Je to zajímavé, slaňoval jsem odtud dvakrát a pokaždé jsem měl zamotaná lana. Každý, s kým jsem o tom slaňování mluvil, si vzpomněl, že se mu tam zamotala lana. A v článku zase čtu o zamotaných lanech. Asi je to tam zakleté :)

My jsme kdysi z Žabáka slaňovávali jen horní výšvih. Dole pod ním je dnes kruh. Dřív jsme od něj slízávali po hřebeni . Někdy v koncem osumdesátých let horská, na hřebeni udělala ještě jeden slaňák, dřív tam býval starý štand. Kdyby jsme slaňovali od něj, tak se to tak nemotá. My měli navíc jednu padesátku novou a to se motalo jako ďas.

Tak nam se pro zmenu letos lana při prvním slanění z vrcholu sekla. Nebýt polských holek, co lezli za námi, tak jsme bez lana ...
Výstup jsem dal tátovi k jeho 70-tinám, přelezl to v pohodě jen v trekáčích po dlouhých 35-ti letech ...

K sedumdesátinám?, Tak to byl výkon. Gratuluju. Doufám, že se mě to taky podaří.
Kdysi jsme cesty do 4 lozívali běžně v pohorách. Tak si vzpomínám, že jsem měl kdysi v minulosti fakt problémy tady s motáním lan. Strašně tehdy fučelo a házelo nám to lana do Polska.

Pohled na Žabího koně je krátce zobrazen ve filmu Tatranská romance z roku 1934.

Tak jsem si přečetl Pavlův článek a dozvěděl jsem se zase pár nových zajímavých věcí.. A zavzpomínal na časy minulé a kamarády naštěstí stále přítomné..Libor Balík