Když už si dopisujeme takhle: děkuji za Čertoděje.

Zřejmě opravdu došlo k nedorozumění. Přes své vysokoškolské vzdělání v knihovnicko-informačním oboru a středoškolské technické vzdělání kolegy, se kterým jsem tehdy tuto záležitost řešil, jsme nepochopili, že mělo jít o pouhé podepsání smlouvy o archivování a zpřístupňování našich stránek.

Není mi moc jasné, proč to takhle jasně nenapíšete na stránky Webarchivu Národní knihovny, když je to v poměrně srozumitelném duchu na jakýchsi stránkách Čertoděj. Pro mě z toho vyplývá: NK shromažďuje informace. Někam je ukládá. Můžu se na ně zajít pěšky podívat do Klementina. Přes internet elektronická data z NK nevyrazím. Vyhledávání nefunguje, protože ho nikdo neudělal.

Dovedu si představit, že celá záležitost Webarchivu může být náročnou intelektuální činností, ale co z ní má běžný uživatel? Nemůže se do něj podívat, nemůže v něm vyhledávat.

Připadá mi tedy jako drahá hračka pro pár knihovníků. Bohužel je to tradiční nešvar - mnoha českým knihovníkům chybí zákaznicky orientované myšlení. Nebo je to jinak a já nejsem schopen využít systému, který platím ze svých daní?