Řekla bych, že v tomto případě má JB pravdu. Téma problému používání MG lezci v oblastech, kde je zakázáno nikoli interním předpisem ČHS – pravidly lezení, ale rozhodnutími orgánů OP, není totiž opravdu apriori věcí CVK, i když ideově právě oblastní komise mají určovat charakter lezení na svém písečku a svůj revír si hlídat. Tak to chtěly, mají to tak a není co dodat. Ovšem obhajovat dodržování rozhodnutí OP, tedy státní správy, už tak snadné není. Tady je termín strkání hlavy do písku od vedení ČHS na místě (já sama jsem si užila osočování v tomto směru ažaž, potažmo i za pokusy problém řešit). Byla jsem přesvědčena o tom, že nejschůdnější cestou je ponechat zákaz MG v pravidlech lezení a sjednotit je tak i do budoucna se saskými, čili – jinými slovy – obětovat zájmy repre, jelikož to omezí absolutní hodnotu výkonu. Zároveň, protože naprostá většina zajímavých terénů leží v chráněných krajinných oblastech, by svaz (za předpokladu, že konečně prosadí jasná pravidla hry a postaví se za ně), přestal hrát roli schizofrenika, který něco káže a něco jiného dělá. Když reprezentanti porušovali zákony, a v té době i interní předpisy svazu, bylo nabíledni, že jakákoli finanční podpora ČHS je jednak prapodivný stav, jednak mávání rudým hadrem býkovi (jejich kritikům) před očima. Ve stádiu, kdy se ještě zkoušelo hledat jakékoli schůdné řešení, přišly podněty k zahájení disciplinárního řízení s několika reprezentanty od nynějšího předsedy CVK a nyní člena VV Vladimíra Wolfa (podle čeho je vybral, není známo). Rozhodnutím výkonného výboru k nim poté spadl i případ Adama Ondry, kterého předtím potrestala komise alpinismu finanční sankci (byl to první případ, kdy takto tvrdě reagovala, a nadále měl být takto potrestám každý další případ porušování pravidel členy repre; postupně by si tak členové repre týmů museli sami rozhodnout, zda chtějí pobírat finanční podporu a respektovat pravidla hry, nebo ne). Vyšší instance tehdy tedy toto rozhodnutí zrušila a došlo k disciplinárním řízením, jejichž jakýkoli výsledek byl už předem jasnou prohrou. Myslím, že z nich nikdo ze zainteresovaných radost neměl - možná kromě iniciátora Vlka, který byl patrně přesvědčen, že je nezbytné do toho říznout, ať už se kruci něco děje. Nyní tedy sice máme benevolentnější pravidla lezení - povolují použití MG od určitého stupně obtížnosti, nezakazují, jen doporučují – ale problém, jak má svaz vyhodnotit například „výstupy roku“ na českém písku, nebo že jeho reprezentanti ve všech významech tohoto slova dál vesele porušují podmínky vyjednané pro lezení, ten pořád zůstal.