Já jsem do Jizerek jezdil kdysi hodně rád. Jako dítě a skorodítě, někdy tak 197* . V osmdesátých dorazila kalamita a já do JH odmítal vstoupit a bál se tam vstoupit, neměl jsem na tu zkázu nervy.
Pak mi osud zavál na pár let do Liberce a já oblézal všechny "významné horolezecké objekty", kwaky JH. Vrškům jsem se nadále vyhýbal. Změna věčně mokrých lesů na uschlé louky a silnice, zbytky stromů... to jsem nějak nerozdejchal.
A hele, asi se to už zlepšilo. Nebo jsme s i zvykli? Nebo těm co nepamatují, těm to nevadí?