Zdravím vás všechny. Včera jsem se vrátila z Dachstainu. Vymlaskli jsme Johanna i Sky walk za jeden den. Loni na vrcholu Johanna jsem si říkala, že už nikdy, ale ve skrytu duše jsem si říkala - ještě!!! Při slézání sestupné ferraty dolů k parkovišti mě fascinoval pohled na dva bojující človíčky ve Sky walku. Nemohla jsem od nich odtrhnout oči. A v hlavě se mi začal rodit plán na další dovolenou. Johann byl letos trošku zasněženější než loňský rok. Posledních 300m k nástupu bylo pod sněhem, včetně lana až k převisu. Sníh byl místy až do pasu. Vítalo nás též četné množství lavin padajících z levé stěny. Pod převisem to vypadalo jakoby někdo nahoře zapomněl zavřít vodovodní kohoutek. Tak jsmě to otočili. Sestup nebyl nijak příjemný. Za dva dny znovu. Sníh byl už jen místy. V několika horizontálnějších pasážích bylo nutné skrz sněhohou pokrývku se z lana vycvaknout a jít na ostro. No a na vrcholu ta Plzeň opravdu bodla.
Sky walk? Od začátku to má pěkné grády. Je to hlavně na ruce. Stupy jsou na pár vyjímek přírodní, musíte si je pečlivě hledat (rozchrastané!,malé, dobře se do nich postavit). Je zde málo míst na odpočinek, prostě pořád valíte. Zdálo se nám, že je i mnoho míst v převisu. Často lezete jen s nohama zapřenýma do kolmé stěny a valíte na ruce. Morál mi nedodal ani pohled za a pod sebe(ale stojí to za to). Dá se to zvládnout, chce to trochu víc morálu a techniky, nepodceňujte!,není návratu.
Až těsně před koncem náročnost trochu poleví. No a na vrcholu to místo plzně chtělo spíše pořádného panáka. Přeju vám hodně štěstí, stojí to za to.