Pro mne (rekord něco kolem 6000) jsou ty podmínky nepředstavitelné, ale "zóna smti" se bere cca 7.600 m/n.m. Proto také není osmitisícovka jako osmitisícovka. V těhle výškách jde o každý metr a o každou chvíli, o kterou tam horolezec musí být déle. Výsledek závisí určitě na celkové kondici, dispozicích a momentílní stavu. Každá, drobná vada na výstroji, problém se zažíváním, indispozice... v míře, kterou by člověk v nižších polohách ani nezanamenal, tady, na hranici lidských možností, může být fatální. Tak jako v jíných extrémních situcích záleží na mnoha faktorech a nelze odhadnout, kdo bude mít ten kousek síly, odolnosti, navíc (samozřejmě mezi elitními horolezci, my bychom měli životnost asi v řádu minut).
Dodo předvedl další famózní výkon snů, ale bojoval spíš s jiným nebezpečím, nežli ona dvojce (horolezecké obtíže, psychická a fyzická náročnost sóla... naproti dlouhému pobytu v oné "zóně smrti") .
Sólo, a to jak na skalku někde v nížinách, tak na hory, má své výhody. Člověk nosí méně materiálu, méně se zdržuje, nespoléhá se a nečeká na druhého... ale také je sám a nesmí už prakticky vůbec chybovat. Sólo je vlastně "bezpečnější", ale ten kdo tak leze musí hóóódně moc umět.