Já doteď s radostí používám AV průvodčík Gesäuse a úplně v pohodě. Jedinou výjimkou byla Ödsteinkante, tam jsme se podle něho úplně ztratili, linka byla v terénu nejasná a na obrázku to byla jenom malůvka.

Při listování tímto průvodcem jsem nabyl dojmu že v případě Gesause je každý průvodce starší než pět let starý a to i pokud se jedná o cesty pro rekreační lezení.

Nejhezčí kousek mé knihovny průvodců! Vlastní informace odpovídají dnešním standardům, ale množství fotek je opravdu nadstandardní a právě fotky dělají váhu průvodce. Ten je poměrem stran více knihou pěkných lezeckých fotografíí než jen průvodcem. Kromě fotky stěn se zakreslenými cestami obsahuje ke každé cestě minimálně jednu ale často i dvě nebo tři pěkné lezecké fotografie takže od koupi průvodce mě přibývají cesty které musím výlézt s každým otevřením knihy. Teď už jen přes zimu potrénovat na tříhodinové nástupy ...

..."Fotky dělaní váhu průvodce...." Krásně dvojsmyslné :-)

Tři hodiny, ve skutečnosti čtyři :-) Z Ödsteinu sestup 6 hodin pěško/lehkým lezením :-(

Gesäuse zdaleka není jen Ödstein! A zrovna např. na Malý Ödstein mi šli necelé 2 hodiny (což naprosto souhlasí s ODHADOVANÝM časem přístupu v průvodci). Veškeré časy stejně jako klasifikaci cest by člověk měl brát jako orientační údaj - to, že pak má každý člověk naprosto jiné fyzické hranice, je pouze otázkou vlastního posouzení svých možností a sil. A dle těch by měl přistupovat i k plánování veškerých svých cílů. Další věc je, že si myslím, že horolezectví není pouze jen o lezení, je to i o těch přístupech pod stěny, o pobytech v horách, o celkové lásce k přírodě ..... !

Jasně že jo :-) Já jenom, že k severním stěnám je to hrozně daleko a jsou pak strašně dlouhé, že to mnozí nevydýchají.

Třeba co si tak vzpomínám v našem případě od chaty:

Hochtor Jahn-Zimmer: nástup 3 hodiny i s lehkým nástupovým lezením.

Peternpfad: nástup skoro 2 hodiny

Planspitze Pichl: nástup 3 1/2 hodiny

Buchstein bylo skoro to samé.

Tedy, v Gesäuse jsme byli jednou, a to jeste na kopci s tzv. nejkrasnejsimi cestami a nejpevnejsi skalou z celeho pohori (Grosser Buchstein jih).

A prestoze nastup od utulne chaloupky ?Buchsteinhaus trval ani ne hodku, uz nas tam nikdo nikdy nedostane! Jiz trojkove predskali s plotynkami posypanymi stercikem nedavalo tusit nic dobreho a ani cesta sama - tzv. trihvezdickovy König Löwenherz - nebyla o nic lepsi: takovy kamenolom nemame ani za humny v Bavorskych Alpach, kterym se jiz leta uspesne vyhybame ;). A to pomijim salvy kameni shazovane z feraty aspiranty na vrchol ...

Ale pro Ty, co hledaji liduprazdne vicedelky v peknem prirodnim prostredi, je to urcite zajimava oblast.

Hore zdar a nekamenovat ukoristenymi chyty! :)

Lenka K.

Ahoj Lenko, teď s tebou nebudu souhlasit. Zrovna König Löwenherz jsme lezli letos a absolutně si nepamatuji, že by zde bylo něco zásadně nekompaktního! Naopak nám se ta cesta velmi líbila. Nevím, kudy jste do ní nastupovali, protože v tomto průvodci je výslovně popsaná jiná pohodlnější přístupová cesta než ta kterou se nastupovalo dřív. A tento přístup rozhodně není nějaké nebezpečné trojkové lezení. Samozřejmě nastupuje se ale kus suťovým polem, takže je potřeba dávat pozor. Musím ale souhlasit, že některé cesty v levé části masivu jsou o víkendu znevýhodněné tou ferratou, která vede na nimi. Nicméně za nás - my se tam ještě určitě chystáme. Moc se nám líbila jak krajina kolem, tak i lezení a hlavně těch málo lidí ve stěnách.

Ahoj Verco,

"pevna skala" a "pekna cesta" jsou proste relativni pojmy :).

Hore zdar,

Lenka K.

myslím že to bylo v nějakém průvodci na jakousi strašidelnou Modrwand: stěna je tvořena velmi kvalitním vápencem, problémem ovšem je, že ty kusy kvalitního vápence drží velmi málo pohromadě.

jinak doporučuji Julské alpy, v porovnání s nimi je kdekterý kamenolom bezpečnou lezeckou zahrádkou. a ty neulehlé sutě, mňam-mňam. nicméně znalci tvrdí, že Julky některým středoasijským pohořím nesahají ani po kotníky.

To je skvela hlaska, to si musim zapamatovat! :0

Lenka K.