Chloe jsem znal už z mezinárodních dětských závodů, potom z juniorských evropáků, ale to bylo takové to, že jsem ji jen znal... Potom co jsem s Luckou začal objíždět svěťák v ledu, potkal jsem se už s paní horolezkyní...hodně jsme se poznali, ona byla jako rtuť, byla úžasná žena, krásná, smyslná,plná života, tak jak žena má být... neznám ani nevím o jiné ženě, která, tak moc dávala lezení a horolezení...úspěchy uměla pořádně prožít, a neúspěchy ji jen zocelovaly...jednou jsme spolu probírali severní stěnu Eigeru, po které strašně moc toužila...úplně jí zářily oči, když jsem jí vykládal své zkušenosti z lezení v této naší společné stěně snů...úplně mám v očích slzy, když vím jak po tom toužila...a vím, že se jí její životní sen už nesplní...
Měl jsem tě moc rád Chloe... Libor