Ještě že se podařilo uskutečnit ten Oldův poslední výlet na ferrátu. Olda o tom pořád mluvil že by si ještě jednou chtěl sáhnout na skálu. Na Skaláku, kde má chatu se občas chodil projít pod Mamuta, těšil se že si na něj ještě někdy vyleze. Tak si nakonec své přání splnil, i když na vzdáleném Spitzbergu.

Znal jsem Oldu od dětství. Hodně se mnou chodil lízt. Byl to spolu s Jirkou Maškem takový můj lezecký pan učitel. Nakonec jsme spolu vylezli i pár pěkných kopců v Tatrách, Alpách, Dolomitech, Pyrenejích... Teď za mnou chodil každý týden na kulečník. Hodně jsme si povídali, nejen o lezení. Jeho historky jsou nezapomenutelné. Nikdy se mu nechtělo domů.
Vždycky ho zajímalo co jsem mezitím lezl, hodně cest si dobře pamatoval a znal klíčová místa. Byla s ním legrace když mi ukazoval jak to mám správně chytit a kam se vyklonit. Naposledy mi vyprávěl jak poprvé lezl na Drábkách Andělku na Hlásku a pod třetím kruhem mu naběhly ruce, hlavu měl strčenou v tom hnízdě pod kruhem a na kruh ne a ne nedosáhnout. Nakonec ho cvaknul, samozřejmě…

Myslím že kam přišel všude ho rádi viděli.... Ve středu jsem na něj čekal u kulečníku zbytečně. Bude mi chybět.
Roman Chládek

Takových jako byl on nebylo nikdy mnoho a teď je o jednoho méně. Měj se tam nahoře hezky a pozdravuj Maška a další...

bude mi chybět medvědí objetí od dědka, co po mně pojmenoval dceru.Oldo,pozdravuj mýho tátu tam někde

Tohoto obdivuhodného člověka jsem měl tu čest poznat bohužel až zhruba před 6-ti týdny na prezentaci o Skaláku na Šutru. Jsem moc rád, že jsem tu možnost měl.