Nemohu jinak, než pověsit na net také svoje stanovisko. Problém je zřejmě v tradicích - totiž v tradiční neúctě nás, Čechů (i když o Moravácích nebo Slezácích, Slováky nevyjímaje, to platí nepochybně také) k jakýmkoli zákonům, předpisům, dohodám... Táhne se to našimi dějinami prokazatelně už od husitských časů, Habsburkové to nevylepšili, za Protektorátu jsme se ještě zdokonalili a komančové nás definitivně utvrdili v tom, že jakýkoli zákon či pravidla jsou nemístnou buzerací, kterou je třeba pomíjet.
Nějaký čas jsem pobyl ve Skandinávii - co myslíte, že udělá Nils Karlson, když potká na silnici čtyřicítku v kroužku (tedy dopravní značku!). Inu, zpomalí na čtyřicet, nebo ještě lépe na třicet, protože si řekne - Karlsone, tady ti starostlivá policie oznamuje, že přijde nějaký problém, a bude bezpečnější jet pomalu. Když Čech Josef Jouda spatří čtyřicítku, řekne si - kurva, Joudo, zase tě ti blbci omezujou v rozletu - a pokračuje přinejmenším osmdesátkou. Podobně tomu je i s různými vnitrospolkovými pravidly - vcelku se dodržují při všemožných hrách, protože tam by se bez jejich aspoň rámcového dodržování hrát vůbec nedalo. Pravidla pískovcového lezení jsou ovšem přece jen něco jiného - vytvářela se na základě dlouhých diskusí a důležitý je zde vztah k terénu , tedy ponechat jej v původním stavu i pro příští generace. V každé nastupující generaci jsou nedočkaví adolescenti, kteří halekají, že to bez TOHO nejde přelízt - dosaďte si třeba: bez žebříku, bez stavění, bez přiseknutejch chytů, bez maglajzu... Jenomže správná odpověď je. Ano, nejde to bez TOHO vylézt - tobě a teď! Historie nás přesvědčila, že pokud pískovcová komunita dokázala udržet svoje špičkové lezce na uzdě Pravidel, tak to stejně za rok, za dva nebo za dvacet přelézt šlo. A bez TOHO! Nazdar! V. Š.