Já v tom vidím pozitivum, že pokud se rychlolezení stane skutečně olympijským sportem, mohou se s tím ostatní (horo)lezecké disciplíny svézt taky, ať už financemi, tak společenským zájmem.
A negativa nevidím, i když je to od klasického pojetí horolezectví na míle daleko. Jenže nezměmě to tak: Je daná cesta a na ní se trénuje jak ji co nejrychleji vylézt. pak ale nevidím velký principiální rozdíl mezi rekordy Huberových a Hirayamy na Nosu a rekordy na takto definované stěně. prostě se jen nemusí kvůli tomu rekordu jezdit pořád na stejné místo.