R.I.P.

S Petrem jsem se potkal díky článku o Sylvě Kysilkové, který jsme dávali dohromady se Standou Mitáčem z e-montany. Mluvili jsme telefonicky, slíbil, že se ozve a pak na mě ztratil číslo (neztratil, jen si ho napsal na stěnu garáže u svých "autíček" a asi ho pak nemohl správně zařadit). Neváhal se spojit s klukama od vojenských vozidel (Mára Bureš z Litoměřic) a znova mě našel. Tak jsem se mohli párkrát sejít, moc hezky si popovídat o lezení i o autech. Kdo neviděl jeho sbírku aut v reálu, nepochopí. Jak byl dobrý v lezení, tak byl úžasný v renovaci historických vozidel. A asi jen kluci od amerických vojenských aut dokáží ocenit jeho preciznost při výrobě a opravách dílů pro jejich miláčky a zároveň neskutečnou skromnost při stanovení ceny za práci. Omlouvám se, že nevzpomínám na lezení, ale Petr bude chybět nejen lezcům, vojenským řidičům, ale i ostatním lidem, kteří se s ním potkali. Petře, nashle.