Jo, u Čertova kamene. Tam jsem kráčel za poledne a slunce a měl také takový pocit, že jsem "někde jinde". Inu Polednice je také entita. Nemusí být ani mlha. Ty bílý kůly v jasným slunci...
Není to stašné, ony změny krajiny jsou strašné jen pro pamětníky. U nás skoro každý říká, jak máme krásný výhled z okna. Já ho zakrývám. Protože pamatuji jaký byl. Pohled na staré pohlednice je také pro mne deprivující. Krkonoše (osady), nebo Zbraslav. Také když jsem nedávno po letech jel kolem Velkých Popovic.
Jó, pokrok nejde zastavit.