Analýza zdrojových dat, vyšla velice blízko realitě. Opravdu výkon zpravodajce :o). Byl jsem členem té druhé, "mírně" zabloudivší skupiny. S odstupem musím říci toto:

1) příjezd na lokalitu, večer kontrola vybavení. Přijelo cca 65lidí. Bude 8 vůdců, každý povede 5lidí. Přijeli jsme později. Naše vybavení nám nikdo nekontroloval, nikdo si nás nezapsal. Organizace v rukou alpy.cz. Příjemné rozhovory s kluky z Hannahu.

2) přiblížení k hoře pomocí teréních aut a pěšího výstupu bez problému.

3) odpoledne odchod k ledovci. Následuje školení od vůdců o pohybu na ledovci, spouštění do trhliny, vyprošťování. Mé lanové znalosti jsou mizivé, po 2. jsem již schopný sestavit "mechanismus" vytažení spadlíka z trhliny. Ale žádná rutina. Výuka chaotická, kdo se ale chtěl něco naučit.. Tady jediné dopřesnění k "analýze" - ten člověk v bavlněných kalhotech byl takto oblečen pouze na toto odpolední školení.

4) večer mělo proběhnout rozdělení do skupin. Neproběhlo. Asi samozorganizace. Jako riziko nebo nedostatek to zatím nevnímáme.

5) zmetečné ráno z důvodu nesestavených skupin. 60lidí. Trochu se to podobá obsazování autíček na pouti. Naši kamarádi byli "odvedeni" bez nás, stojí tu ještě dvě nekompletní družstva, jedno má 2 volná místa. My jsme dva. Jeden z již navázaných však se slovníkem tělocvikáře ječí ať se okamžitě připojíme. Že jsme tataři a tak. Po chvíli váhání se připojujeme, následuje další tělocvikářské lamentování, odkazuji ho do mezí "nepruď kokote a šlapej". Od té chvíle emoce opadají, přesto svého kamaráda přesvědčuji, že pokud se to bude opakovat, před ledovcem se vracím. Mám pocit, že jsem na laně s někým kdo se nechová klidně. Že jdu s někým s kým nechci. Prostě plod "sebeorganizace" 60ti lidí.

6) na ledovec nastupujeme jako poslední skupina. Náš vůdce nasazuje strojové tempo které mi naprosto vyhovuje. Postupně předcházíme všechny skupiny. "Tomu předemnou" to dělá trochu potíže cca 30minut pod vrcholem, jde nepravidelně, ale bojuje. Neznáme se jménem. Jsme vůdce, tři a dva kamarádi. "ten předemnou" si postupně roztrhává membr. kalhoty mačkama do cárů. Je mi školou proč dávat nohy od sebe, za což mu nezištně děkuju. Jeho to stálo 3000Kč.

7) na vrchol vstupujeme jako druhá skupina. Fičí není vidět, fotíme, mizíme. Na vrcholu pozorujeme jednoho člena z jiné skupiny v džínách!!!! Uklidňuje nás ale že má spodky...

8) při sestupu jak již bylo psáno volí vůdce sestup více na západ, výstup se šel ale mnohem víc na východ než se "chodí" a pro sestup to byl moc padák.

9) V plochém sedle se vůdce ztrácí. Že vůdce "neví" spíše začínáme tušit, uvědomujeme si že jdeme jako mezci. Během půlhodiny dochází k zjištění kdo co má, máme 2gps buzolu mapu. David přendavá baterky z čelovky do GPS a zjišťuje že běží záznam trasy (uf!!) Určujeme s jistotou směr návratu k výstupové cestě. I přes blbé počasí (ne)viditelnost a nejistotu vůdce se situace vyřešila s chladnou hlavou, nikdo neplašil, obě "skupiny" z lana spolupracovaly. Bylo ale jasné, že si závažnost situace uvědomujeme.

10) cestou dolů přicházíme k jiné skupině. Jejich vůdce najednou běží s křikem do svahu a zaklekává cepín. Činíme totéž, dodnes nevíme zda to byl nácvik, nebo se nečeho lekl.

11) z ledovce odcházíme nevěda že se někdo stratil. Jirásko jde s náma. Zjišťujeme že náš vůdce měl GPS, ale nechal nás ať si poradíme. Souhlasím s ním.

12) při sestupu z chaty se dovídáme o jakési záchranné akci. Večer se od Jiráska dovídáme, že se skupinka "jen tak" prodloužila pobyt na ledovci. M