Zasuté jméno posázavské vísky Čeřenic se mi po přečtení článečku tak nějak vybavilo vonící srandou a nostalgickými vzpomínkami :-)

Kotlíci tam mají "camp" pod dost dobrým převisem (jak je to vočuzený od činnosti ohníčkářů tak to šíleně klouže, takže jsem jim jednou poškodil ohniště, a při druhém pokusu vytáhnul lokřík a společně s ním padal abych zády trefil lavičku - jo, takové zhůvěřilosti staví kotlíkáři do odskočiště celkem běžně).

Nemáš nakreslené co jste tam lezli?
A nemůžeš mi to časově zařadit - paměť selhává, opravdu nevím, co to bylo za roky, poprvé jsem tam byl (a nechal jednu skobku - mohla by to být jedna z těch co jste našli - druhou si vysvětlit neumím - snad jen jako důkaz obrovského množství cvoků v Posázaví řádících) když ještě po opačném břehu potoka nevedla sjízdná cesta, ale pěšinka, barevně vyznačená jakýmsi pohrobkem klubu turistů českých - podruhý jsem to málem nepoznal neb tam asi lesáci zbudovali poctivou příjezdovku - takže kdyby tam zaběhl Algena, šlo by cvakat první expresku z okýnka auta - to jsem tehdá, jakožto nezletilec nevlastnící ani vůz ani vůdčí list jaksi ne zcela ocenil.
Takže jste tam řádili "před cestou" nebo po ní?
Chodívali jsme tam přes kopec z Ledečka (poslední hospoda), zbytek bylo nutné dovalit na zádech. A u kvaků byla studánka kotlíky opečovávaná.