Kopírujji sem zajímavý názor Jardy Maršíka jako odpověď na návrhy zrušit kategorii výstupů roku na písku. Původně napsáno jako komentář k tomuto mému článku: http://www.lezec. cz/clanky.php?key=5367
======================
Nevím, co letos vylezl Špek, Kuba nebo někdo další, ale je docela dobře možné, že s dvěma Xc jsem letos vylezl nejtěžší cesty na písku bez maglajzu já. Nechci se znovu hádat, jestli to Xc jsou nebo nejsou. V každém případě vím sám nejlépe, že na ostatní kluky, kteří sice s maglajzem, ale na písku lezou jedenáctky, zdaleka nemám. Ať už kvůli síle, věku, schopnostem, chuti nebo možnostem. Měl bych snad být ohodnocen? Určitě ne. Bylo by pouhou ironií vyhlašovat někoho, kdo nepatří mezi nejlepší, a to navíc za cesty, které sice nejsou lehké, ale zdaleka nedosahují současných hranic.
Důvody, pro které svaz jako oficiální zástupce lezecké obce přistoupil na neodměňování výstupů na písku s magnéziem, plně chápu. Jejich oprávněnost vidím výhradně v nutnosti vybudování silného vyjednávacího postavení vůči státní správě.
Nemyslím, že je nutné kategorii písku bez magnezia rušit. Nic však nebrání tomu nevyhlásit žádný výstup, protože se nenašel žádný dostatečně hodnotný. Abych předešel argumentu, kdože bude určovat tu dostatečnou hodnotnost, sám za sebe říkám, že XIa RP bez magnézia už bych za oceněníschopný výkon považoval. Jde o můj subjektivní pohled, v němž je jedenáctka magické číslo. Ve světě současného sportovního lezení ale vždy musí podobná kategorie zůstat pouhou kuriozitou, byť se i v ní bude nepochybně skrývat poctivý výkon.
Jarda Maršík
=========================