Že úspěchy let osmdesátých jsou pryč je sice pravda, ale nelze přehlédnout loňské čestné uznání Climbingu pro Máru Holečka a Honzu Kreisingera, které ocenili za Meru Central na stejné úrovni jako Kopolda a Čmárika za Uli Biaho.

Ani největší esa světového alpinismu se nevracejí s triumfem z každé své výpravy. Proto je třeba v hodnocení výkonů v horách, zvláště pak vysokých, mít delší obzor než jednu sezónu. A poslední věc, kterou je třeba vzít v úvahu je, že ke špičkovému výkonu ve velkých horách je potřeba podstatně více peněz, než ke špičkovému výkonu na skalkách, kde stačí lano, lezečky, trochu oblečení, a doprava. Máš možnost daleko více pokusů a podstatně menší vliv podmínek a počasí. Podnikání ve vysokých horách je ruleta, kdy už jen se tam dostat a dovézt potřebný materiál stojí daleko víc úsilí a peněz a pak stačí blbé počasí, podmínky nebo zdravotní problém a vše je v háji.
Proto také mnozí populární himalájisté sází spíše na jistější a mediálně prodatelnejší normálky na osmitisícové kopce místo hodnotných výstupů na kopce třeba i nižší.
Vše je pak otázkou priorit. Jestli se snažit udržet alespoň nějakou úroveň podnikání v horách, nebo to rozpustit a podporovat jen podstatně levnější sportovní lezce. Schválením rozpočtu na tento rok řekla VH, že se má podporovat ten alpinismus.