Na podzim téhož roku jsem se s Dougem opět setkala na generálnám zasedání UIAA, které volilo nové členy do boardu. Britové se rozhodli přemluvit ho ke kandidatuře a k mé velké radosti byl zvolen, neboť kdo jiný by se mohl pokusit vrátit horolezectví v jeho původním smyslu do všech těch reformních tahanic a vícemémě rvačce o peníze. Jak mnohokrát dokázal, pro strach má uděláno, o horolezectví ví maximum a udělal pro jeho rozvoj tolik svým příkladem jako málokdo, je inteligentní, skromný, nesmlouvavý. Do schůzovního křesla se mu vůbec nechtělo, ale nakonec (asi proto, že už se na to nemohl dívat) kývl - britská vize dalšího směru vývoje UIAA potřebovala silnou argumentaci. Abych se přiznala, přestala jsem situaci na horolezecké scéně UIAA dále sledovat, takže nevím, jak se mu na bafuňářské židli daří či nedaří, ale potkání s ním patří k perlám mého živůtku.