Petře, blahopřeju k detektivnímu pátrání v archivech, ale chtělo by to lepší práci se zdroji, zejména jsou-li to zdroje tvoje vlastní :-). Podpisy na protokolech jsou pochopitelně Mirka Polmana, zvaného Knor, tehdejšího předsedy OVK Jizersko-lužické. Další informace jsou k mání v zápisech z jednání OVK, které jsou pečlivě digitalizované a vystavné na webu horosvazu. Ten zápis z 18.5.1985 mimo jiné vysvětluje, že důvodem pro neschválení Žábovačky má být "...krátké...". U Posledního valčíku důvod uveden není a nemohu ani sloužit osobním svědectvím, neb jsem byl, jak psáno v záhlaví dokumentu, nepřítomen :-). Ty změny takzvaně nevhodných názvů cest bývaly poměrně časté - věrozvěstem tohoto počínání býval zejména Mirek Punťa Machovič (viz jeho rukopisná poznámka u Přelíčení) - jeho "Jihozápadní levá, Jihozápadní střední, Jihozápadní pravá..." jsou dodnes zásadními příspěvky do průvodcovské literatury. A jak tehdy fungovala OVK? Standardně - jako parta dobrovolníků, která určitě měla hromadu rezerv nejen v komunikaci s prvovýstupci a za svoje dobré skutky zpravidla sklízela zasloužený trest. Ostatně jako dnes...

Jirko, díky za doporučení, archiv vaší OVK je skutečně obsáhlejší, než jsem předpokládal. Není to archiv můj vlastní, ale ČHS a to není totéž :-). Každopádně díky za nasměrování. V zápise 1/88 jsem našel, že se opět bez zdůvodnění neschválení Posledního valčíku změnilo na schválení a klasifikace byla změněna na VIIIb. Tam jsi podle zápisu přítomen byl, tak si zkus vzpomenout?

Pozoruhodné je, že Vánoční cesta ze Štědrého dne 1987 udělaná ve stejném místě, jako neschválená Žabkovačka, se do projednání OVK roku 1988 nedostala, protože v zápisech z roku 1988 ani 1989 o ní není ani zmínka a na protokolu samotném není zápis o schválení, nebo neschválení.
Kdy byla schválená a pokud nebyla, jak se dostala do průvodce?

dovoluji si jen připodotknout, že Míra Polman vedl zasedání rukou pevnou a hlasem rázným. Diskuze, které vedly do bažin rázně utnul, historický byl jeho výrok (hádka o prvovýstup na Jehlu): vezmu flexu a na ty zkurvený patníky vyřežu schody. návraty z oddílových schůzí "U Červených" autobusem (já vystupoval v Tanvaldu, on pokračoval do Desné) byly ve znamení hlasitě (protože trochu poloopileckých) vedených řečí, ve kterých dominovalo ono Mirkovo pověstně "Komunistische Saubande" a pak další, už hůře publikovatelné výrazy - to vše v plném autobusu. Některé historky (např. o prváči na Pětichlapku) mi dodnes uvízly v hlavě. Skoro se mi chce říci, že takoví frajeři už dnes nejsou a o to tristní a šokující byl jeho konec a odchod do lezeckého Pekla (v Nebi by se mu nelíbilo a čertům tam dole určitě zvednul mandle).

A co se s tím Knorem tedy stalo? A historka kolem Pětichlapky? Tyhle lezecké životní příběhy jsou ohromné.