V diskusích se objevila otázka stylu těchto přelezů. Co je hodnotnější: Nacvičit cestu a pak ji vylézt bez pádu v jednom zátahu, a v případě pádu ve kterékoliv délce začít nový pokud odsdola ze země, nebo jako Adam to vzít délku po délce? Chtělo by se říci, že první styl je hodnotnější, ale je to tak opravvdu? Je hodnotnější týden, nebo deset dní nacvičovat, mezitím odpočívat a pak dát ten krásný pokus v jednom zátahu, a nebo to celé udělat vlastně bez předchozího dlouhého nacvičování v rámci jednoho výstupu bez sestupování na zem? Myslím, že v tomhle případě je hodnota Adamových výstupů vyšší, než krásně stylové RP v jednom zátahu, ale po několikadenním nácviku.