicky ještě škodlivější. Stačí si zjistit něco o výrobě a efektivitě solárních článků, nebo se podívat do sousedního Německa, jaký vliv na krajinu mají ty krásné větrníky (na výrobu elektřiny jsou trochu lepší, ale jen tak pro srovnání - aby jste vyrobili 1MW elektřiny, spotřebujete u větrníku 4x víc oceli, než když stavíte atomovku a 2 - 3x víc než když stavíte přehradu; to železo se musí někde vytěžit a energeticky náročně vyrobit)
Chile dováží 97% energetických surovin; v podstatě žádné vlastní nemá.
Zkuste někdo Chilské vládě poradit, jak z toho ven.
Za rohem mají obrovský, relativně levný a čistý zdroj energie, v podstatě žádnou alternativu a proti sobě velkou část veřejného mínění.
Zachrání řeku a pravděpodobně výrazně podkopou ekonomický růst. To možná, alespoň ze začátku, nebude moc vadit těm najedeným, ale bude to trochu podraz na ty chudé.
Zničí řeku, ale zvýší energetickou soběstačnost a možná zajistí ekonomický růst.
Ještě bych chtěl poukázat na veřejné mínění. To že je proti opravdu nemá žádný vztah k tomu, jestli je projekt správný nebo není. V Řecku je veřejné mínění proti splácení dluhů, které veřejnost prožrala a v každé české vesnici a v každém městě je veřejné mínění proti čemukoliv, co by se dalo třeba postavit u sousedů.

Pak je taky otázka, jestli ekonomický, hospodářský a jakýkoli jiný růst za cenu zničení nebo vyčerpání veškerých přírodních zdrojů je opravdu to, o co by jsme měli usilovat. Bez zdrojů taky žádný růst nebude a v historii máme spoustu příkladů jak může skončit slepá honba za rozvojem. Zhruba tak, že není rozumné podřezávat si větev, na které sedím, stojím,spím či co já vím, jenom abych měl u sebe doma čím zatopit. A ač chápu, že mnozí místní by rádi vytvořili i u sebe životní standart podobný, jako máme v Evropě, zrovna Jižní Amerika nemá moc prostoru pro expanzi, protože na jejím území do velké míry závisí fungování naší planety. Lehce se pak může stát, že v době, kdy bude Chile ekonomicky a hospodářsky na úrovni, už to nebude mít žádný smysl ani pro pana prezidenta, který tomu rozumí lépe než ostatní. Nejjednodušší námitka, kterou čekám je, že mě se to mluví, když si žiju v blahobytu Evropy. Bohužel, já si nevybral a být po mě, tak žijeme všichni úplně jinak. :)

Nad vším výše uvedeným jsem se zamyslela, stejně tak jako určitě velká většina lidí, co proti přehradě protestují, a nejedná se zdaleka jen o nostalgické kajakáře a zlatou mládež.
Procento lidí žijících pod hranicí chudoby v Chile je zhruba stejné jako například v Německu. Problém je spíše naprosto nevyrovnané rozdělení bohatství mezi populací - bohatí jsou nesmírně bohatí a chudí zase hodně chudí. A vzhledem k tomu, že se pohybujeme v Jižní Americe, cesty peněz přes bohaté k chudým nevedou, nebo jsou hodně dlouhé. Rovnice, že když bude více energie, bude více dolů, bude se vyvážet více mědi a chudí zbohatnou je tudíž přinejmenším sporná. Pravděpodobnější je scénář, že bohatí budou bohatší, pár chudých příjde o půdu a zdroj obživy v turistickém ruchu.
Alternativním zdroje energie obhajovat nebudu. Jasné je ale, že dráty a přehrada jsou NEVRATNÝM zásahem do přírody. Bylo-li by skutečně nutné přehradu postavit, musí se tak dít až po důkladném prozkoumání všech ostaních možností a zdokumentování budoucího vlivu přehrady na životní prostředí. Postup Hidroaysénu a Chilské vlády tomuto bohužel nefandí.
Bezohledné zasahování do divočiny v měřítku Hidroaysénu je prostě dle mého názoru cenou příliš vysokou za tolik a tolik tisícu kilowattů. Je možné, že někdo má jiný názor, ale je potřeba, aby o tom alespoň bylo slyšet.

Nechci tady obhajovat stavbu velepřehrady. Nikdy jsem v Patagonii nebyl, ale obrázky vypadají krásně a byl bych osobně radši, kdyby to tam takhle vypadalo, až se tam jednou vypravím.
Na druhou stranu, čísla, která se udávají, rozhodně nestaví přehradu do tak strašného světla, jak se snaží článek naznačit.
Srovnej: Zatopeno má být cca 60 km2 (Lipno 49 a Orlík 27 km2)
Elektrický výkon bude 2750 MW což je o třetinu víc než Temelín, (Lipno 60MW, Orlík 364 MW). To celé za 3 mld dolarů, což je méně, než za kolik byl postavenej Temelín a zhruba polovina proti předpokládané ceně dalších dvou bloků (ty ale budou dohromady mít srovnatelný výkon, jako Hydroaysen)
Chile má 775831 km2, 10x víc než Česko a národní parky o celkový rozloze 90700 km2, což je víc, než celý Česko. Jedna z přehrad bude částečně zasahovat do Laguna San Rafael National Park, neovlivní ale víc než 0,5% rozlohy parku.
V kontextu s tím, jak vyrábíme elektřinu s bohaté Evropě, jak efektivní jsou naše vodní díla a jaké mají v Chile alternativy (většinou pálí dovezenou naftu a plyn), tak mi Hydroaysen vůbec nepřipadá, jako tak špatný nápad.
Jestli je potřeba ekonomický růst? Asi jo, protože všude tam, kde se na delší dobu zastavil, se situace rapidně zhoršila a většinou to skončilo nějakou hnusnou diktaturou nebo krveprolitím. Našim neolitickým prapředkům to nejspíš bylo jedno, ale v vynálezem zemědělství nás zřejmě poslali na cestu, ze který není návratu.
K Chilské společnosti a tomu jak se tam rozhoduje bych poznamenal jen tolik, že je to jedna z mála zemí v latinské Americe, kde bych se nebál o to, že si rozhodnou sami a dobře. Přijdou mi hloupě tendenční narážky na pravicovost prezidenta Pinery (následník Pinocheta?) a není pravda tvrzení o průseku širokém 100 metrů a délce z Prahy do Lisabonu (naprostá většina území není pokrytá lesem.
Policie v Chile nezatýká odpůrce, nestřílí do nich a celkově se nechová o nic hůř, než třeba policie v Essenu, kde se protestovalo proti nádraží. V Chile je nezávislá justice, která se občas nebojí vystoupit proti státu (v Latinské Americe zdaleka ne standart)
Z toho všeho my vyplývá, že se k protestujícím nepřipojím, a nechám to na Chilanech

S Piňerou jsi mě asi špatně pochopil. Myslela jsem to naopak jako pozitivní změnu po desetiletích levice, spousta mlaďochů ho dokonce i volila a to je v Chile co říct. Zatím se ale projevil především jako slibotechna.

tak to se omlouvám :-)