s tím házením kamení a zaručených receptů, jsem tam nebyl, nevím o koho konkrétně jde atakdále (jo před patnácti lety když mi bylo pětadvacet, to se to hodnotilo a šmahem označovalo za pitomce). když si vzpomenu průšvihy kde jsem byl účasten nebo přihlížel a porovnám je s tím, jak o tom bylo v mediích referováno.....

obecné závěry 1-3 samozřejmě nic než souhlas. ale:

vono to mohl bejt řetezec maličkostí. takových nevinnejch blbě nakombinovanejch se smůlou. pozdní nástup (čili až po snídani, ale když se navazujeme půlhodinu od chalupy, tak vlastně pohoda). zapomenutý lano a tak jeden běží do chalupy pro lano a třičtvrtěhodinku je zpět po nástupu (no stane se). leze se, blbý zaprásknutí na dvě hodiny na jednom fleku (taky se stane). hodinku před setměním konec obtíží, odvázání z lana. traverzování žlábku, první přešel, počkal na žebírku, druhej přešel, povidá "běž napřed, potřebuju na malou", první mizí z dohledu, druhej rozepíná kalhoty, krok zpět do sněhu, a jak se tam vrtí tak "rup" a už se valí, první dochází choďákem po zmrzlém travnatém žebírku kde není co řešit, čeká, nedočká se, bere mobil, zjistí že jak se v poledne díval kolik je hodin tak si při zandavání do kapsy neopatrně rozsvítil lampičku a baterie je vymrskaná. čeká, pak dolů, volá hs z chalupy atakdále.

čili nebyl jsem tam. počkám si jestli to neprosákne.

Souhlas s Petrem i s Tebou. Není co dodat.
(Mimochodem, zrovna k tomuhle kopci se váže moje vzpomínka, jak ze tří dvojek, nastoupivších po pozdní snídani - ten den dojížděli z Prahy a nějak to úplně nefungovalo; no stane se - jedna dorazila na chatu v pohodě před setměním, jedna okolo půlnoci a jedna ráno. Nikdo z těch šesti nebyl pitomec, pokud můžu soudit.)
Čest památce toho, pro koho to byla poslední vylezená cesta.

Lukasi, klidně to mohlo bejt jak píšeš. Informací je málo tak skutečně těžko hodnotit. Mohla to bejt jen smůla šlápnout na špatný místo.
Za zmínku ale stojí komentář u sousedů, že den předtím někdo ujel s lavinkou už od nástupu téhle cesty.

Díky Petře, v závěrech máš pravdu jenže...
1) vzpomínám si na týden s tátou u Popradskýho, s ním např. nešlo vyjít včas natož brzo,
2) navíc Banka chodí v noci bylo skoro i pravidlo.
3) zarazil mě věk 52.. tak starý lidi ještě lezou?

PS
Pěkný pohled z Ostrvy, když jsem tím smělre brzdil cepínem nějaký pád, na verandě chaty pozorující Borek překousl cigaretu - ani nevychutnal.
M.

3) zarazil mě věk 52.. tak starý lidi ještě lezou?
Starej seš TY :)

Qod licet jovi non licet bovi. Pro Ýliho Štěka může bejt nástup ve čtyři odpoledne akorát, pro jinýho už ve čtyři ráno pozdě. Podstatný je znát svoje možnosti a přizpůsobit jim svoje konání.

se v podobném místě v podobnou denní dobu a v podobné fázi výstupu potloukl Alešák, ale měl kliku a vykutáleně se z laviny vykutálel, nicméně výsledkem bylo koleno jak meloun. jeho spolulezec a spolulezkyně měli telefon nevybitej takže zatelefonovali, spolulezkyně se nabalila hromskej batoh, spolulezec dovlekl Alešáka na sedlo Ostrvy, posadil jej na sníh, sedl si za něj, nějak si tu jeho pochroumanou nohu pokurtoval ke své a sesáňkoval s ním po sněhu dolů, kde už čekala četa osmi nosičů kteří ho položili na deku na za rohy deku držíce odnesli do chalupy (mimochodem, personál chalupy rezolutně odmítl na tuto kratochvíli zapůjčit kanadské sáně). deset minut poté dorazila, teď už si nepamatuji jestli horská nebo sanitka, počkala až se Alešák osprchuje, oblékne a zabalí batoh a odvezla jej do špitálu.
mimochodem, ráno opouštěli chalupu v půl deváté, potloukl se okolo páté, ale akorát měl víc kliku.

Jojo, po západu slunce vylezli Prostřední žebro, kousíček po hřebeni směrem na Ostrvu pár desítek metrů pobloudili a při návratu na správnou trasu sjeli všichni tři s lavinou. Kláruše zasekla cepín a zůstala skoro nahoře vedle hlavního proudu laviny. Píťa spolu s Alešákem sjeli cca 200 metrů na jih. Píťa naštěstí koukal ven, tak okamžitě vyhrabal sebe i Alešáka. Ten ještě v adrenalinovém rauši vystoupal nazpátek, ale pak už to moc nešlo. Kláruše vzala batohy, Píťa Alešáka a šli po hřebeni na Ostrvu. (To byly časy, kdy každý nový metodik oddílu sjel s lavinou.) ...následuje Lukášovo líčení... Pak Alešák jako dostudovaný fyzioterapeut ležel na posteli, pozoroval nafukující se stehno a přesvědčoval nás, že je všechno OK. Naštěstí tam byl Petr, budoucí gynekolog, podíval se na stehno a hned volal sanitku. Ta přijela, protože byla sjízdná silnice až na pleso, chlapi Alešáka bez řečí naložili a doktor prohlásil, že je to natržený sval, že kterého tečou litry krve dovnitř a že jde o život.

To nepíšu jako dehonestaci, ale jako ukázku, co se všechno může stát a v podstatě jako dotvrzení Lukášových slov o sérii drobných chyb.

Tohle mají společné skoro všechny velké průšvihy v horách, vršení drobných a samostatně bezvýznamných chyb, které v dostatečné kombinaci pak ten průšvih způsobí.